Královská krev

Těžká volba

Louis stojí u kaménho průchodu a opírá se o něj zády. Každou chvíli by se měl objevit Sebastian a říct mu, proč  ho chtěl vidět v takto nekřesťanskou hodinu. Dostaví se během pár minut a jeho první otázka zní: zda jsou sami, když mu dá souhlasnou odpověď, tak už z hlavy stáhne kapuci, která mu po celou dobu zakrývala obličej. Ať už chce probrat cokoliv, je očividné, že se o tom nesmí nikdo dozvědět a tahle schůzka musí zůstat jen mezi nimi. Jakmile mám příležitost, vytratím se ze zámku a jdu na schůzku s Antonineovým bratrem, jak jsme se domluvili. První, co mě zajímá, je to, zda jsme sami, teprve když mi to potvrdí, tak začnu:„Předem se omlouvám za to, že tě do toho zatahuji Louisi, ale je tu pár skutečností, o kterých bys měl vědět..."

Když s tímhle začne, kývne princ souhlasně hlavou, že rozumí. „Takže můžeme začít například s tím, že vysvětlíš své chování u večeře. Proč si prosím tě provokoval mého bratra? Jaký záměr jsi tím vlastně sledoval? A nedělej laskavě, že nevíš, o čem mluvím. Stejně tak tvá otázka na Thomase byla cílená, nikoliv náhodná. Ty víš, co se mezi nimi stalo, že? Či přinejmenším tušíš." Začne se ptát, jakmile ho pustí ke slovu. „Ano, Louisi, bylo to záměrné a máš pravdu i v té druhé věci. Dovedu si představit, co se mezi nimi stalo, přestože podrobnosti mi nejsou známé. Vlastně je pravdou, že to všechno souvisí s tím, co bych chtěl s tebou probrat." „Zkusím hádat, týká se to toho, co se stalo ve Skotsku? A s největší pravděpodobností i tvých citů k Mary. Vsadím se, že jeden vývin bych dokázal odhadnout. Asi nebudu tak daleko od pravdy, když bych řekl, že ses tam stal milencem bratrovi snoubenky, ne? Takže k čemu tam vlastně krom těch oficiálních verzí došlo?" Založí si Louis ruce na hrudi a vyčkává, co mu odpoví.

„Vezměme to raději po pořádku. Fakt číslo 1 – Dauphin nemůže odjet se snoubenkou do Skotska a tak ona sama požádá mě. Stejně si jí nevšímá a více pozornosti věnuje Lole, která je jeho milenkou. Souhlasil jsem nakonec, nechtěl jsem ji pustit samotnou. Fakt číslo 2 – Sám jsem měl strach, že by k něčemu mohlo dojít a tak jsem uvítal skutečnost, že nás měl doprovázet Hrabě. Fakt číslo 3 – polovina země je proti ní a ta druhá ji zase podporuje, nepřekvapilo mě proto, že se jí pokusili zabít. Stalo se to tak rychle, že jediný způsob, jak tomu zabránit byl, vystavit se té ráně sám. Říkám tu na rovinu, nelituji toho a stát před tím stejným rozhodnutím, nejednal bych jinak, ač mě to mohlo stát život...Ty dny, kdy jsem byl zraněný, jsem strávil v jejích komnatách Louisi." Vypravím ze sebe. Přitom si dobře všimnu, jak přítel při té zmínce nevěřícně otevře pusu. Ač jsem nějakou takovou reakci očekával, neubráním se mírnému úšklebku. Postupně se dostává k té části, kdy se Mary pokusili zabít a on se sám vystavil útoku, aby tomu zabránil. Tehdy mu také potvrzuje, co se většina pouze domnívala. Skutečně strávil ten čas, kdy se uzdravoval, u Skotské královny. Což bylo zároveň vysvětlení i toho, proč byl v těchto odpovědích, tak vyhýbavý. „A tehdy jste se dali dohromady?" Vypraví princ ze sebe, jakmile se mu podaří aspoň trochu vzpamatovat.

„Netak docela příteli. Bylo to až po pár dnech, ale došlo k tomu." Potvrdím mu jeho doměnku. "Řekli jsme si v té době to, jak se nám po sobě stýskalo a že to pro oba bylo k nepřečkání. I přes mé zranění jsme se znovu políbili. O pár dnů pozdeji jsme se skutečně stali milenci. Poznal jsem Mary jako ženu Louisi a nejednou. Jedné noci jsme opustili zámek a došlo k tomu, k čemu se už dávno schylovalo. Byli jsme sami, bratr byl ve Francii a tu od nás dělil La Manche. Najednou jsem nebyl schopen vnímat nic jiného, než jí a to jak moc chci, aby byla moje. Příští ráno jsme se dohodli na našem vztahu, přestože bychom oba dva chtěli více. Spokojili jsme se s tímhle málem. Od té doby jsme využívali každé volné chvíle, kdy jsme spolu mohli být sami. Což nás přivádí k další věci – a tou je ta dohoda." „Pokud ti správně rozumím, stal ses milencem budoucí královny Francie a to se vším všudy. Tudíž už Mary není panna. Zvážili jste i riziko dítěte? Asi ano, ale přesto jste do toho šli..." Začne uvažovat. Nepřekvapuje ho to, ale to nic nemění na vážnosti té situace. Chápal, jak muselo být pro přítele těžké, o tomhle začít a svěřit se mu s tím. Kdyby se to dozvěděl někdo z Francouzského dvora, oba by za to zaplatili velmi vysokou cenu. To už si uvědomí jeho poslední slova. „Dohoda? Jaká dohoda?" Zajímá se hned.