CRIMINAL II.

6.4. PÁTEK

OMLOUVÁM SE ZA CHYBY

Ležela jsem na nemocnickým lůžku v nemocnici.Už jsem se dávno probudila. Mám zlomenou ruku a nohu. Slabý otřes mozku a modřiny a škrábance všude.Tolik jizev... O Justinovi a Cailin ještě nic nevím ,ale doufám ,že budou v pořádku.  A ten prcek v ní taky.

,,Ahoj zlatíčko," přišla do pokoje mamka.Už tu byla včera večír, ale i s Lily ,protože jí nestihly odvést. Ale ne, už tu není.Přijeli si pro ní její adoptivní rodiče.  Madison zu však nebyla. 

,,Ahoj, mami.Už víš něco o Justinovi a Cailin?" zeptala jsem se doufají ,že ví a že mi nese dobrou zprávu.Sedla si a povzdechla si.To nevypadá dobře.  

,,Justin je v pohodě, žádné zlomeniny jen silnější otřes mozku a zvrklej kotník," oddechla jsem si.  ,,Ale Cailin," zpozorněla jsem.Mamce se oči začali plnit slzami, věděla jsem co nastane. Můj mozek vaslal znamení smutku....slzy. 

,,Ne!" řekla jsem a koukala na ní. Prosím, řekni mi teď že je v pohodě. ,,Nepřežila to ,ale.." ale co? Co k Sakru na tomhle může být ALE? ,,Ten chlapeček v ní ano," Překvapeně jsme se podívala.

,,To bude vyrustat bez mamky? Panebože Cailin umřela.! To není možný! K sakru se vším!  " zavrčela jsme naštvaně a slzám nechala volný průvhod. 

,,V-í to ,už Justin?" zeptala jsem se taky brčečící mamky. ,,Ne," zavřela jsem oči a doufala ,že se teď probudím s toho posranýho snu...ne. 

,,Mami!" sedla sjme si a roztáhla ruce na náznak toho aby mě objala. To taky udělala. ,,Proč zrovna Cailin?" brečela jsme jí do ramena tak jako ona mě. 

,,Proč ona?proč ne někdo jiný?"  ,,Ona byla tak hodná, ke všem milá," panebože. jestli se s tohodle někdy vspamatuju tak budu ráda ,ale zatím to na to nevypadá. Bude se mi stýskat.Tak moc. A co bude s tím malím? Ne! Nebude vyrustat bez lidí ,který její maminka znala! Prostě ne! 

,,Mami?" odtáhla jsme se a utřela si slzy, i když po nich přišli další. 

,,Ten chlapeček," řekla jsem. ,,Vím ,že jsem to chtěla i u Lily, ale tohle je něco jiného,"  

,,Vezme si ho Patric? " nadzvedla jsem obočí.Sklopila hlavu. ,,Patric ho nechce," co prosím. ,,jak nechce! Musí ho chtít, vždyť je to jeho dítě!" zavrčela jsem naštvaně.Děla si ze mě prdel? ,,Nevim, nechce ho, půjde k adopci." řekla a já si povzdechla, opřela jsem hlavu o zeď a brečela, všechno se sere. 

,,mami, myslíš ,že bys ho mohla adoptovat," podívala sem se na ní s psíma ubrčenýma očima. ,,jen do mích osmnácti, budu se o něj starat, slibuju!" řekla jsem .Vím jaký to je vyrustat bez pravích rodičů, a vím jaký to je se pak dozvědět ,že vlastně je adoptovaný. A proto to tomu chlapečku budu říkat furt.

,,Bello," povzdechla si. ,,Mami prosím! Já si ho vzít nrmůžu! Ještě mi není omnáct!  Zbívá mi měsíc!"  řekla jsem ještě víc ubrčeně než do teď. 

,,Dobře," vydechla a já si oddechla. CAILIN SLIBUJU TI ŽE SE O NĚJ BUDU STARAT JAKO O VLASTNÍ, NEHLEDĚ NA TO ,ŽE MI BUDE TEPRVE OSMNÁCT!

--------------------------------------------------------------------------

Čekal to někdo? Já jsem to vymýšlela asi pět hodin a nakonec s toho vzniklo tohle, jsem spokojená ,ale Cailin mi je líto. :\ Promiň Cailin. :-*Budu ráda za komenyt a votes.

-Xoxo Týna