Poslední jednorožec

Květ lilie

Pegasus
Liligrádie.

Liligrádie.

Liligrádie.

Fénixové.

Foxův domov.

To snad není pravda.

Království, které podle všeho neexistuje, je pravé, a žijí v něm fénixové.

Nechápu to. Ta kniha přece říkala, že bylo zničeno.

Ale není. A podle všeho to znamená, že jsme sto koňských délek nad domovem Foxova stáda.

Nechápu to. Liigrádie má být mrtvá. Má být pouhou minulostí. A fénixové vůbec nemají žít.

A přesto několik z nich stojí naproti mně a léčí mi rány způsobené teleportací. Ani jsem si jich nevšiml, moje zaměstnanost Artemis mě odvedla od všeho ostatního. Dokonce jsem do teď nevěděl, že Třpytka omdlela. Teď už je při vědomí, ale je celá bílá. Ještě víc, než obvykle.

,,Pegasusi, nemel sebou. Dochází mi s tebou trpělivost," pokárá mě Rhöul, místní léčitelka a jedním černým perem na levém křídle. I tady existují výjimky v barevnosti. Třeba u nás má Vločka fialový pruh ve hřívě. Já mám zase v pravém oku hvězdičku.

,,Rhöul, kdy už to bude?"

,,Pegasusi," zavrčé.,,Prosím tě, mlč už."

Zachechtám se a vypustím z nozder několik jisker. Zelený drak Mullah, který čeká za oknem, na mě mrkne.

Co je? pošlu k němu myšlenku.

Nic.

To určitě. Co ti je?

Líbí se mi, jak se ten opeřenec rozčiluje. Jsou srandovní asi tak jako slepá mláďata.

Takže vypadá jako ty. popíchnu ho.

Odfrkne si, ale vím, že jsem ho pobavil.

,,Hotovo. A už se sem prosímtě nevracej," povzdychne si Rhöul.

Zasměji se, poděkuji jí a vyběhnu z místnosti.

Jsem poslední, všichni už na mě čekají. Jsme několik kilometrů nad zemí. Museli jsme se sem zase přenést, jelikož nás fénixové neunesou.

Teď potřebuji zjistit, jak je možné, že Liligrádie existuje. Už vím skoro všechno. Artemis mi vysvětlila, že strom, který stojí kousek odsud, se jmenuje Helga, a je to jejich ,,matka". Taky vím, že fénixů je něco přes deset tisíc. A všichni se znají jménem.

Taky vím, že Siera, jedna z nejmladších, co se řadí mezi dospělé, umí nádherně malovat. Z rozmačkaných bobulí dokáže drápem namalovat cokoliv.

Ezra zase trpí záchvaty agrese. Popravdě, nevím, jak se projevují, protože ten pták je nabručený pořád, ale raději se na nic neptám, aby mě neupálila zaživa.

Harold je jeden z normálních. Rád vypráví vtipy a myslím, že je docela rád, že jsme tady. Na druhou stranu, znám ho ze všech nejméně. Patří do vážené skupiny fénixuů, takže je skoro porád pryč. Zatím jsem ho viděl třikrát. Pokaždé mi řekl nějakou zábavnou historku. Jediný, kdo říká, že jsou trapné, je Ezra, ale zdá se, že z té si nikdo nedělá hlavu.