Královská krev

Nebudu Jidáš!

Thomas se potlouká po chodbách. Normálně by měl být asi rád, že mu ten útočník, který se pokusil Mary zabít skoro ušetřil práci, ale jen za předpokladu, že by skutečně chtěl, aby ti dva umřeli. A tím si nebyl tak úplně jistý. Přesto bylo podle doktora neuvěřitelné štěstí, že to levoboček Francouzského krále vůbec přežil. Prý strefit se ta dýka o pár centimetrů vedle, mohl být mrtvý. "Jak je na tom?" Ptá se Skotské královny, jakmile ji spatří vycházet z jejích komnat, kam Bashe přenesli. Ví, že to není úplně podle etikety, ale má o něj skutečně starost. Mary přemýšlí nad tím, co se stalo. Bash má pravdu. Měla by vydat rozkaz k tomu, aby toho útočníka patřičně potrestali smrtí. Zastaví se, jakmile před sebou spatří Thomase. "Je na tom mnohem lépe. Potřebuje jen odpočívat.. A brzy bude v pořádku," odvětí a pousměje se.

S neskrývanou úlevou si Hrabě oddechne. "To rád slyším, nechci vám nějak radit, ale...myslím, že byste měla přikázat, aby toho útočníka popravili. Některé věci by se prostě neměli odpouštět a tahle patří mezi ně." Pronese rozhodně. V těchto případech zastává názor jako jeho otec. Ten kdo se odváží vztáhnout ruku na panovníka, tak ten by neměl dostat žádnou milost. Ironií bylo, že po něm chtěl naprosto to samé. On si však nejednou nebyl vůbec jistý, zda to dokáže. Něco v něm se tomu činu, který měl vykonat, přičilo a on se nemohl zbavit pocitu, že je to z toho důvodu, protože je to špatné...Přitom nemůže přehlédnout její mírné pousmání. "Záleží Vám na něm, že?" Zeptá se jí šeptem. "Zrovna jsem to měla v úmyslu.." souhlasně přikývne královna nad jeho slovy, načež si složí ruce jednu do druhé. Jeho následující otázka ji mírně zarazí. "Samozřejmě. Je bratrem mého snoubence.." odpoví vyhýbavě a pousměje se. Nechce se bavit o jejich vztahu s někým, komu netuší, jestli může důvěřovat.

"Dobrý nápad." Souhlasí Thomas s tím plánem. "Jak jinak, nic jiného bych ani nenaznačoval. Pokud mě tedy královna omluví." Obdaří Mary přátelským úsměvem a po jejím svolení odchází. Asi začíná chápat, jak se cítil Jidáš,...ale stále v něm sílilo přesvědčení, že jím nehodlá být. Zřejmě poprvé, se svému otci vzepře. "Zajisté," Mary souhlasně přikývne a dívá se za ním, jak odchází. Chvíli jen stojí na místě, poté se vydá vstříc svému cíli.