Královská krev

Málem jsem zemřel

 Claude je neskutečně šťastná, když konečně bratr napíše, co se ve Skotsku děje, proto okamžitě běží vyhledat sestru. "Konečně nám dal taky Bash vědět co a jak, už jsem myslela, že se toho nedočkáme." Usmívá se nadšeně, zatímco rozlamuje pečeť. Začátek dopisu popisuje jejich první dny, přijezd do Skotska, tamější krajinu, postupně se dostává k tomu jaká je v zemi nálada. Zarazí ji, jedna věta, kterou musí číst minimálně třikrát, aby zcela pochopila její význam. "...Mary se pokusil zabít nějaký fanatický blouznivec, stalo se to tak rychle, že jediná možnost, jak tomu zabránit byla, stoupnout si mu do rány. Dle zdejšího doktora, jsem měl vůbec štěstí, že jsem to přežil. Prý trefit se ta dýka o pár centimentrů vedle, byl bych mrtvý...Trvalo pár dní, než jsem se z toho útoku zotavil. Žel bohu, zdejší záležitosti postupují velmi pamalu, a tak zde budeme muset ještě nějaký čas zůstat. Doufám, že to nebude na dlouho, jelikož mi všichni moc chybíte. Sebastian" "Tak, co na to říkáš?" Obrátí se na Elizabeth, když skončí se čtením. Děsí ji skutečnost, že Sebastian mohl při Maryině záchraně přijít o život. Za bratrův pobyt ve Skotsku uběhla poměrně dlouhá doba. Jak však Elizabeth předpovídala, skutečně se jim ozval s dopisem. "Pospěš si, Claude," požádá netrpělivě svou sestru, která rozlamuje pečeť. Jaké zprávy jim asi Bash přináší?  "Nenechávej si to pro sebe, čti nahlas," vybídne se smíchem Claude, které však po chvilce úsměv zmizí z tváře a místo toho jej vystřídá vážný výraz. Svraští obočí a vyslechne si část textu z dopisu. Přemístí si ruku před ústa a tlumeně vydechne. Bash bojoval o svůj život a oni o tom ani nevěděli. "Můj ty Lorde," zakleje místo toho, aby sestře odpověděla na otázku. "Díky Bohu, že je v pořádku. Že jsou oba v poádku," šeptne. "Kéž by se už brzy vrátil. Ve Skotsku to rozhodně není bezpečné, ani pro jednoho z nich, nehledě na to, že je Mary královna."

"Musím souhlasit, Eli. Čím dříve budou zpátky oba ve Francii tím lépe. Pokud si poddaný troufne napadnout vlastní královnu, je to zlé. Hlavně že to oba v pořádku přežili." Souhlasí Claude se, sestrou. Už zpočátku se jí ten výlet nezamlouval a teď se ještě dozvídá, že při něm málem bratr přišel o život. "Docela by mě zajímalo, kde se z toho útoku zotavoval, jestli u sebe nebo..." Myslí si, že sestře dojde, co se tím snaží naznačit. Elizabeth souhlasně přikývne na Claude-ina slova. Ve Skotsku stále propukají nepokoje. Jen malá hrstka lidí je na straně Mary. Nejspíš především kvůli jejímu stálému pobytu zde ve Francii. Navíc působí spíše jako křehká duše, než královna, která by měla vládnout lidu. Musí doufat, že se co nejdříve oba v pořádku vrátí zpátky domů. A jejich návrat bude zajisté doprovázet svatba Mary a Francise. "Claude! Ani nad tím nepřemýšlej," sjede ji příkře pohledem.

"Promiň, ale to prostě nejde." Nahodí Claude svůj nevinný výraz. "Dnes už nepochybuji o tom, že Francis a Lola jsou milenci. A zamilovaní lidé většinou málokdy jednají rozumě. Navíc to, že se v tomto ohledu kde ty dny strávil, vyjádřil dost opatrně, si myslím, že o mnohém vypovídá." Upozorní na tu skutečnost. "Otázkou proto zůstává, zda jejich delší pobyt skutečně vyžaduje situace nebo oni, aby měli příležitost k romantickým dostaveníčkům." Přestože by se při těch slovech nejraději uchechtla nakonec je pronese s vážnou tváří.