Poslední jednorožec

Slibuju

Pegasus
,,Pegasusi, dej sem tu kouli!" zakřičí na mě naštvaně Lili.

,,Nedám!" zavolám se smíchem nazpátek, a nezapomenu při tom vypláznot jazyk.

,,Pegasusi, já tě-"

Svou větu nedořekne, jelikož ji předběhne okřídlený jednorožec, co se mi snaží kouli ukrást taky. Jen tak pro upřesnění-ani jedné se to ještě nepovedlo.

Lili si před chvílí z vody vytvořila kouli, kterou následně obalila vzduchem, aby držela tvar. A mě jako jejího staršího bratra nenapdlo nic jiného, než jí kouli sebrat, a utéct s ní pryč. Jsem vážně úžasný starší bratr.

Kdyby nebylo Artemis, pravděpodobně bych už dávno unikl, ale ta malá mrška přesně ví, kam se chystám zdrhnout, takže mi ze všech sil brání v útěku. 

No počkej, pomyslím si v duchu. Ty se ještě naběháš.

,,Hej, Sněženko, pojď nám pomoct!" vyzve Lili mladou klisnu, která se zrovna honí s Ledňáčkem. Okamžitě nechají hry, a oba se pustí za mnou.

Ten svět je tak nespravedlivý. Proč se nikdo nepřipojí ke mně?

Zanedlouho už mě pronásleduje celé stádo. Musím říct, že tak, jako dnes, jsem se už dlouho nenasmál. Samozřejmě, prohrál jsem, ale záleží na tom? Jsem s nimi, a to je hlavní.

Moje, tedy vlastně Montyho stádo, se vrátilo do lesa, kde žijeme už pekelně dlouho. Přibrali jsme k sobě Artemis, která nám pomohla kolem lesa vybudovat silnější obranu, a začali jsme s oživováním celého lesa. Vlkodlaci tady nadělali slušnou spoušť, a čeká nás ještě spousta práce, ale i tak si najdeme chvilku na hry a ostatní blbosti, které tak rádi děláme.

Stmívá se. Zanedlouho bude tma, a my budeme muset kouzlem uzamknout i louku, jelikož se Monty bojí, aby se nestalo něco dalšího. Samotný les je chráněný dobře, ale jeden nikdy neví... I z přítele se může vyklubat zrádce.

A tahle myšlenka mě přivádí na další téma: Siera.

Lhal bych, kdybych řekl, že mě nepřekvapila. Tahle nebezpečná a úžasná Muharka je komplikovanější, než se na první pohled zdá. Mrzí mě, že tady s námi není, protože jsem jí měl i přes to všechno rád. Byla moc hodná, pokud tedy přehlédnu všechny její záměry. Ale jsem rád, že se vrátila k fénixům. Vím, že jsou pro ni rodina, i když se to snaží nedávat najevo.

Vlastně jsme s fénixy uzavřeli mír. Mezi naším lesem je portál, který nám pomohli vytvořit draci. Stejným způsobem se můžeme přemístit i k Foxovu stádu, kam však moc často nechodíme, potom taky k drakům, a dokonce do podvodní říše, kam nám zařídila vstup Wernera. Zjistil jsem, že opustila Eldesta, a vrátila se k vodním drakům, aby se konečně mohla usadit, a založit si rodinu. Přeju jí to. Víc než komukoliv jinému. Protože zrovna on si zaslouží mnohem víc, než má.

Myslím, že i draci jsou propojeni s Foxem, ale jistý si jsem asi stejně, jako kdybych přemýšlel nad tím, kolik dobrodružství ještě zažiju. Moc dobře vím, že můj život bude už navždycky v ohrožení. Ale na druhou stranu, co by to bylo za zábavu, kdybych pořád jen chodil po lese a kontroloval, zda je všechno v pořádku? Takhle je mnohem větší legrace.

Jelikož se Marině povedlo sebrat mi kouli, nemám nic, čím bych Lili, nebo někoho jiného provokoval, takže opouštím louku se slovy, že jsem do setmění doma. Chci být sám. A hlavně, potřebuju si s někým promluvit. S někým hodně důležitým.

Chvíi mi trvá, než projdu les. Musím kolem rybník, potom prokličkovat mezi liščími norami, přeskočit spadlý strom, projít tunelem, a u červeného dubu zahnout doleva. Až potom ho najdu stát na útesu nad jezerem, zahleděného do dálky.

Potichu si stoupnu vedle něj, už smířený s tím, že ho moje přítomnost nijak nepřekvapuje. On o mně ví už od té doby, co jsem odešel z louky.

,,Proč jsi přišel, Pegasusi?" zeptá se potichu, jako kdyby snad existoval někdo, kdo nás uslyší.

Jeho hlas mě vždycky udivoval. Je hluboký, a trochu drsný, ale skrývá v sobě víc citu, než Sněženka a Ledňáček dohromady.

,,Nikdy jsem ti nepoděkoval," odovím.

Zasměje se.,,Za co?"

,,Za všechno. Za to, že jsi mi popsal všechny rostliny v lese, za to, že díky tobě vím, jak se kouzlí, za to, že jsi mi vyprávěl všechny ty úžasné příběhy. Ale taky za to, že jsi mi řekl o Foxovi, protože bez tebe bych nikdy nepotkal Artemis a Werneru, nikdy bych se neutkal s vlkodlaky, neodhalil bych existenci fénixů, a nikdy bych se znovu nesetkal se stádem. Děkuju, strašně moc."

,,Nemáš mi za co děkovat, Pegasusi. Jen mi slib, že už nikdy nedovolíš, aby se jim něco stalo."

,,Slibuju."

A takhle vedle sebe stojíme, a pozorujeme potemělý obzor, doufajíc, že zítra bude všechno tak, jak má být.

Tak jsem tady s další kapitolou! Snad se líbí. Víte, s kým Pegasus mluvil? ;)

Tahle čast je pro Anna789291
Ještě jednou ti moc děkuju za všechny hlasy a komentáře! A to, že doporučila můj příběh na Instagramu, mi udělalo neskutečnou radost! Díky! 💕

Další kapotola vyjde snad brzy...

Sabinka2003