Královská krev

Královna je také lidská bytost, ne jen ozdoba do koruny

Poté, co matka odejde za králem, tak jsem to tentokrát já, kdo vyhledá bratra. "Francisi, promiň, že jdu takhle pozdě, ale myslím, že bychom si měli promluvit." Požádám ho, když otevře. Francis otevře dveře. Je štěstí, že jeho bratr dorazil až teď. Předtím byl tak trochu... zaneprázdněn, dá se říct. "Bashi. Děje se něco? Pojď dál," pozve jej, starostlivě sjede pohledem a rozevře dveře dokořán, aby mohl vstoupit.

Po jeho výzvě vstoupím dovnitř. "Nerad s tím začínám, ale mám takový pocit, že si Skotská královna tvé dnešní ignorace všimla a právě se jí zrovna nezamlouvala. A proto by mě docela zajímalo...hodláš v tom pokračovat?" Zeptám se s vážnou tváří. Jakmile vstoupí, zavře za ním dveře a poškrábe se na krku. "Ona se ti.. o něčem zmínila?" nakrčí překvapeně obočí. "Řekněme, že jsme spolu vedli krátký rozhovor, než matka odešla. A podle toho, co říkala byla očividně nespokojená. Francisi, copak si zapomněl, jaká byla Mary romantická duše, když tu byla naposledy? A na tom se očividně nic nezměnilo. Vím, že to, asi připomínat moc nechceš, ale je to tak. Skotská královna je tvá snoubenka, takže je docela přirozené, že očekává nějakou tu pozornost. I královna je lidská bytost, ne jen ozdoba do koruny. Prozatím se mi podařilo jí přesvědčit, aby to ještě nevzdávala, ale...pokud se jí nebudeš více věnovat, tak nevím. Ta žena očekává od vašeho manželství alespoň nějaký druh lásky, ne jen politický svazek." Upozorním ho. "Myslel jsem, že si plánoval se od ní držet dále.." Pronese tuto myšlenku do ticha, a posadí se do křesla. "Mám své povinnosti, Bashi. Nemůžu se jí tolik věnovat.." zabručí, ačkoli se spíše snaží, aby ty povinnosti měl. Aby nemusel čas trávit s ní. "Naše vztahy nejsou o lásce, a ty to víš," zamumlá. "Podívej se na našeho otce a moji matku," zakroutí hlavou. "Už je to dané. Láska je pro lidi, jako jsme my, nepodstatná," znovu se zvedne a obkrouží kolečko kolem nábytku. "Navíc... Bratře, mám pocit, že pro dobro mé země.. naší země... by bylo nejlepší najít silnějšího spojence, než je Skotsko," vysloví to poprvé nahlas. Nechce si ji vzít. Možná by se jí věnoval. Pokusil by se chovat k ní city, ale není to pro dobro jeho země. Skotsko by Francii stáhlo s sebou na dno.

"To jsem také původně v plánu měl, ale...těžko můžeš odmítnou královnu, která tě sama osloví za předpokladu, že s tvým vlastním původem to není žádná výhra. A tohle můžeš klidně vyřídit i otci! Jen říkám, že si všimla, že jí ignoruješ. Tady nejde jen o Skotsko bratře! Mary je také potomkem anglických králů a tudíž má nároky i na tuhle zemi. Proč si vlastně myslíš, že náš otec o ten sňatek tolik stojí? Získat Skotko=blíže k Anglii. Jak ho znám,...NEDOVOLÍ, aby z toho sňatku sešlo. Vím, že naše sňatky nejsou o lásce, nebo citech, ale těžko změníš lidskou povahu." Pokrčím přitom rameny. Jsem rád, že mě ještě do ženění nenutí, ale pravda také byla, která šlechtická rodina by souhlasila s tím, aby si jejich dcera vzala levobočka? A...Maryin rozhovor jsem nepřijal jen z důvodu, že byla královna, ale taky...že mi byla její společnost příjemná...a to hodně. Možná i více, než jsem si zatím byl ochoten přiznat. Francis od něj pootočí pohled. Nerad se s ním hádá. Když o Mary nejeví zájem... proč ho tak vytáčí, že by se zdržovala, ba i jen chvilku, v přítomnosti jeho bratra? Nechápe to. Svraští obočí a pohlédne z okna, než se zadívá zpátky na Bashe. Povzdechne si. "To, že by Mary získala Anglii.. Je jen opravdu mizivé," zakonstatuje. Ví o tom. Otec už se mu o tom zmiňoval. Kdyby však k sňatku opravdu nemělo dojít, možná, že by sama Mary odstoupila. Možná bude chtít odejít, když zjistí, že v jeho náručí nenajde lásku. "Poté skotské královně nemám co nabídnout," odvrátí zamyšleně pohled.

