Poslední jednorožec

Sněženka se nezdá

Pegasus
,,Pegasusi!" vykřikne někdo za mnou. Zarazím se. Ne, běž pryč.

,,Sakra, Pegasusi, zastav," řve ten hlas vztekle, ale já neposlouchám. Jediné co chci, je jít pryč. Utéct a už se nikdy nevrátit. Všechno se hroutí. Můj dokonalý život se během jednoho dne proměnil v hotové peklo a já už nemám sílu to dál snášet. Na co mi to bude? Stejně se zase něco pokazí. Vždycky to tak je. Nemůžu být šťastný, protože pokaždé, když mám štěstí, přijde něco, co to zkazí. Ale to já už nechci.

,,Jestli nezastavíš sám, postarám se o to já!"

Vím, že nemá cenu dál utíkat. Proto zastavím a připravuji se na kázání, které mi může dát jen ona.

Hvězda. Jednorožec, který mě vždycky pochopil. Ona jediná při mě stála, když ostatní odešli.

,,Co je?" vydechnu, když na sebe jen beze slova koukáme.

,,Co je? Co je?! Ty se mě budeš ptát na takovou kravinu? Nehráblo ti? Copak ses úplně zbláznil? Vážně ti Fox tolik vymyl mozek?"

,,Nekřič na mě, Hvězdo."

Odfrkne si. Je stejně stará jako já, ale je na první pohled jasné, že rozumu má dvakrát víc.

,,Na tebe nic jiného neplatí. Koukej se sebrat. Artemis je možná v nebezpečí, Eldest má v hlavě maximálně tak peří, všichni draci jsou na nás naštvaní kvůli našemu rozhodnutí zachránit Artemis  a místo toho, abys Eldestovi konečně ukázal, co všechno v tobě je, utečeš a naivně si myslíš, že se všechno vyřeší. Pegasusi, teď je všechno na tobě. Ty znáš Artemis nejlíp. Ty jsi ten, kdo nás musí vést, protože Monty je v téhle věci jako slepec. Nic o ní neví, ani nedokáže správně určit její auru. Celé stádo se spoléhá na tebe."

,,Jenže tohle není nic pro mě. Nejsem vůdce. Absolutně nevím, co mám dělat. Najednou mi celá záchrana přijde nemožná," svěřím se jí a skloním hlavu. Jsem slaboch. A nejhorší na tom je, že s tím nedokážu nic udělat.

,,Pochybuješ o svém rozhodnutí?" zeptá se.

,,Ne," řeknu bez váhání.

,,Tak vydíš. Takže tady přestaň fňukat, nakopni ten svůj línej zadek a bež vymyslet plán. Artemis čeká."

Mrkne na mě a já se usměju. Teď už všechno chápu. Splašené myšlenky jsou roztříděné.

A můžu začít plánovat.

Hvězda
Jsem ráda, že mě poslechl. Je hrozné vidět ho tak psychicky zničeného. Pamatuji si ho jako věčně veselého a plného energie. Vím, že se změnil. Všichni jsme se změnili. Už jen válka s vlkodlaky s námi udělala divy. A teď zmizí Artemis. Nedokážu si ani představit, co se v Pegasusovi musí odehrávat. Ale vím, že to zvládne. Tak jako zvládl naši ,,smrt", válku, neshody s Foxem a zmizení Artemis. Určitě se dokáže přenést i přes břemeno, které jsme mu naložili. Monty by mu rád pomohl, ale bohužel neví jak. On Artemis nezná tak jako Pegasus. Pegasus a Artemis mají mezi sebou pouto, o kterém vědí jen oni dva. Myslím, že to není láska. Je to něco...víc. A my ostatní si toho možná všimneme, ale v žádném případě nedokážeme jejich pocity rozluštit. Oni dva si navzájem důvěřují, chrání se a jeden se pro toho druhého bez rozmýšlení vrhne do nebezpečí, jen aby mu pomohl. Možná to vypadá jako pravá, nefalšovaná láska, ale já v tom vidím něco úplně jiného. Jen by mě zajímalo, co to je.

Vracíme se zpátky a Pegasus má na tváři odhodlaný výraz. Je si jistý sám sebou. To je to jediné, co teď potřebuje.