Poslední jednorožec

Plovací blány

Pegasus
Je noc. Nad Helgou svítí hvězdy, a měsíc není vidět, jako kdyby neexistoval. Fouká slabý vítr a je celkem teplo. Tedy, když máte vedle sebe draka, který má břicho jako žhnoucí lávu.

Wernera vedle mě není skro vůbec nervéozní, jako kdyby byl náš plán dobře promyšlený. Problém je, že vůbec nevíme, co máme dělat, snad kromě toho, že odsud musíme zmizet. Hodně rychle zmizet.

Artemis se rozhodla, že se vytratíme-bez rozloučení, nebo omluvného vzkazu. Nikdo z nás neví, co se děje. Ale Artemis něco tuší.

Stojíme na místě, kde jsme se s ní setkali. Plánujeme odsud s ní také utéct, kdyby však nebyl problém.

Nám to totiž nejde.

Nechápu to. Cesta byla ještě před několika dny volná. Ale teď...dokonce ani Artemis a draci nejsou schopni prorazit podivný blok, který se okolo nás vytvořil. Jako kdyby někdo chtěl, abychom tady zůstali. Avšak, nemyslím si, že je to bezpečné.

,,Je mi z toho zle," šeptne Sněženka a čichne k trsu trávy. Od rána nejedla, stejně jako Ledňáček. Mezi těma dvěma je silné poutu. Nevím, zda je to láska, nebo jen velké přátalství. Každopídně to tam je.

Mám z nich radost, ale zároveň i starost. Jsou vyzáblí. Hodně vyzáblí. Už neběhají jako smyslů zbavení okolo ostatních, ani neprovokují strarého Tornaka. Jsou jako bez života, ai nemluví. Myslím, že komunikují v myšlenkách, ale jen spolu, aby je nikdo jiný nelyšel.

,,Mně taky," přikývnu, a rozhlédnu se kolem. Draci spolu o něčem hovoří, přičemž Weneře cuká konec ocasu. Je naštvaná a nejistá zároveň. To jí není moc podobné.

,,Pegasusi, můžu se tě na něco zeptat?" osloví mě Sněženka

,,Samozřejmě."

,,Kdo je Siera?"

Zarazím se.,,Cože?"

,,Nejsem blbá, abych si toho nevšimla. Ona není fénix. Je něco jiného."

,,Sněženko, co to říkáš? Jasně, že je fénix."

,,Pegasusi, posloucháš mě? Ona není fénix."

,A na to jsi přišla jak?"

Nechápu to. Co by asi Siera byla?

,,Sleduju ji už dlouho, vlastně od té doby, co jsme tady. Je strašně divná. Chová se tak...tajuplně. A hlavné, viděla jsem ji, jak mumlá nějaké kouzlo, a potom se změnila do strašně podivného těla. Není ani pták, ani kůň. Nevím, ale bojím se. Protože, přiznejme si to, cokoliv nového nám zatím přineslo jen problémy."

,,Siero, jak vypadala?"

,,Byla celá modrá, dokonce i oči jí zářili jako safíry. Nebyla nijak velká, asi jako já. Měla velkou hlavu, protáhlé uši a nos protáhlý jakoby do čumáku Místo uší má díry. Chodila po dvou, a na žebrech měla..."

Polkne.,,...žábry."

Zatají se mi dech To snad ne. Ne, tohle se stát nemohlo. Ona snad není...

,,Pegasusi?" drkne do mě Sněženka.

,,A...Sněženko, co měla na nohou?"

,,Plovací blány."

No dopytle.

Musíme zmizet. Okamžitě. Jestli tady ještě chvíli zůstaneme, zemřeme. Všichni.

Až teď mi to všechno dochází. Ty pohlady, které po nás házela. Předtím jsem jim nevěnoval pozornost. Ale až teď si uvědomuji, jak se na nás Siera dívala. Byl to pohled plný zlosti, hněvu a chtíče. To je jasné. Ten blok. Nemůžeme odejít. Nejde nám použít teleportační kouzlo, ani nic jiného. Sněženčina a Ledňáčkova slabost...

Ach ne.

Wernero!

Co je?

Průser!

Proč? Co se zase stalo? Jako kdyby mi nestačilo, že se odsud nemůžeme dostat.

To je právě ten problém! Může za to Siera.

Obě hráblo, že jo? Siera? Copak ti přeskočilo? Víš jistě, že mluvíš o tom, co já?

Vim to moc dobře. Víš proč?

To teda ne.

Povzdychnu si. Zblázní se.

Protože Siera je jedna z rodu Muharů.

Po tomhle se spojení s Wernerou přeruší.

Po hodně dlouhé době jsem zasedla, a napsla novou kapitolu. Vím, není ni moc, ale potřebovala jsem něco napsat, abych si trochu vyčistila hlavu... Slibuju, že příště to už konečně o něčem bude. Vážně nevím, kdy vyjde další část, jelikož se hrůzně blíží pololetí, a příští týden píšeme hned několik písemek, takže se k mobilu asi dlouho nedostanu.
Jinak moc děkuju na stoupající počet přečtení a hlasů, popravdě, v jeden čas jsem měla chuť to s tímhle příbehem vzdát. Jsem moc ráda, že to konečně někdo čte, a že se vám to snad i líbí.
Mějte se krásně.
Sabinka2003