Poslední jednorožec

Další problém

Artemis
Ten Fox mě tak naštval, že mám chuť mu utrhnout hlavu. Na ničem mu nezáleží!

,,Přijde ti to normální? Necháš nás jen tak zemřít?" vyjedu na něj znovu. Nikdo jiný na louce nemluví.

,,Nemusíme zemřít," podotkne.

,,Tobě normálně hráblo?! Spoléháš, že si Pegasus vybere tebe? A co když ne? A navíc, ty bys jen tak nechal zemřít jiné stádo jednorožců?"

,,S nimi se vůbec neznáme. Je mi jedno, jak to s nimi dopadne. Záleží mi jen na nás. My jsme ti, kteří musejí přežít," řekne Fox bez jakékoliv emoce.

,,Zachránili nám život! Kdyby nepřišli, bůh ví, jak by to s námi dopadlo. A ty řekneš, že na nich nezáleží?! Ale to mě ani nemůže překvapovat. Ty bys nechal umřít i nás!" zařvu a do očí se mi začnou hrnout slzy. Fox je jediný jednorožec, kterému jsem věřila, když jsem se přidala k jeho stádu. Ostatní mě kvůli mojí povaze neměli rádi. Byla jsem chladná, nepřístupná. S nikým jsem  se nebavila, neběhala jsem se stádem po horách. Fox byl ten, kdo mě zbavil toho zla, které ve mně bylo zaseto. A teď? On sám se proměnil v bezcitného tvora. Je mi z něj zle.

,,Když tedy nesouhlasíš s Pegasusovým návrhem, tak se nedá nic dělat. Když nejdeš ty, tak jdu já. Končím!" vyhrknu. Možná je to ukvapené rozhodnutí, ale já nemůžu jinak.

,,Cože?" zeptá se Fox nechápavě.

,,Je konec. Já už s tebou v jednom stádě nebudu."

Pegasus
Při vyslovení Artemisiny poslední věty sebou málem seknu.

Myslí to vážně? Ona chce skončit?!

Artemis stojí naproti Foxovi, ve tváři se jí usadil kamenný výraz. Celá louka je potichu, skoro slyším pravidelné tlukoty našich srdcí. Většina jednorožců je překvapená, jiní se usmívají, zbytek Artemis přímo vraždí pohledem. Artemis je odvážná. Opustit své stádo před zraky všech jednorožců je docela troufalý čin. Není vůbec jisté, zda ji přojme Monty. Sice si nemyslím, že bude proti, ale stejně...Nikdy jsem nic takového neviděl. Jednorožci obvykle svá stáda jen tak neopouští.

,,To nemůžeš myslet vážně!" vyjekne Siréna.

,,Proč ne? Mě k němu nic nepoutá. Nechci být s vůdcem, který se vůbec nezajímá o své stádo," odpoví Artemis s ledovým klidem.

,,Když chceš odejít, nebudu ti bránit. Ale pamatuj si, že jestli si Pegasus vybere mě, zemřeš. A nikdo ti nepomůže," frkne Fox.

,,Raději zemřu, než abych přežívala s někým, jako jsi ty," zevrčí Artemis a odběhne pryč.

Všichni zaraženě zírají na místo, kde ještě před několika vteřinama stála. Foxovi je očividně jedno, co se stalo, prostě zase skloní hlavu a začne se pást. Který normální jednorožec to všechno hodí za hlavu?

Otočím se a chci běžet za ní, ale melodický hlas Sněženky mě zastaví:,,Půjdu za ní."

Přikývnu. Celé stádo se jako jedno tělo napřímí a sleduje, jak drobná klisna vybíhá za rozzuřenou Artemis.

Sněženka
Artemis mě překvapila, ale vlastně se jí ani nemůžu divit. Kdo by chtěl zůstávat s Foxem? Už od začátku mi přišel nějaký divný. Nedivila bych se, kdyby nakonec zůstal sám. Vím, že většina jeho stáda nesouhlasí s jeho návrhy. On ale ostatní bohužel neposlouchá. A pak to dopadne takhle.

Hledám Artemis už několik hodin a stále bez úspěchu. Slunce se už dávno přehouplo za obzor. Vzduch se začíná ochlazovat. Nad mou hlavou prolétne několik draků, kteří míří zpátky do svých domovů. Artemis nikde.

Vysílám k ní signály, ale neozve se. Ani nedá vědět, že je v pořádku. Začínám o ní mít strach. Vím, že se díky jejím schopnostem snadno ubrání, ale stejně. Tady se skrývá spousta překvapení.

Polije mě beznaděj. Už ani nemám sílu na další pátrání.

Vracím se na louku s nepořízenou. Pegasus je první, kdo si mě všimne.

,,Kde je?" ptá se hned.

,,Nevím. Nenašla jsem ji," povzdychnu si.

,,Musíme jí najít. Může si něco udělat," vyhrkne.

,,Kam jí chceš hledat? Může být kdekoliv."

,,To je pravda. Pokud sama nebude chtít, nikdo jí nenajde."

Podíváme se na sebe v obavách.

Vypadá to, že je tady další problém.

Artemis zmizela.