Poslední jednorožec

Zlost

Pegasus
Okolo mě je tma. Nic nevidím, jen slyším. Necítím žádnou bolest, jen úlevu a pocit spokojenosti. Nikdy mi nebylo líp. Mé oči však zůstávají zavřené. Tělo je jako bez života. Neříkám, že mi to vadí. Klidně bych takhle ještě chvíli zůstal. Bohužel nemůžu.

Nejdřív je všude ticho, ale po několika vteřinách slyším hlasy. Nejdřív je to jako šum, ale později začínám rozeznávat jednotlivá slova.

,,Kdy se probudí?" slyším zašeptat Artemis.

,,Za chvilku. Je slabý, ale zotavuje se rychle. Nedivila bych se, kdyby nás už slyšel," odpovídá jiný hlas. Neznám ho, ale vím, že je dračí.

,,Jak se to mohlo stát?" vykřikne Fox.

,,Byl slabý. Už to nezvládl," řekne znovu ten drak. Tedy, dračice, myslím...

Chci se probudit, ale nemám na to dost síly. Můžu tedy jen čekat, a doufat, že mi draci pomohou.

Fox
Mám na Eldesta takovou zlost! Slibil, že se jednorožcům nic nestane. Vím, při bitvě je jasné, že se může přihodit cokoliv, ale copak draci nejsou schopní uchránit jednoho jednorožce?!

Sleduji Prgasuse, který vypadá jako mrtvola. Nechtěl jsem, aby se mu něco stalo. Zrovna jemu. Myslím, že už toho má tak akorát dost. Nedivím se mu. Kdybych měl já prožít to, co on, asi bych se zbláznil.

Zírám na něj, a skoro mi unikne malý pohyb jeho hlavy. Zbystřím. Že by...?

Zachvějí se mu víčka.

,,Hej!" křiknu.

Všichni se na mě nechápavě otočí.

,,Co je?" zeptá se Artemis bezbarvým hlasem. Ani jsem si nevšiml, jak je unavená.

,,Pohnul se," řeknu nadšeně.

Artemis se na Pegasuse zadívá. A on se pohne znovu.

Všechny hlavy se nakloní nad jeho nehybné tělo.

Pegasus se začne kroutit. Škubne hlavou. Jeho srdce začne pumpovat obrovskou rychlostí. To jsem ještě v životě neviděl. Ty údery jsou silné, jako kdyby na skále padalo kamení.

Uběhne vteřina, a on otevře oči.

Pegasus
Do očí mě uhodí světlo. Zamžourám, a pokusím se postavit, abych mu unikl. Někdo mě však přitlačí zpět. Teď, když vím, že jsem vzhůru, cítím i bolest po celém těle. Nevím, jestli je den, nebo noc. Jak jsem spal dlouho? Nic. Jsem jako právě narozené mládě, které vůbec neví, která bije.

,,Pegasusi?" řekne někdo potichu.

Leknu se. Vystřelím na nohy a otřesu se, když mi bolest zase vystřelí do těla.

,,Pegasusi?" šeptne někdo.

Otočím hlavu a podívám se do Foxových velikých očí.

,,Co je?"

Ta věta ze mě vyjede bez přemýšlení.

Někdo za mnou se uchechtne. Artemis. Její smích bych poznal všude.

,,Musíš ležet. Jsi zraněný," ozve se dračice, která stojí po mém boku.

,,A ty jsi kdo?" zeptám se. Bože, to jsem nemohl vymyslet něco jiného?

,,Jsem Daria, léčitelka. Wernera tě přinesla před několika hodinami. Jeden z vlkodlaků tě bodl do krku. Měl jsi štěstí. Nezasáhl ti tepnu," řekne bezbarvě dračice.

Podívám se po všech kolem. Je tady Daria, Artemis, Fox, Siréna i Russian. Všichni kromě Darii jsou jako chodící mrtvoly. Hádám, že do boje dali úplně všechno.

,,Měli bychom jít. Vlkodlaci by se mohli dostat do paláce," varuji a odebírám se k odchodu. Už mě to tady štve. Jsem tu teprve chvilku a musím odsud pryč.

,,Zbláznil ses?! Tobě nedochází, co se ti stalo?" vykřikne Daria.

Otočím se. Probodnu ji pohledem.

,,Ano, dochází. Ale taky vím, že můžu bojovat. Nejsem zas tak slabý, jak si myslíš."

,,Před chvílí ses probudil. Nikam nejdeš!" vykřikne.

Zařehtám zlostí. S touhle dračicí si rozumět nebudu.

,,Jdu. Vlkodlaci mi vyvraždili rodinu. Donutili mě přejít pláně, kde jsem skoro zemřel, jen abych našel nové stádo. Teď nás chtělí všechny zabít a obsadit naše území. Ale já to tak nenechám. Pomstím se jim. Za moji rodinu. Tobě to možná přijde jako pitomost, ale já to myslím vážně. Proto půjdu. A ty mi v tom nezabráníš."

Artemis se mi postaví k boku.,,Má pravdu. A není ti jenom kvůli Pegasusovu stádu. Vlkodlaci ubližují nám všem. Porušili dohodu. A to si nesmíme nechat líbit."

K Artemis se přidává Siréna.,,Ano. Je to pravda. Nemůžeme to nechat jen tak. Musíme bojovat. Jdu taky."

Russian chvíli váhá, ale nakonec s odhodláním přikývne. Ani nemusí nic říkat. Bude bojovat.

Všichni se podíváme na Foxe. Těká pohledem sem a tam. Nakonec si poraženě povzdychne.

,,Dario, vím, že se o nás bojíš, ale my musíme jít. Vlkodlaci nám provedli něco, co jim nemůžeme odpustit. Promiň," omluví se a jde se postavit vedle Russiana, nalevo ode mě.

Otočíme se a necháme ji zaraženě stát uprostřed místnosti.