Poslední jednorožec

Konečně

Pegasus

,,Artemis, to bylo úžasný!" vykřikne Russian a přiběhne k ní. Artemis se usměje a pohlédne k nebi. Je čistě modré a klidné jako oceán.

Všichni se na sebe zubíme, jako kdyby nám zatvrdly čelisti.

,,Tak pojďte. Ještě nám zbývá velký kus cesty," pobídne nás Fox a zase cválá po planinách pryč. My ostatní ho radostně následujeme. Artemisin čin v nás vyvolal novou naději. Už nejsme tak skleslí, naše oči jsou rozzářené jako noční hvězdy.

,,Hej, že mě nechytíš?!" vykřikne nahlas Siréna a drkne do mě nozdrami.

Usměji se na ní a v běhu jí začnu chňapat po dlouhém ocase. Už dávno jsme předběhli ostatní a honíme se jako malé děti. Ani nevím, jak je to dlouho, co jsem si naposledy hrál.

Po několika minutách se k nám připojují ostatní a honí se s námi. Dokonce i Fox odhodí tu kamennou masku a na chvíli se vrátí do dětských let.

,,Stop!'' vykřikne náhle Russian a prudce zabrzdí. Siréna do něj při své vysoké rychlosti skoro narazí.

,,Co je?'' chci vědět.

,,Tys to neslyšel?'' podiví se.

,,Co jsem měl slyšet?'' nechápu.

Až teď pochopím, co má Russian na mysli.

Země pod našima nohama se třese. Mraky zápasí s větrem. Vzduch se ochladí a ozve se zadunění. Nejprve si myslím, že se zase schyluje k bouřce. Ale není to tak. Tohle není bouřka. Je to něco silnějšího.

Před námi začne houstnout vzduch. Zbarví se do fialova a utvoří jakýsi kruh. Potom bouchne.

Všechny nás oslní dým. Kašleme, když se snažíme dostat do plic čerstvý kyslík. Ta věc před námi se zvětšuje, je o metr větší, než já. Je z toho cítit magie. Nevím,jestli je to nebezpečné. Nikdy jsem něco takového neviděl.

,,To je portál!'' vyjekne Fox s očima na vrch hlavy.

Hvízdnu. Potrál? Na planinách? Jak by se sem dostal?

,,Je to bezpečné,'' oznámí Artemis, ,,můžeme tam. Alespoň zjistíme, co tam je.''

Fox přikývne a bez váhání vstoupí do fialového kruhu. Artemis jde hned za ním, skoro mu šlape na kopyta. Po Artemis zmizí i Siréna následovaná Russianem.

Jako poslední jsem já. Chci jít za nimi, ale nohy mě neposlouchají. Proč di myslím, že budeme v průšvihu? Ale kdyby tam bylo něco nebezpečného, Artemis by to se svou silou poznala, ne?

Váhavě udělám jeden krok vpřed. Magie z kruhu se po mně okamžitě začne natahovat. Nechám ji, aby mě vtáhla do portálu a zmizím pryč.

Uvnitř portálu je to zvláštní. Připadám si, jako kdybych letěl. Nic neslyším. Je tady naprosté ticho. Okolo mě je fialová záře s malými třpytkami. Skoro jako noční obloha, na které září milion hvězd.

Při dalším nádechu jsem venku. Vykulím oči.

Stojím na sluncem vyprahlé půdě. Neroste tady žaldná rostlina. Vzduch je těžký a jakoby bez života. Ptáci nezpívají. Hmyz nebzučí. Nebe je zatažené, plují po něm černé mraky. Je to tady cítit zdechlinami, které jsou tu sem tam volně pohozené. Některé z mrtvých zvířat nemají nějakou končetinu. U jednoho jelena vidím rozpárané břicho. Jeho shnilé vnitřnosti jsou rozházené všude kolem.

,,Fuj, to je nechutný," ohrne pysky Artemis.

,,To je. Ale je to přirozený prostředí draků. Musíme to respektovat," ozve se Fox.