Pokud je to, co jsem se dozvěděl pravda, tak se musím pokusit ostatní jednorožce najít a přidat se k nim. Jenom tak můžu přežít. Pokud nebudu nic dělat, zemřu jako ostatní z mé rodiny. Tak proč to nezkusit, když mám šanci?
Odběhnu z lesa a vrátím se na louku.Tady jsem žil celý svůj život.Ale teď už se sem asi nikdy nevrátím.
Se sklíčeným pocitem se obtrátím zády k palouku a odklušu do lesa.
Běžím dlouho. Nedokážu se s nikým rozloučit, protože bych potom nedokázal odejít.A já se odsud musím dostat.Protože jestli ne,tak už třeba nikdy žádného jednorožce neuvidím a můj rod vymře. A to se nesmí stát.
Dorazím na konec lesa. Za ním jsou už jen nekonečné pláně, na které navazují mohutné hory, za kterými je...vlastně ani nevím co.
Skloním hlavu k zemi a povzdechnu si.Nemám na vybranou.
Otočím se k lesu a zavřu oči. Zaměřím pozornost na svou kouzelnou energii a napnu svaly v těle. Cítím, jak se celý chvěju a žilami mi proudí kouzelná síla. Roh mi začne blikat a za pár vteřin se ode mě odpoutá namodralé světlo a obalí celý les, až do posledního stébla trávy.Oddychnu si. Moje kouzlo zabralo.Teď je kolem lesa nevditelná bariéra,která zabrání komukoliv,aby do něj vstoupil.Moji přátelé jsou v bezpečí.Jediný,kdo se do něj může dostat, je ten,kdo ovládá veškerá kouzla z černé magie,ale takových bytostí je na světě jenom pár.
Naposledy se ohlédnu a ptom se cvalem rozběhnu směrem na sever,kde předpokládám,že budou jednrožci,protož do hor si za nimi moc zvířat netroufne.
Pod nohama mi ubíhá jeden kilometr ze druhým.Přijde mi,že jsem na cestě už hodiny,přestože jsem teprve před chvílí vyrazil.Zem duní pod údery mých kopyt a ptáci,kteří sem zabloudili se rozlétají do všech stran,když okolo nich proběhnu.Zvířata, která tady jsou se klepou strachy nad myšlenkou,co bych jim mohl udělat.
Z díry přede mnou vyleze něco sytě modrého.Okamžitě zastavím, abych to zvíře nezabil.
Je to veliký,modrý had.Roztáhnu nozdry a nahrbím se. Hady nemám rád.Jsou zvláštní. A jeden nikdy neví, co by mohli udělat.
,,Co tu chceš,cizinče?''zasyčí had.No,to nebylo zrovna moc přátelské.
,,Hledám jednorožce,''odpovím
Zasměje se. ,,Utekloti stádo, nebo co,že je hledáš?''
,,Ne,moji rodinu zabili vlci a já teď hledám další jednorožce, abych se k nim přidal,''přiznám.
Had se zamračí a vytáhne jazyk.
,,Jsem Hektor,''řekne nakonec.
,,Pegasus,''představím se.
,,No,jestli je chceš najít, tam bys měl vědět,že málokdo se k nim dostane.Jsou dobře skrytí a jen tak někdo je nenajde. Já sám jsem je viděl jen jednou v životě a ještě ke všemu to nebyla ani polovina stáda.Hodně štěstí,''řekne.
,,Díky,''poděkuji a trysken odběhnu pryč.Hektor
Je zvláštní setkat se s jednorožcem,který ztratil své stádo a je bez domova. Ale Pegasus se od ostatních liší jako nikdo před ním.Ten jeho posled...tvářil se, jako kdyby to, co ztratil čekalo za horami,ke kterými míří.
Dlouho se za ním dívám s potom se odplazím ke svému domovu.Na mě tady čeká pět hladových mláďat.Pegasus
Tryskem uháním přes travnatou pláň a v hlavě mám úplně prázdno.Možná je to štěstím,protože vím,že jsem na dobré cestě.Teď jenom najít ostatní jednorožce a při tom se nenechat zabít.
Fouká vítr a opírá se mi do hrudi.Snažím se pomocí kouzla zmírnit jeho sílu,ale při běhu spotřebovávám moc energie na to,abych proti větru vůbec něco svedl.
Vítr mě zpomaluje už víc než hodinu.Už nemám sílu.
Zastavím a svalím se na zem.Jsem naprosto vyčerpaný.
Lehnu si na bok a položím si hlavu do pichlavé trávy.Světlo na konci rohu mi párkrát zabliká a potom zhasne.Zavřu oči a podvolím se svému osudu.Prohrál jsem.
ČTEŠ
Poslední jednorožec
FantasíaTma. Šustění listí. Potom chvíle ticha. A výkřik. Očima marně pátrám po jakémkoliv úkrytu. Svaly mě brní, v křídlech cuká. Chci vzlétnout a utéct z tohoto prokletého místa, ale vlastní tělo mě neposlouchá, nemůžu se ani hnout. Tmavou oblohu prořízn...