Královská krev

Večerní události

Po odpočinku v komnatách, které jí byly přiděleny, se Elizabeth k ostatním připojí opět u večeře. Rozdává úsměvy na všechny strany a chová se skutečně velmi mile. Jde jí, o to, udělat dobrý dojem, což se jí docela daří. Zúčastním se té večeře taky na královo přání, ale nemohu se rozhodnout, kolik z toho tam, je upřímné a kolik jen diplomatický tah. Královna se sice snaží působit přátelsky a uvolněně, ale přesto z ní lehkou nervozitu vycítím. Každopádně nejpřátelštěji se chová, přesně podle očekávání k Dudleymu. Podle mě je jen otázkou času, než bude celé Evropě oznámeno jejich zasnoubení. Podle rady matky se držím blízko Elizabeth a nakonec ji oslovím. „Děkuji za optání, je to tu úžasné." Usměje se na něj mile, když se jí zeptá, jak se ji ve Francii líbí. „Jste Sebastian, nemýlím li se, Dianin syn, že?" Pokračuje přátelsky. Ten jí to potvrdí. Přesto ji jeho chování trochu překvapí, ne, že by se nechoval slušně, ale...všímá si jeho pohledu směrem ke Skotské královně, která je zde rovněž přítomna. Otočí raději hlavu na stranu, kdyby se náhodou začala chichotat, copak si vážně nikdo z nich nevšiml, že se mu líbí? Zná ten pohled z vlastní zkušenosti. Stejně jako ona miluji Roberta, tak on zase Skotskou královnu. „Tak tohle je Mary?" Zeptá se ho koketně, aby ho vrátila do přítomnosti. Robert se jejich směrem mračí, jak belzebub, očividně žárlí na pozornost, kterou věnuje královu levobočkovi, přestože se dodnes neobtěžoval, vůbec zmínit o tom, jak jejich vztah bude pokračovat. Jedním si je však jistá, rozhodně se ho nehodlá vzdát! „Ach..., ano, to je skotská královna." Potvrdím jí to, jakmile mě svými slovy vytrhne z vlastních myšlenek. Měl bych se naučit více ovládat, jinak by za chvíli mohli poznat moji slabost pro Skotskou královnu, úplně všichni včetně bratra.

„Zajímavé." Pokývne zamyšleně hlavou. Chvíli ještě pokračují ve svém rozhovoru, dokud si toho nevšimne královna. „Stavte se za mnou v pokojích, až Vám to vyjde. Zdá se, že zde máme ještě, co probírat. A zde mi to nepřijde bezpečné." Kývne na něj a zvedne se od stolu s tím, že se půjde po večeři trochu projít. Samozřejmě v Robertově společnosti. Musí ho hned uklidňovat, že mezi ní a Sebastianem nic není, že to byl pouze přátelský rozhovor a to, že ho pozvala do svých pokojů, nic neznamená.

Jakmile ho královna vybídne, neváhá. Po dojedení dezertu se zvedne ode stolu, rozloučí se všemi a vydá se za ní. Jakmile jsou z doslechu všech, zatáhne ji za nejbližší roh jedné z chodeb. Rozhlédne se kolem, ale zdá se, že zde není nikdo, kdo by je mohl vyrušit. Všichni jsou na večeři a služebnictvo se věnuje přípravě stolu. "Víš, jak moc mě ničí, když tě vidím po boku jiného, Elizabeth?" vydechne a nevěřícně ji sleduje. "Baví tě si se mnou takhle hrát?" zamručí. I ona žárlí, když ho vidí po boku jiné. Přesně tak, jako on. Je z toho trochu rozmrzelý, ale nedá se říct, že by byl naštvaný. Snaží se jí věřit, že je věrná jen a jen jemu. "Miluji tě Roberte a vždycky budu. Nikdy bych nechtěla žádného jiného. Byl to čistě přátelský rozhovor, nic víc. Byl milý, toť vše. Navíc stejně si myslím, že jedinou, o kterou by měl zájem, je Skotská královna. Musejí být slepí, že si nevšimnou, jak se na ní dívá. Ujišťuji tě, že nemáš jediný důvod, proč žárlit Robby." Schválně přitom použije jeho zdrobnělinu. "Ale pravdou je, že vůbec nevím, na čem jsem. Jak to bude pokračovat dál? Jak dlouho tu ještě budeme my,...ty a ONA. Upřímně ten vztah ve třech se mi začíná poněkud zajídat. Vím jedinou věc, nechci o tebe přijít má lásko. To bych nesnesla." Vykřikne zoufale a dá tak najevo všechny svoje obavy, které ji trápily už několik dní.

Její slova mu na tváři částečně vytvoří úsměv, především přezdívka, kterou použila. Jen ona mu tak říká, nikdo jiný. Opře si jednu ruku vedle její hlavy, tudíž ji tak mírně uvězní. "Nepřijdeš o mě, slibuji, Elizabeth," druhou rukou jí přejede palcem po jemné tváři. "Víš, jak moc je ta situace složitá.." zamumlá omluvně, načež stáhne obě své ruce nazpět k sobě, vážně na ni hledíc. "Vím, ale mám strach. Že se jí jednoho dne tě povede přesvědčit, abys mě opustil." I přes své obavy ráda poslouchá jeho ujištění. Je to příjemné slyšet od něj ta slova. "Jsem zvědavá, jak se Mary za ty dny, co zde strávíme ukáže. Zatím nevím, jaký z ní mám mít pocit...Přesto by to chtělo nějak vyřešit, zvláště,...pokud uvažujeme o sňatku." Usměje se mile a chytne jeho ruku do své. Nadhodí opět opatrně to předešlé téma. Nechce na něj tlačit, ale...Amy považuje za schopnou všeho. "Věř mi, to se nestane," zakroutí hlavou. Ano, má svým způsobem Amy rád, ale tomu se nedá říkat láska. Zkrátka ji po svém boku snese, ale tak, že by místo ní raději viděl Elizabeth. "Elizabeth, drahá.. Vážně si myslíš, že je to dobrý nápad? Ne, že bych netoužil po tom samém, ale.. Musíš vědět, co by to stálo. Možná by tě všichni nenáviděli.. a mě s tebou," zašeptá zamračeně.

"Je jisté, že to nebude lehké, ale určitě existuje způsob, jak bychom toho mohli dosáhnout...Udělám vše proto, abych ho našla! Anglii by se hodilo Francouzské spojenectví, ale nejsem si jistá, zda se mi ho podaří získat. Co když podpoří nárok té 16leté holky na můj trůn? Jestli si však myslí, že se vzdám bez boje, tak to se velmi pletou. Zůstanu Anglickou královnou až do své smrti a pak předám zemi svým potomkům!" Pronese odhodlaně. "Neměj obavy. Někdo, jako je ona, ti trůn nemůže ukrást. Mladá divoká Skotka.. Ani si ji nedovedu představit řídit nějakou zemi." Poznamená, zatímco jemně tiskne její ruku, kterou si následně přiloží ke rtům a políbí na klouby. "Mohla by se, o to pokusit a hned by toho litovala. Možná, by nebylo na škodu s ní promluvit a upozornit jí, ať si hledí svého Skotka a nechá Anglii mě. Ještě to promyslím. Jsem ráda, že stojíš při mě, že se na tebe mohu spolehnout." Usměje se.

Když jí políbí ruku, srdce jí bije jak splašené. Pak pokračují v chůzi, aby je tu někdo náhodou neviděl.