Královská krev

Skotské zásnuby

Antonine seděl za stolem a pečlivě promýšlel své další tahy. Dnes měla navíc přijít odpověd od Francouzkého krále, což bude mít dost zásadní vliv na území patřící Sofii. Nemohl prostě dovolit, aby tam získal vliv jakýkoliv Španěl. Což ho přivádělo k další otázce. Až se mu podaří (o čemž nepochyboval – zvláště se synovou pomocí) zbavit se definitivně Philipa, koho na uprázdnění trůn? Kdo by mu vlastně nejvíce vyhovoval jako nový král? Určitě to nemohl být nikdo, kdo by byl byť jen vzdáleně podobný současnému panovníkovi.

To rozhodně stálo za zvážení. Asi bylo na čase pověřit Thomase, aby tyto možnosti diskrétně obhlédl. Vzhledem také k tomu, že se v tomto ohledu nehodlal nikterak zdržovat, tak si navečer pozval jednu speciální návštěvu, která ho zase o krok přiblíží k jeho cíli a tím byla: Philipova smrt.

S Annou se sice neviděl už nějaký ten čas, ale vůbec nepochyboval, že jeho přání vyplní. Byla vychována stejným způsobem jako hrabě a navíc její matka kdysi byla a stále zůstávala, jeho velmi užitečnou spojenkyní. Sabrina patřila k velmi významnému Navarrskému rodu Hilů jenž měl v zemi velký vliv. Což byl zpočátku asi ten hlavní důvod proč rychle dospěl k závěru, že by se mu mohla její podpora dost hodit. Zvláště...když už tenkrát uvažoval o tom, svoji tehdejší manželku úplně vyšachovat ze hry a vládnout zemi sám bez jejího vlivu. Tenkrát se proto docela brzy sblížili a Anna byla výsledkem jejich...vzájemného porozumnění.

Jednalo se o jejich společnou dceru, ač to král veřejně nikdy nepotvrdil, k čemuž měl dost dobré důvody.

Každé dítě které by měl se Sabrinou, by si mohlo dělat případné nároky na jeho korunu hned po legitimních dětech. Měli by přednost před všemi dalšími nemanželskými dětmi včetně hraběte.

Nakonec vstal a přešel zamyšleně k oknu.

Pro budoucnost bylo jistě výhodné, že jejich dítě je dcera a ne syn, který by mohl pořádně zamíchat s nástupnictvím. I když...to vlastně nebyla úplná pravda, ale to teď nehodlal řešit.

Vrátil se zpátky do místnosti a zadíval se na mapu Evropy rozloženou na stole. Zrak mu automaticky spočinul na Anglickém království.

Teď když měla královna syna a předpokládaného dědice, zcela se tím změnily dosavadní podmínky. Má komu trůn předat a vzhlem k tomu, že bylo pravděpodobné, že nezůstane u jednoho dítěte...

Ne, rozhodně se v současné chvíli nevyplácí jít proti ní. Dospěl rychle k tomu názoru.

Podpořit ji oficiálně by sice nebylo rozumné, mohlo by se to znelíbit papeži, ale chtělo by se to zároveň vyvarovat otevřeného nepřátelství vůči ní. Už to jak zasáhla tenkrát proti Philipovi svědčilo o mnohém.

Antonie rozhodně nehodlal opakovat chybu Francie. Ta žena byla mnohem silnější, než se zpočátku zdálo...to nešlo jen tak ignorovat.

A když už byl u Anglie...přesunul svoji pozornost ke Skotsku. Willamovo narození posunulo nároky skotské královny o několik příček dozadu.

Hm...obkroužil zamyšleně prstem jeho hranice. Možná by nebylo na škodu, kdyby...Začal uvažovat a v hlavě se mu tvořila jedna konkrétní myšlenka.

Čím více nad tím přemýšlel, tím více se mu ten nápad zamlouval. Brzy nebylo, co řešit.

Otevřel proto dveře a poslal sluhu před nimi, ať mu pošle okamžitě jeho dceru Isoldu, že by si s ní rád promluvil.

Zatím, co čekal, až se dostaví, znovu se dotkl rukou vyobrazení Skotska. Pravda, možná bude trochu obtížné přesvědčit k souhlasu zdejší královnu, ale pokud se to povede...usmál se spokojeně při té představě.