Poslední jednorožec

Vůdce

Pegasus

,,Nemůžu tomu uvěřit," šeptne vedle mě Artemis a já pomalu přikývnu. Sám nevím, jestli už dočista neblouzním. Tohle se přece nemohlo stát. Nejde to.

Siluety tří mrtvých těl odstrašují všechny draky vstupující na louku. Stmívá se, na obloze plují první červánky. Do korun stromů usedá vítr, mlátí jejich větvemi a skučí nám v uších.

,,Kde jsou?" optá se pegaso – jednorožec vedle mě, zatímco ostatní postávají opodál a vydýchávají traumatický zážitek.

,,Kdo?"

,,Třpytka a Blesk."

Povzdechnu si. Opravdu se muselo všechno tak zkomplikovat? Copak nebudeme mít nikdy klid?

,,Myslím, že někde s Hiradorem. Třpytka má něco s nohou – ani se na ní nepostaví. Hirador se snaží ji vyléčit, když to nemůže udělat..." Nedokončená věta vžene Artemis slzy do očí. Nedivím se jí, proto nic neříkám, jen ji nechávám plakat a sám přemýšlím nad budoucností. Protože ať je to jak chce, draci nemají vůdce. Ten totiž leží jen pár metrů ode mě, potříštěný krví dvou dračích bojovnic, které obětovaly své životy, aby mí sourozenci mohli žít. A pokud se honem nezvolí někdo, kdo zastoupí Eldesta v jeho funkci, bude celá dračí říše v ohrožení.

Artemis mě slabě píchne do boku, snad abych se probral ze snění.  Na jejím rohu zůstane několik kapek krve.

,,Měli bychom se vrátit do paláce. Fox stále žije a na další přemýšlení jsme moc unavení. Pojďme ho najít, upálit zaživa a odpočinout si. Dáme se dohromady a ráno vymyslíme, co dál. Pochybuji, že nás zrovna dnes v noci někdo přepadne."

Její návrh zní dobře, jsem utahaný jako kotě. Bohužel, ani Artemis není dokonalá. I její plány mají chyby.

,,Draci Muhary do paláce nikdy nepustí. Pro většinu z nich jsou pořád vrazi."

,,To jsme všichni, Pegasusi. Navíc, pochybuji, že se tím teď bude někdo zabývat. V zemi nastává smutek, nikdo nebude zkoumat, kdo se prochází palácem."

Povzdechnu si.,,Tak pojďme."

Sesbíráme naši početnou výpravu, včetně Muharů, kteří už se nemohou dočkat návštěvy paláce. Opravdu nechápu, jak dokáží myslet pozitivně, když před chvíli zemřeli tři draci, včetně dračího vůdce. Měl bych být rád, protože je šance, že dnešní den přežiji, ale nechci myslet na okolky. Budeme mít tolik starostí. Jako kdyby už nestačilo to, co máme.

Hirador se v paláci vyzná jen o něco více, než Wernera s Werdorbem, proto chvíli bloudíme, než najdeme vchod pro nouzové případy. Werdorb se do brány téměř nevejde, takže se musí krčit, ale nakonec všichni prolezeme úzkou chodbou a usídlíme se v obrovské hale plné sena, kde se všichni spokojeně svalíme.

Nevím, kdy naposledy jsem si dobře odpočinul. Možná chvíli před tím, než zmizela Artemis? Nevzpomínám si. Od té doby, co vlkodlaci tolik ublížili mé rodině, jsem prožil klidných dnů jen pár. Zajímalo by mě, jestli v našem světě ještě někdy zavládne mír.

,,Jak to vypadá?" optá se Artemis Třpytky, která se skloněnou hlavou šeptá někdo Bleskovi. Ti dva spolu vypadají šťastněji, než Hvězda s Montym. A to už je co říct.

Hvězda si prohlédne svou hubenou nohu. Po tváři jí přelétne úsměv.,,Dobře. Za pár dní můžeme vyrazit dál."

,,Pochybuji, že se odsud dostaneme dřív, než za pár týdnů. Dračí vůdce je mrtev, v zemi zavládne pozdvižení. Kdo nastoupí na jeho místo?" zabručí Tajga, moudrýma očima prozkoumává výraz každého z nás. Werdorb na něj upírá pohled, zdá se, že spolu v myšlenkách komunikují. Vypadá to, že jejich pouto nikdy není přetrženo, jako kdyby se navzájem drželi.