Pegasus
Ten, kdo říká, že všechno zlé je pro něco dobré, by se měl honem rychle někam vypařit. Protože já jsem teď v zatraceně špatný situaci, která vážně nic dobrého nepřinesla a pokud tu bytost, která to říka najdu, zakroutím jí krkem.Tajga odešel.
A není to tak, že si od nás prostě chtěl jen odpočinout, nebo, že se chtěl podívat na místo, kde ještě nebyl.
On odešel, protože se podle všeho blíží strašné nebezpečí, které se nevyřeší, pokud neodejde.
Bohužel nám neřekl, co za nebezpečí to je. Všechno se zdá být v pořádku.
,,Pegasusi?" osoví mě Wernera.
Dorazila včera a všechny nás tí ohromila. Kvůli mě utekla od Eldesta a přemluvila Montyho, aby jí nechal u nás na louce. Neříkám, že se tam nevejde, ale....
,,Ano?"
Wernera si sedne vedle mě a společně zíráme na východ slunce.
,,Měli bychom něco udělat," podotkne.
Povzdychnu si.,,Já vím. Ale co?"
,,Cokoliv. Jít lovit, vyrazit k řece, povídat si s ptáky, najít Tajgu..."
,,On nechc, abychom ho našli."
Wernera si odfrkne.,,Tomu snad neveříš."
,,A víš, že jo? Věřím tomu. Tajga byl vždycky hodně zvláštní."
,,To ale neznamená, že se na něj vykašleme."
Zahrabu kopytem do země.,,Ne, to neznamená, že se na něj vykašleme. Ale co chceš dělat? Vždyť ani nevíme, kam odešel. Slyšelas přece Hvězdu."
Wernera vypustí z nosu tmavý obláček kouře. Ten se dostane až nad její hlavu, kde se rozplyne.
,,Samozřejmě, že nevíme, kam odešel. Copak ten, kdo utíká, ještě ohlašuje, kam šel? Přemýšlej trochu, Pegasusi. Ale to, že nám nic neřekl on, ještě neznamená, že na to nemůžeme přijít sami."
,,Ale jak?"
Wernera se zatváří tak ďábelsky, jako už dlouho ne.
,,Uvidíš. Poběž, máme málo času."
A s těmito slovy roztáhne dlouhá křídla a vznese se mezi mraky.
A mně nezbývá nic jiného, než ji následovat.
Tajga (z pohledu třetí osoby)
Vznešený lev vystoupil na rozkvetlou louku. Jeho dlouhá hříva se poddávala lehkému větru a lezla mu do očí. Zatřásl hlavou a potom dlouze, mocně zařval.
Čekal jenom chvíli. Jeho přítel se uměl pohybovat velmi rychle a už na něj čekal několik dní. Jeden azurováý drak mu totiž donesl velmi znepokojivou zprávu.
Tajga ustoupil, když pod sebou ucítil lehké chvění. Jeho přítel potřeboval ven.
Zem před Tajgou se lehce zachvěla, když se jeho dávný přítel snažil dostat ven. Tajga mu usnadnil práci a hrábl velkou tlapou do měkké hlíny.
Ven vylezl had. Byl to ten had, co tak moc doufal v Pegasusovo štěstí.
,,Tajgo," oslovil lva a zatřepal hlavou, aby se zbavil zbytků hlíny.
,,Hektore," kývl Tajga a lehce se usmál.
,,Směješ se, jako kdyby se nic nestalo," řekl Hektor podrážděně.
Tajga si povzdechl.,,Já vím. Ale nešlo to jinak.ů
,,To tedy šlo a ty to víš. Nejraději bych se ti zakousl do krku."
Tajga se otřásl. Už jednou okusil hadí jed a nebylo to nic příjemného. S hady není radno si zahrávat. Zvláště ne s bojovníky, jako je Hektor.
,,Snažím se je jen chránit."
,,Tímhle je neochráníš. Moc dobře víš, že se tě pokusí najít. A pokud tě najdou, zemřou. Všichni."
,,Potom se tedy musíme postarat o to, aby mě nenašli."
Hektor kývl. Nápad jeho přítele se mu nelíbila chtěl mu ho rozmluvit, ale někdo v podvědomí věděl, že lev ví, co dělá. Měl naprostou pravdu. Nebyla jiná možnost, než odejít a zabránit tak hrozícímu nebezpečí.
,,V tom případě se přeměň. Nikdo z nás nemá rád cizince. Zvlášť tak velké, jako jsi ty."
Tajga kývl. Zavřel oči, nadechl se, a zamumlal kouzlo.
Nejdříve se mu začala měnit hlava. Hříva zmizela. Jeho velké moudré oči zesvětlaly až na pomněnkovou modrou a zmenšily se do velikosti hrášku. Zuby s mu bolestivě stáhly a jejich konec byl ostřejší než kdy jindy.
Po hlavě následovaly nohy. Zkracovaly se, drápy zarůstaly do měkkých polštéřků jeho obrovských tlap. S nohami se zmenšovalo i tělo. Prodloužilo se, najednou bylo úzké a postrádalo obvyklý hustý ocas.
Tajgovo tělo vyboucho v mlze světl modrého dýmu.
A najednou už na louce nebyl had a lev, ale had a had.
Tak jsem tady s další kapitolou! Líbí se? Vím, že jsem dlouho nic nenapsala, ale popravdě, vůbec mi to nejde. Tuhle kapitolu jsem asi třikrát předělávala a stejně není podle mých představ, ale nic víc ze sebe už nevyplodím.
Užijte si zbytek dne!
Sabinka2003
ČTEŠ
Poslední jednorožec
FantasyTma. Šustění listí. Potom chvíle ticha. A výkřik. Očima marně pátrám po jakémkoliv úkrytu. Svaly mě brní, v křídlech cuká. Chci vzlétnout a utéct z tohoto prokletého místa, ale vlastní tělo mě neposlouchá, nemůžu se ani hnout. Tmavou oblohu prořízn...