Poslední jednorožec

Rychlý jako jaguár, silný jako medvěd

Pegasus

Je to tady. Nastává den, kdy se konečně vydáme na povrch a vtrhneme na území draků. Budeme bojovat, zabíjet, umírat.

Už od rána se na našem malém ostrově dějí divy. Hvězda jakoby zase ožila, usmívá se a s Montym vede dlouhé konverzace. Neříkám, že mi to vadí, jen je to oproti její špatné náladě docela nezvyk. Na druhou stranu, přes noc se něco stalo s Artemis. Skoro nemluví, od rána nic nejedla a má skelné oči. Rád bych se jí na to zeptal, ale vím, že na takové věci je potřeba čas. A čas je právě to, co nemáme.

Areola a Faölin si podmanili hadí obyvatelstvo. Hadi je zbožňují, zvou je na procházky okolím a vypráví jim vtipné historky. Muharové jsou uchvácení, roky v ústraní jim odepřely všechno krásu a potěšení. Jejich vojsko se drží pospolu, v očích mají zlobu a vášeň. Vidím, jak zoufale touží po boji, chtějí prolévat krev. I draci, obzvlášť tedy Werdorb, od rána básní o bojových taktikách. Mí přátelé se budou mstít, za svým cílem půjdou přes mrtvoly. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, musím jen doufat, že o nikoho nepřijdu.

,,Pegasusi!" ozve se zavolání, a já se s širokým úsměvem otočím, abych se podíval do žhnoucích očí elegantní dračí samice, která si za tak krátkou dobu získala mou přízeň. Je zajímavé, jak neskutečně si rozumíme, zvláště když jsme každý jiný.

,,Ahoj. Vyspala ses?"

Zazubí se, z nozder jí unikne obláček páry.,,Výborně. Nemůžu se dočkat, až odsud vypadneme."

Ušklíbnu se. Vím, že se jí tady nelíbí, protože jí hadi odsuzují za to, koho přivedla. Měla se poradit, vniknout do podzemí s cizinci není dobrý nápad. Ale co když nám Muharové vyhrají válku? Co když jsou všechny ty předsudky pouhou lží? Hadi jsou, stejně jako my ostatní, zmanipulovaní okolním světem, nemají vlastní názor. Možná proto to Wernera udělala – chtěla dokázat, jak milí a laskaví mohou tyhle bytosti být. Tak jako tak, já její nápad schvaluji. Přeci jen, s jedním Muharem už jsem do styku přišel, a žiju. Proč by to tak nemělo být nadále?

,,Hektor tě volá, prý pro tebe něco má," oznámí mi Wernera jen tak mimochodem, a já překvapeně vykulím oči. Hektor? Pro mě? Já myslel, že jdeme bojovat, ne slavit.

Pokývu hlavou.,,Fajn. Jdeš se mnou?"

Zavrtí hlavou.,,Promiň. Slíbila jsme Werdorbovi, že si společně zalovíme. Už dlouho jsme spolu pořádně nemluvili. Myslím, že mi toho chce spoustu říct, a já několik dní nejedla. Bitva se může táhnout několik týdnů."

,,Chápu," pousměji se.,,Pozdravuj ho ode mě."

Wernera přikývne, ale to už je ve vzduchu, namáhavě máchá křídly a snaží se v těsném prostoru co nejvíce zrychlit. Myslím, že tohle jí chybět nebude. Hadí říše pro draky vážně není stavěná.

Já se vydám za Hektorem, a jelikož nevím, kde je, zamířím ke vstupní bráně, kde ho jeho společníci viděli naposledy. Cestou se rozhlížím okolo, sem tam s někým prohodím slovo a snažím se nemyslet na nadcházející válku. Vím, že někdo zemře. To je nevyhnutelné, prostě se to stane. Eldest je krutý válečník, nenechá nic náhodě a všechno ve své blízkosti rozsápe na cucky. Pouštět se do boje s draky dokáže vážně jen blázen, ale to my vlastně jsme. Jsme podivní, všichni. Naše armáda bude vypadat komicky, ale co jiného se dá dělat? Nic lepšího nemáme. Pochybuji, že se někdo z draků postaví na naši stranu, všichni potáhnou v závěsu za svým vůdcem. A Fox? Přes všechen ten zmatek jsem na něj málem zapomněl. Určitě je s draky, od Eldesta se nevzdálil. Když se nám to povede, možná si jednorožci dnes večer zvolí nového vůdce. Montyho stádo, tedy má rodina, uteklo zpět do lesa, kde se to snaží dát dohromady. Rád bych se ta později vrátil, navíc, Tajga určitě nezůstane s hady. Až se tahle šlamastika vyřeší, rozejdeme se vlastními směry. Neříkám, že se netěším na pár dní odpočinku, ale to dobrodružství mi bude chybět. Netoužím po mrtvolách a krvi, ale adrenalinu proudícímu v žilách, když běžím vstříc svým protivníkům, se nic nevyrovná. Můj život nebude jednoduchý, ale těším se, co přinese zítřek. Kdo ví, třeba budeme úspěšní.