Královská krev

Čtyři koruny

Dnes si Lola jen matně vybavovala dívku, která se tenkrát objevila na Antonineových zásnubách s Greer.

Byla si jistá jedinou věcí, její vlasy byly světlé barvy. Přinejlepší vůli je však nemohla nazvat blonďatými. Měly totiž v sobě i několik odstínů, díky kterým vypadaly zároveň jako hnědé.

Vlastně nejvýstižnější by asi bylo, přirovnat je k zázvoru.

Ano, přesně tak. Vlasy Nostradamovy dcery byly zázvorové barvy ani blond ani hnědé. Bylo více než zřejmé, že je musela zdědit ze strany své matky, když vzala v potaz věštcovy hnědo-černé kadeře.

To ji přimělo se vrátit ke slovům Navarské královny.

Ta totiž připustila možnost, že věštec Francouzské královny skutečně dokáže vidět budoucnost a byla tu dost velká pravděpodobnost, že jeho dcera toto nadání zdědila rovnež.

Je pravda, že zpočátku sama byla k těmto věcem mírně skeptická a považovala to víceméně za náhody, či shodu okolností.

Teď však se zpětným odstupem musela přiznat, že těch případů, kdy se trefil bylo více než by čekala.

Na to existovali pouze dvě odpovědi. Za 1. buď má opravdu neskutečně přesný odhad a to mnohem více, než by vůbec považovala za možné a nebo...

...má Greer pravdu a jedná se o opravdového věštec, nikoli podvodníka.

Ani nevěděla, co z toho by ji mělo znepokojovat víc.

Nakonec jí to nedalo a musela se zeptat. „Greer, co přesně tě vlastně vede k tomu přesvědčení, že by to mohla být pravda?"

Ač Greer stále ještě měla mírné pochyby, nehodlala před tou návštěvou covnout.

Jako královna by sice mohla velmi snadno Beatrici přikázat, aby ji navštívila v jejích komnatách, ale ona by si s ní mnohem raději promluvila v jejích pokojích.

A protože se stále nemohla té mírné nervozity zbavit, požádala nakonec Lolu, aby šla s ní. Věděla, že ji neodmítne.

Z vlastních myšlenek ji vytrhla až její následující otázka ohledně Nostradamovi dcery. „No, pokud pominu naše sňatky? Mohla bych dále jmenovat vlastní zásnuby. Řekla tenkrát, že..." na chvíli zaváhala.

Má to říct, nebo ne? Nerada by jí dávala nějaké falešné nadějě, ale... Přesto se rozhodla to dokončit, když už to nakousla.

„...že Francis bude s tebou."

To Lolu přimělo okamžitě zastavit. „Co přesně ti řekla?" Dožadovala se ihned odpovědi.

„Že budete spolu šťastni. Že Maryin osud se pojí s jiným ne s ním a také se zmínila o tom, že mezi vašemi dětmi budou i dvojčata." Ihned ji povytaženým obočím pobídla, ať pokračuje: „Mě ujistila, že přivedu na svět dědice navarského trůnu a..."

Lola si velmi pečlivě v hlavě rovnala vše, co jí práve kamarádka řekla. Než byla schopna vůbec něco na to říct, musela se nejdříve zhluboka nadechnout a především uklidnit.

Bylo by vůbec možné, aby...váhala.

„Takže ty mi tu jako tvrdíš, že Nostradamova dcera řekla, že se provdám za svého současného milence a..." Ujišťovala se pro jistotu, že to pochopila správně. „Tak mi to řekla ona. Pouze opakuji její slova." Dostalo se jí ihned odpovědi.

„No, teď se nad tím nemá cenu dohadovat, uvidíme, co nám řekne." Shrnula nakonec tu skutečnost. A pak...vzhledem k tomu, že se s ní zajisté brzy seznámí osobně, sama se jí může na tu vizi zeptat.