Pohled třetí osoby
Tři kouzelné bytosti, každá jiného druhu, stály před obrovitým stromem, z něhož vyzařovala obrovská síla. Ta nejmenší z nich, mladá samice fénixe, sklonila hlavu a několik minut odříkávala modlitbu jazykem tak starým, že si jej nepamatovali ani ti nejstarší válečníci. Avšak ona přesně věděla, o čem mluví, přestože měla přísně zakázáno tento jazyk použít.
Byla jiná. Opravdu jiná. Kdyby se její společníci podívali pozorněji, určitě by si všimli barvy jejích očí, která se černé ani zdaleka nepodobala. Její duhovky zářily safírovou modří, byly tak jasné, že kdokoliv se do nich odvážil odívat, odvrátil zrak, aby nepřišel o vlastní oči. Siera obdivovala sama sebe za to, jak bravurně skryla svou pravou identitu před svou rodinou a podivnámi tvory, co si říkali jednorožci.
Jediný pegas široko daleko zvedl ušlechtilou hlavu a chvíli zíral na mluvícího fénixe. Tuto okřídlenou slečnu by ani ve snu nenapadlo, že by její kamarádka mohla být jiná, než se zdá. Přesto ale dávala pozor nejen na sebe, ale i na stádo, které ji přišlo zachránit. To slovo nenáviděla, protože se o žádnou záchranu nejednalo. Ale i přes to byla svým příbuzným vděčná, jelikož jí připadalo, že o pravou záchranu teprve půjde. Tato myšlenka jí doprovázela už dlouho, vlastně už od té doby, co se svým přátelům podívala do očí. Jejich přítomnost všechny fénixe znervózňovala, i když jich bylo tolik, a ani drach by nebyli schopni zvládnout armádu, kterou by fénixové v nebezpačí vytvořili.
Dokonce ani mladý jednorožec nebyl úplně v klidu. Už když sem přišel, pocítil zvláštní mrevenčení ve svém rohu, a chlad prostupující jeho nádherným tělem. Fénixové byli zvláštní, ještě podivnější než jeho azurová přítelkyně, která se vzdala domova, aby mohla jít na pomoc drobnému pegasovi, který byl podle všeho ve velkém nebezpečí.
Siera byla připravená uskutečnit svůj plán už tuto noc. Nikdo, kromě její věčně podrážděné kamarádky netušil, že má v úmyslu vraždit.
Pegasus a Artemis něvěděli už vůbec nic, přestože oni tuto noc plánovali i se zbytkem skupiny odejít. Jako kdyby tušili, že není dobré tady zůstávat déle.
Teď už šlo jen o to, kdo svůj plán uskuteční dřív.

ČTEŠ
Poslední jednorožec
FantasyTma. Šustění listí. Potom chvíle ticha. A výkřik. Očima marně pátrám po jakémkoliv úkrytu. Svaly mě brní, v křídlech cuká. Chci vzlétnout a utéct z tohoto prokletého místa, ale vlastní tělo mě neposlouchá, nemůžu se ani hnout. Tmavou oblohu prořízn...