„Nechci se hádat Francisi." Pronesu a přitom zvednu ruce do vzduchu před sebe na znamení, že se vzdávám. „Ani já bych to se ziskem Anglie neviděl nijak optimisticky, ale tohle budeš muset otci vysvětlit sám. V tomhle vám prostředníka dělat nebudu. Pochybuji totiž, že by se Elizabeth dobrovolně vzdala trůnu, na který právě usedla, i když jí ostatní panovníci považují za nemanželskou. Tohle je pouze můj osobní názor, ale podle mě by bylo nejlepší, pokud by se Mary spokojila pouze s rodným Skotskem a nechala Anglii Anglií, i když na ni má nárok. V opačném případě, bych se obával i špatného konce." Zavrtím přitom hlavou ze strany na stranu. „Být tebou, tak bych si velmi dobře rozmyslel, jak to sdělíš králi, že s největší pravděpodobností tenhle sňatek neuzavřeš. Nemusím ti snad vysvětlovat, že se mu to líbit nebude, takže si připrav opravdu VELMI PŘESVĚDČIVÉ argumenty." Upozorním ho. "Věř mi, ani já ne, Bashi," chytne se rukama za hlavu a zvedne z křesla. Udělá několik kroků a opře se o stěnu. "Souhlasím s tebou. Nedivil bych se však, kdyby se ji náš otec snažil donutit k tomu, aby si na ni kladla nárok," povzdychne si a zadívá se do stěny. Nakonec se otočí a opře se zády. Zasměje se nad jeho slovy a zakroutí hlavou. "Možná to nebude tak složité.. Třeba sama skotská královna od toho sňatku odstoupí, když si uvědomí můj nezájem.." zabrblá.

"I kdyby sama chtěla, král jí to nedovolí a ať se ti to líbí nebo ne, je tu ještě jedna věc. Její země Skotsko potřebuje Francouzské spojenectví mnohem více, než my je. Proto možná, ani sama chtít odstoupit nebude." Pronesu zamyšleně a přejdu ze strany na stranu. Povzdychne si. Má pravdu. Je chycený v pasti.. To otec nevidí, jak moc je ten sňatek nevýhodný? Skotsko je slabé a potřebuje za spojence silnější zemi. Což Francie je. Jenže Skotsko by Francii mohlo zničit. Možná kdyby byla možnost spojenectví s jinou zemí.. "Máš pravdu," přizná tiše. "Mrzí mě to, ale tak to je. Zatím nevidím možnost, jak by Francie mohla z toho sňatku vycouvat, bez souhlasu krále a ten určitě nedostaneš. Ale možná zde přeci bude nějaká možnost." Zauvažuji. "Pokud bych na něco přijatelného přišel, dám ti hned vědět a...omlouvám se, že jsem byl zpočátku trochu protivný. Nechtěl jsem bratře." Ujistím jej. Podívá se na něj nadějně, jakmile se mi zmíní o nějaké potencionální možnosti, která by pomohla Francii rozvázat ze spojenectví se Skotskem. "Dobře," přikývne slabě, načež se pousměje. "To je v pořádku, Bashi," ujistí jej, přejde k němu a poplácá ho po rameni.

"Půjdu se teď projít do zahrady a zkusím něco vymyslet. Jsem rád, že se nezlobíš bratře. To ta má horká hlava, občas prostě rychleji mluvím, než myslím." Zasměji se přitom a přátelsky bratra obejmu. "Ohledně Dianina odchodu z dnešní slavnosti...Možná se zítra večer dočkáme všichni dost zajímavého překvapení." Mrknu ještě na něj, než odejdu. Krátce přikývne na jeho slova. Jak by se mohl zlobit? Má svého bratra tolik rád... A nezáleží mu na tom, jestli je nevlastní, nebo ne. Zasměje se stejně s ním. "Já vím, Bashi. Znám tě až příliš dobře," odvětí pobaveně a opětuje mu objetí. Nad jeho posledními slovy se mírně zarazí. Překvapení? Než se k tomu však stačí vyjádřit, Bash zmizí za zdmi.