Poslední jednorožec

Důvod

Pegasus
Je to už něco málo přes tři dny, co jame se teleportovali za Artemis. A až teď jsme konečně dorazili na místo.

Jsme unavení, nervózní a nabroušení. Teleportace nám vzala značnou část našich sil.

Artemis je blízko. Cítim ji, její aura ke mně vysílá signály. Ona si očividně neuvědomuje, jak moc na nás její síla působí, jelikož se ji nepokouší utlumit. Neříkám, že mi to vadí. Právě naopak. Ale je to zvláštní. Stejně jako místo, které právě objevujeme.

Není tady absolutně nic. Prostě prázdná plocha. Pod nohama nám odumírá tráva a ve vzduchu je cítit krev.

,,Pegasusi, jsi si jistý, že je tady?" projeví své pochyby Marina.

,,Samozřejmě, že je tady. Musí tu být," povzdychnu si zoufale, ale můj hlas naštěstí nepostrádá tón odhodlání.

,,Ale kde? Cítim ji, to ano. Tak proč ji doprčic nemůžeme najít?" rozčílí se Marina. Ona nikdy nebyla moc trpělivá.

,,Uklidni se, Marino," pokárá ji Monty. Marina si odfrkne a odkluše pryč.

Nejsme si tak blízcí, jako dřív. Jako kdyby mezi námi byla propast.

,,Monty?" oslovím vůdce.

,,Hm?" zamumlá, jelikož má tlamu plnou trávy.

,,Co mám dělat?"

Polkne a zkoumavě se na mě zadívá. Potom však obrátí hlavu k nebi a usměje se.

,,Myslím, že nemusíš dělat vůbec nic."

A v tu chvíli do mě tvrdě udeří její aura.

Je to jako kdybych spadl do ledové vody. Jsem naprosto probuzený, teleportace už na mě nemá vliv.

A ona tady stojí, usmívá se jako andílek a roh jí září světle růžovou barvou.

,,Artemis!" vykřikne Sněženka.

,,Artemis!" zavolá Lili.

,,Artemis!" rozkřikne se Hvězda.

Její jméno zavolá snad každý člen naší výpravy. Draci chrlí do vzduchu sloupy ohně, Wernera, která nas ohněm ohrnuje nos, náš všechny postříká studenou vodou. Několik jednorožců se radostí postaví na zadní.

,,Vy jste mě hledali?" V jejím hlase je znát překvapení.

,,Samozřejmě. Co jiného sis myslela?" odpovím ji.

Zavrtí hlavou.,,To je jedno."

Naše shledání není tak radostné, jak jsem očekával. Místo toho je stojíme naproti sobě a koukáme do země. Zbytek stáda se pase za námi a draci znuděné pozorují oblohu.

,,Teď už konečně můžeme domů, Artemis,'' usměji se.

Ona však zavrtí hlavou.,,Ne, nemůžeme. Nejprve se musím rozloučit.''

,,A s kým?'' nechápu.

,,S mými přáteli,'' řekne naprosto v pohodě, jako kdyby bylo normální odcházet od nás kvůli někomu jinému.

,,Chceš mi říct, že jsi nás opustila kvůli někomu jinému?'' vyštěknu. Nechci na ní být zlý, ale neštvala mě.

Zavrtí hlavou.,,To jsem neřekla. Odešla jsem kvůli tomu, že jsem musela být sama. Ale v lese se mi stalo něco hodně divného. Když jsem se vám bránila-což si mimochodem ještě vyjasníme-byla jsem v takovém transu, že jsem skoro nemohla dýchat. A v tom se ke mně přiblížilo zvláštní zvíře. Nevím, co to bylo, ale vrčelo to. A kdzbz mě nezachránili moji noví přátelé, bzle bzch mrtvá. Takže mě neodsuzuj za něco, co není moje chyba."

Mluví klidně a s rozmyslem, jako kdyby takový rozhovor očekávala. To mě donutí ke zvědavosti. Jsem takový od přírody, vždycky jsem do všeho strkal nos.

,,Kdo je to?"

,,Najednou tě to zajímá," ušklíbne se.

Usměji se. No jo.

,,Vážně to chceš vědět?" ujiš́ťuje se s drobným úsměvem.

,,Artemis! Ty jsi hrozná!"

Rozesmátá Artemis samým pobavením zakloní hlavu. Řehtá se jako pominutá, ostatní jednorožci se na ni nechápavě dívají, jako kdyby se dočista zbláznila. Ale ona se jen dál směje, válí se po zemi a my můžeme jen čekat, až se uráčí uklidnit.

,,Tak se dívej, Pegasusi!" vzkřikne, a její zvonivý hlas se nese jako ozvěna do všech koutů poloprázdné krajiny.

A hned vzápětí se nebe snese oheň.

Tak se hlásím s další kapitolou. Vím, že je strasně nudná, a navíc po tak dlouhé době, ale poslední dobou nemám vůbec náladu na psaní. Ale když vidím, že už mám přes 1K přečtení, dělá mi to hroznou radost a prostě musím něco napsat. Takže se omlouvám, příště to bude rozhodně lepší a doufám, že další kapitola bude o něco dříve, než tahle.
Sabinka2003