Poslední jednorožec

Žije?

Wernera
Pegasus. To jméno mi v hlavě běhá od té doby, co jsem ho přinesla léčitelům. Už několikrát jsem se snažila zjistit, co s ním je. Ani jednou se mi to nepovedlo. Daria, nebo nějaká jíná léčitelka mě vždycky poslali pryč.

Vlkodlaci už jsou vyčerpaní. Je jen otázkou času, kdy to vzdají. My se jen musíme snažit vydržet bojovat. Nesmíme to vzdát. Teď už ne. Ostatním se to zdá beznadějné. Jenomže oni už za sebou namají tolik válek, jako já. Draci celkově hodně bojují, ale oni nemají ani ponětí, kolik bitev se odehrává v podvodním světě. Takových válek, jako je tahle, je ve vodě spoustu. Stovky. Možná i tisíce. Skoro u každé z nich jsem byla. Eldest, ani nikdo jiný vůbec nezaregistruje, když na několik hodin, nebo dní zmizím. Proto se přesouvám z místa na místo. Před měsícem jsem byla v Oreganském jezeře. Odtud jsou to asi dva týdny cesty, směrem na jih. Moji přátelé, kteří tam žijí, se dostali do sporů se svými sousedy. Musela jsem jim jít pomoct.

Uzrhnu hlavu dalšímu vlkodlakovi a zaliju vařící vodou dalšího. Je tak lehké je zabít. Tedy, pro mě. Kdyby jich nebylo tolik, mohla by část z nás zůstat doma.

Spoustu vlkodlaků spadlo do vody. Hnusí se mi to. Budu je odtamtud muset vyházet.

Odhodím jednu malou bestii a vyletím mezi mraky. Ztratím se ostatním z dohledu a v duchu si připravím kouzlo. Nebude sice tak dobré, jako to Artemisino, o kterém jsem se dozvěděla teprve před chvílí, ale myslím, že by mohlo pomoct.

Zaklínadlo je připravené. Stačí ho jen použít.

Střemhlav se vrhnu k zemi. Vítr mi skučí v uších a tlačí se mi do hrudníku. Nevšímám si jeho pokusů zastavit mě. Jsem silnější.

Dvacet metrů nad zemí vykřiknu kouzlo. A v tu ránu všichni okolo jezera ztichnou. Draci se na mě otočí, a ve snaze povzbudit mě, zařvou. Ten nádherný zvuk si užívám, dokud to jde. A s krutou nenávistí v očích sleduji, co to dělá s vlkodlaky.

Siréna
U jezera řve spoustu draků. Zajímalo by mě, co se tam děje.

Vlkodlaci tady, u hranic, už jsou skoro vyhubení. Zbývá nám zabít jen něco přes sto bojovníků. Potom půjdeme pomoct ostatním. Hlavně Artemis. Na louce je to prý nejhorší. Pár vlkodlaků se dostalo i k paláci, ale stráže se o ně rychle postarali. Ještě tedy máme šanci.

Siréno, běžte si s Rissianem odpočinout. Už to zvládneme sami. Zajděte si k léčitelům, ať vám ošetří vaše zranění. Ozve se mi v hlavě hlas Erlunda, hnědého dračího samce.

Dobře, díky. Odpovím mu, zavolám Russiana a společnymi silami se přeneseme až do paláce.

Foxovi ani neříkáme, že jsme tady. On se nám neozval po dobu celé bitvy. Nevím, co se s ním stalo. Změnil se, hned, jak jsme přišli k drakům. Dřív se choval jinak. Byl víc součástí stáda. Teď se odcizil, jako kdyby k nám vůbec nic necítil. Mrzí mě to. A myslím, že nejsem jediná. I ostatní jednorožci pocítili jeho změnu chování a nikomu se to vůbec nelíbí. Samozřejmě, že kdybychom mu něco řekli, naštval by se. Už to tak má v povaze. Nikdy si nenechá říct. Ani tenkrát, když jame měli budovat novou obranu. Varovali jsme ho, že je to nebezpečné. Nenechal si poradit. A jak to dopadlo? Flóra to nevydržela, a musel ji probudit Pegasus, který ten den přišel. A Fox? Za celou dobu se vůbec neukázal!

Procházíme palácem, zeptáme se jednoho draka, kde je ošetřovna, a po několika minutách už Russian klepe na masivní, dřevěné dveře. Zevnitř se ozve příjemný, hlas, který nás pozve dál. Vstoupíme.

Dvě dračice se sklánějí nad něčím, co za jejich těly není vidět. Další z nich, krásná, zlatá dračice s černýma očima, nás dovede na kámen hned vedle neznámého pacienta. Beze slova nám začne zcelovat porušenou kůži. Několikrát syknu bolestí. Russian to samé. Naštěstí to netrvá dlouho, nejsme na tom tak zle. Mohli jsme dopadnout hůř.

,,Kdo je to?" zeptám se konečně.

,,Ty to ještě nevíš?" vykulí dračice překvapeně oči. Ani nevím, jak se jmenuje.

,,Co?" nechápu.

,,To, je tvůj kamarád, Pegasus," vysvětlí a mě se rázem zatají dech.

,,Cože?!" vykřikne Russian.

Protlačíme se mezi dvě dračice. A opravdu. Je to on.

Má zavřené oči. Jeho hrudník se zvedá v pravidelných intervalech. Srst má matnou, hřívu zacuchanou. Není to ten jednorožec, jehož srst zářila na všechny strany. Místo něj tady leží někdo jiný, je to jednorožec, kterého jsem nikdy neviděla.

Teď vím, proč jsem s ním ztratila spojení. Musel omdlít.

,,Žije?" ozve se za námi známý hlas.

Otočím se. Ani mě nepřekvapuje, že je tady.

,,Artemis, co tady děláš?" vyhrkne Russian.

,,Situace se trochu zklidnila. Draci to už zvládají. Mona mě poslala sem, abych si odpočinula."

,,Tys...věděla jsi to?" podívám se na ní, pak na Pegasuse.

,,Ano, skrz jeho myšlenky jsem viděla, co se mu stalo," přikývne.

Všichni mlčíme. Nikdo neví, co bude teď. A hlavně: co se stane s Pegasusem?

Netrvá dlouho a dveře ošetřovny se rozletí.

Fox.