Poslední jednorožec

Šel se zabít

Pegasus

Od rozhovoru s Hvězdou utekla teprve chvilka. Stojím na našem domluveném místě a zírám na klidně se vlnící vodní hladinu. Sem tam zahlédnu třpytivý ocas vyskakující ryby, nebo mi před očima proběhne vodoměrka. Ptáci jsou ticho a ostatní zvířata se stáhla do svých domovů, jelikož se blíží noc a ven vylézají nebezpeční tvorové. Dokonce i my jednorožci už bychom měli být na louce, ale Tajga je přednější, než spánek.

Konečně za sebou zaslechnu dunivé kroky. Otočím se a udělám jeden krok stranou, aby si Hvězda mohla stoupnout vedle mě.

Chvíli jen stojíme a koukáme před sebe. Hvězda mlčí, já mlčím, dokonce i ryby přestaly cákat vodou.

,,Když odcházel, prosil mě, abych ti to neřekla." Její sametový hlas zní ve tmě jinak, až trochu cize.

,,Ale ty ho neposlechneš," podotknu, ale nemyslím to nijak zle. Já jsem ten, kdo od ní chce vědět pravdu.

,,Neposlechnu, jelikož jsi můj bratr."

,,Nejsem tvůj bratr," poznamenám.

Odfrkne si, jako to dělává vždycky, když se jí něco nelíbí.

,,To, že nemáme stejnou krev, ještě neznamená, že tě nemohu považovat za bratra."

,,To jsem taky neřekl."

,,Ale myslel sis to."

,,Neodbíhej od tématu, Hvězdo."

Povzdychne si. ,,Budeš se šíleně zlobit."

,,Proč bych se na tebe zlobil?" zamračím se.

,,Na mě ne,"řekne.,,Na něj."

,,To je teď jedno. Prostě mi to řekni, Hvězdo."

,,On....víš, on...no,..."

Zmlkne a zhluboka se nadechne.

,,On co?" pobídnu ji.

,,On se šel zabít."

Wernera

Můj život je procházka růžovým sadem. Opravdu. Myslím, že jsem nikdy nebyla šťastnější.

Mám všechno.

Své jezero, které mi draci pomohli vyčistit, takže se voda v něm leskne jako diamant. Mám celé dny sama pro sebe, pokud tedy Eldest nic nepotřebuje, což není moc často. Skoro všechen svůj čas trávím tam a vymýšlím způsob, jak do něho dostat i ostatní draky. Popravdě, moc mi to nejde. Na takovou věc bych potřebovala někoho, jako je Pegasus.

Pegasus.

Ten jednorožec mi zatraceně chybí. Je to už několik dní, co jsme se neviděli a jeho nepřítomnost přináší do mých jindy veselých myšlenek plameny smutku. Stýská se mi po jeho hlase, po jeho smíchu, i po jeho nápadech. Ráda jsem si s ním povídala a byl to dobrý společník v boji. Během pár dní se stal mým velmi dobrým přítelem. A teď je pryč.

Vím, že ho můžu navštívit. Naše země jsou propojené portálem. Ale v jeho lese je spousta dalších zvířata a jednorožci nejsou zrovna ti, co respektují soukromí druhých. Draci jsou v tomto ohledu kapku...chápavější.

Mimo tohle všechno je zásadní i další věc: Jsem strašně velká. Vstup na louku mi Monty zakázal hned, jakmile jsme se přenesli před les.

Myslím, že ho budu muset kontaktovat jinak.

Ale musím to udělat rychle a pokud možno nepozorovaně. Kdyby se Eldest dozvěděl, že jsem se setkala s Pegasusem, vyžene mě a jeho zaboje. Eldest nesnáší Montyho ani jeho stádo a Pegasuse by nejraději roztrhal a potom spálil. Nenávidí ho. Stejně jako já nenávidím Eldesta. Bohužel, pokud chci být s ostatními draky a ve svém jezeře, musím tuto obět snést. Eldest se svémo místa vůdce jen tak nevzdá.