Poslední jednorožec

Mutanti a plány

Pegasus

,,Jsi vážně jako malá," pokroutím hlavou nad rozjařenou dračí bojovnicí, zatímco se společně procházíme po břehu jezera, kam nás Hektor a ostatní hadi poslali, abychom si po dlouhé cestě přes planiny odpočinuli. Místo toho, aby šla Wernera spořádaně vedle mě, potápí své mohutné blyštivé tělo pod hladinu, odkud poté s ohlušujícím výskotem vyskakuje a zalévá všechno v okolí pěti metrů ledovou vodou. Pravda, jsem rád, že má tak dobrou náladu, ale já vodu nikdy moc nemusel, takže bych byl raději, kdyby si to odpustila. Na druhou stranu, přít se s draky opravdu nemá cenu.

,,Chceš po mně, abych se chovala jako zapšklá obluda, která okolo sebe plive síru a den co den sedí zalezlá v lese?"

,,Asi ani ne. Stačí mi jenom, když se přestaneš pokoušet mě utopit."

Ušklíbne se a zatřepe velkou hlavou, čímž mě ještě naposledy postříká. Pokroutím nad ní očima a usměji se, protože je pravda, že mám tuhle její hravou náladu moc rád. Škoda jen, že za pár dní opět zmizí, protože se před nás postaví další úkoly a dobrodružství. Neříkám, že se netěším, ale mnohem raději bych pozoroval rozzářené oči dračí princezny, než abych se neustále staral o to, kdo nás má zabít jako první.

,,Už jsi mluvil s Tajgou?" otáže se jen tak mimochodem, když se konečně zklidní a pohupujíc ocasem kráčí vedle mě, přičemž nám do zad praží slunce.

Přikývnu.,,Řekl mi, že doufal, že se ještě chvíli zdržím v lese, aby ode mě byl chvíli klid."

Wernera se rozesměje tak moc, že se pode mnou otřese země. Musím se usmát, i když mám chuť Tajgu zaškrtiti za to, co řekl. Já se o něj strachuji, a on tohle. Někdy bych si skutečně přál vidět tomu lvovi do hlavy, abych věděl, na co myslí.

,,Ten starouš je vážně číslo. Kdybych nebrala v potaz, jak dlouho už žije v lese, řekla bych, že je stejně starý, jako já."

,,Pravda, praštění jste oba stejně," přisvědčím z legrace, což ona naštěstí pochopí a jen se pobaveně uchechtne.

Tyhle chvilky mám rád. Jenom já, někdo z mých nejbližších a divoká příroda všude kolem. Pokud v následujících měsících nezemřu, usadím se někde, kde poroste hodně stromů a poteče voda. Rád bych zůstal tady, ale vím, že hadům dlouhé návštěvy nesvědčí. Nemám tady co dělat, přestože mě přivítali s otevřenou náručí.

,,Měli bychom se podívat k drakům," prohlásí náhle Wernera, ,,protože jsem prostě nepochopila, kdo se nakonec ujal vůdcovství. Měl to být Erlund, nebo někdo takový, ale ve vodě jsem zaslechla, že to není úplná pravda. Vůdcem je prý nějaký nováček, zelenáč. Jenom doufám, že nenatrefí na někoho, jako byl Fox."

,,Nebylo by od věci postavit do čela někoho, kdo s vůdcovstvím nemá zkušenosti. Ten dotyčný nebude zkažený Eldestem a zřejmě ani nebude znát naše příběhy."

,,Bude snazší získat ho na svou stranu," kývne dračice se samolibým úsměvem a mrkne na mě, ,,a možná konečně nastolíme harmonii mezi vodou a souší. Od té aféry s Terdosem neudržují draci moc dobré vztahy."

Všimnu si změny její nálady a nedá mi to.,,Trápíš se tím?"

Zamračí se, jako kdyby nad něčím usilovně přemýšlela.,,Nejde o to, jestli se tím trápím já, Pegasusi. Ať už je to jak chce, všichni máme křídla, šupiny i tesáky. Jediné rozdíly mezi námi jsou ty, že oni chrlí oheň, kdežto my jsme složeni z vody. Není správné dělit se na dvě skupiny jen podle vzhledu nebo schopností. Jsme všichni stejní, proto nepotřebujeme jiné vůdce ani domovy."