Wernera
Adrenalin mi koluje v žilách jako ještě nikdy. Se zavřenýma očima odříkávám kouzlo, na němž stojí celý náš úspěch. Desítky mých spojenců na mě upírá zmatené pohledy. Až na jeden.Ten jednorožec, který si v životě vytrpěl už tolik hrůzy, stojí až v poslední řadě zmateného seskupení, a na tváři má připitomělý úsměv. Nemudím se ani dívat, abych to věděla. Mé spojení s ním je natolik pevné, že slyším i jeho nejtišší myšlenky.
Až dosud jsem nevěřila, že se něco takového podaří. Pro naše předky by bylo toto kouzlo nanejvýš obtížné. Ani já si nejsem jistá, jestli se povede. Ale Pegasus pro tento úkol vybral mě, a já udělám všechno co budu moct, aby se vydařil. Ovšem, není to tak uplně dokonalé, jak si můj malý přítel myslí. V jeho plánu je spousta trhlin, ačkoliv na první pohled vypadá naprosto perfektně. Situaci stěžuje už jen blízká přítomnost draků, kteří s naší akcí nebyli seznámeni. Musejí cítit ohromnou sílu, kterou jsem v sobě nashromáždila. I Pegasus, který na kouzla není tak cutlivý jako draci, poznal, že je se mnou něco jinak. Je jen otázka času, kdy se na mě přijde někdo podívat, aby zjistil, co plánuji. A navíc, Eldest se může kdykoliv probudit. A Eldest je ten poslední, koho tady teď potřebujeme.
Otevřu oči. Něco je špatně. Teď už se to mělo stát.
Nic. Jen skupina přihlížejících.
Co se stalo?
Jak to mám vědět, Pegasusi? Já to kouzlo nevymýšlela!
Přestaňte tady na sebe řvát. Praskne mi z vás hlava! zakřičí najednou Monty.
Sakra. Všichni nás slyší. Teď vědí, že je něco v nepořádku.
Odpojím se od zbytku. Pegasus udělá to samé.
No? Nějaký plán, mistře?
Můj hlas je ostřejší, než jsem chtěla.
Copak za to můžu já?
Né, vůbec ne. Je to moje vina.
Ironie mi vždycky šla.
Nech toho. Děláš, jako kdyby ses nikdy nespletla.
Teď začíná být napružený i on.
Neříkám, že mám vždycky pravdu! Ale mohl bys mě alespoň vyslechnout, když mám nějaký nápad. Ale ne, to ty neuděláš. Myslíš si, že tvůj návrh je za každou cenu nejlepší, a všechna kouzla jsou perfektní. A když se něco pokazí, hned děláš, že je to moje chyba! Zatraceně, Pegasusi! Copak jsi dočista přišel o roum?!
Ne, jen se odsud chci dostat.
Tak poslouchej, a nech mě se o všechno postarat.
Nechci, abys všechno dělala ty.
A kdo tedy? Chceš to vyřídit sám?
Odhrkne si. Štvu ho. Ale on mě taky.
Tak vidíš. Takže tady na mě neječ a jdi se postarat o ostatní. Myslím, že Marina chce odejít.
Zabručí na souhlas a oddupe pryč.
Potěšeně zavrním.
ČTEŠ
Poslední jednorožec
FantasyTma. Šustění listí. Potom chvíle ticha. A výkřik. Očima marně pátrám po jakémkoliv úkrytu. Svaly mě brní, v křídlech cuká. Chci vzlétnout a utéct z tohoto prokletého místa, ale vlastní tělo mě neposlouchá, nemůžu se ani hnout. Tmavou oblohu prořízn...