Poslední jednorožec

Přeskočilo ti?

Pegasus

Ten hlas. Hlas, který už jsem tak dlouho neslyšel. Hlas, který mi ve chmurných chvílích dodával sílu. Zní pořád stejně. Mocný, trochu chraplavý a hrubý. 

Tajgo. vydechnu, spojení s draky už je dávno pryč. Jsem tu jen já a on, ztraceni ve svých myšlenkách a pocitech. 

Pegasusi. zašeptá, zní trochu nejistě a ustrašeně, což se mu nepodobá. On nikdy neztrácí naději a už vůbec se nebojí.

Co tady děláš? ptá se, jako kdyby sám neznal odpověď.

Co myslíš? Odešel jsi a nic jsi nám neřekl. Nechal jsi nás tam samotné. Proč?

Už jsem unavený z toho věčného řešení hádanek. Mám toho dost, chci zase začít žít normální život, ne tenhle, plný bolesti, utrpení a válek. Copak už jsem si toho neprožil dost? 

Odešel jsem, protože to bylo nutné. Blíží se nebezpečí, Pegasusi. A jen můj odchod vás může zachránit.

Opravdu? Tajgo, nebezpečí je tedy každý den. My nikdy nebudeme žít spokojeně, protože se vždycky vyskytne něco, co se pokazí. Tak to prostě je.

Ano, ale to neznamená, že se tomu alespoň nepokusím zabránit. 

Bože, to je tvrdohlavec. 

Dobře, když nás tedy chceš chránit, alespoň mi pověz, co se stalo. Jaké nebezpečí se blíží? 

Tajga si povzdechne. Za ním stále něco šumí, kvílí a hýbe se, ale já nemohu přijít na to, co to je. 

Mám společnost. řekne. Mohli bychom se setkat na pevnině? Chci vás všechny vidět.

Samozřejmě. Budeme čekat.

Tentokrát je to on, kdo se odtrhne. 

Vrátím se do své hlavy a proti své vůli se usměji. Je naživu. Žije a chce s námi mluvit, což znamená, že máme z velké části vyhráno. Teď už ho jen musíme přesvědčit, aby se s námi vrátil domů. Protože sem on nepatří. 

,,Pegasusi, přeskočilo ti?" vykřikne Wernera hned, co se trochu vzpamatuji. Oči jí žhnou a ocasem mlátí tak prudce, že Třpytka musí uhýbat, aby nedostala ránu.,,Víš, jak jsme se o tebe báli? Co sis myslel?"

Zasměji se, moje špatná nálada je rázem pryč. Dokázali jsme to. Našli jsme Tajgu. Všechno bude zase jako dřív. 

,,Wernero, uklidni se," chlácholí svou sestru Werdorb, ale ta po něm jen cvakne zuby a probodne mě pohledem.

,,Jsi blázen," sykne.,,Jeden se ti snaží pomoct a ty to všechno zazdíš. Víš, jak by to dopadlo, kdyby se tam na tebe někdo vrhnul? Zabili by tě. Jak bychom se k tobě dostali, když sis okolo sebe udělala takovou zeď?"

,,Když se uklidníš, možná ti řeknu, na co jsem přišel," povím klidně, její hněv se mnou ani nehne. Vím, že ji to za chvíli přejde, ona už je taková. Snadno se naštve, ale ještě snadněji odpustí. 

Wernera si odfrkne a vypustí z nozder oblak páry.,,Tak povídejte, pane chytrý."

Protočím nad ní očima, ale nic neřeknu. Nemá to cenu. Když je nervózní,nejde s ní mluvit. 

,,Bavil jsem se Tajgou sám, protože mi přišlo, že by nechtěl, aby jeho slova slyšel i někdo jiný. Vím, byla to neopatrnost, ale já to musel udělat, jinak bychom o něj už zase přišli. Za to se omlouvám, ale pochop, Wernero, že mi na něm záleží. Zabil bych se pro něj, protože vím, že on by udělal to samé. Tak už se na mě nezlob."

Má slova ji zřejmě trochu uklidní, už se netváří tak nabručeně a oči jí zněžní. 

,,Tajga mi řekl, že se blíží nebezpečí, před kterým nás chce uchránit. Neřekl přesně koho chce zachránit, ale myslím, ženám to poví, až se za námi přijde."

Chci pokračovat, ale jsem přerušen Montym.,,On přijde? Sem?"

,,Ano," přikývnu a nadechnu se, abych mohl pokračovat.,,Slíbil, že přijde a promluví si s námi, protože prý není sám a chce se s námi vidět. Za chvíli přijde."

,,Panebože," vydechne Hvězda, její hlas zní divně, jako kdyby zadržovala slzy. Oni já od pláče nemám daleko.

,,Boha se nedovolávej, Hvězdo, ten ti stejně nepomůže," uchechtne se za námi někdo. 

Celá naše skupina se překvapeně otočí.

Ale ten, kdo před námi stojí, rozhodně není Tajga. 

Další kapitola je na světě! Doufám, že se líbí. Tentokrát je taková ,,ne-akční", ale tak nemůže být v každé kapitole vzrůšo, ne? :)

V neděli ráno odjíždím na deset dní do Chorvatska a nevím, jestli tam bude internet (a čas), takže nevím, jestli vyjde nějaká nová kapitola. Až se vrátím, určitě něco vydám, to slibuji.

Blížíme se k 3K přečtení! Mám z toho hroznou radost! Děkuju moc. Fakt si toho vážím. Vím, že teď moc nevydávám,ale i přes to doufám, že příběh stále čtete a ještě jste to se mnou nevzdali. 

Užívejte prázdnin a sluníčka. Upřímně doufám, že to teplo ještě chvíli vydrží...

Sabinka2003