Královská krev

Lordova milenka

O nějaký čas později...

Stále se jí stěží věří tomu, že na to přistoupila. Když jí ten požadavek Sebastian přednesl, váhala nějakou chvíli, jestli do toho má jít, ale nakonec souhlasila. Řekl, co se stalo v Anglii, kde se momentálně nachází, ale na to, aby mohl svá podezření dokázat, potřeboval někoho, kdo by se dokázal dostat k Narcissovi blízko, komu by mohl věřit. Jediné dvě osoby věděli, jakou roly v tom hraje a proč se od jisté doby tak velmi snaží o to, aby si udržela přízeň Lorda Narcisse, jehož milenkou se stala. A těmi osobami byla Mary její královna a princezna Claude, která ji naučila, jak si udržet zájem určitého muže. Pro ostatní byla jen děvka, která líhá s Francouzským šlechticem. Nepotřebovala k tomu přidávat ještě špehování zvláště, když to bylo pro někoho, koho sám král Francie odsoudil k smrti, přestože se jednalo, o jeho vlastního syna. Díky Louisovi však ona a Maryiny přítelkyně ví, že to byla sebeobrana a nikoliv vražda, jak jsou někteří přesvědčeni. Zrovna je v zahradách, kde přebírá od svého kontaktu další instrukce pro své následující jednání. O chvíli později se Lola setkává s Francisem. Zrovna je na cestě ke stájím. Chtěl si trochu pročistit hlavu a zároveň navštívit pobřeží, kde pracuje na výstavbě loďky. Potká však Lolu kráčící naproti němu. Krátce se na ni usměje, ačkoli mu v poslední době není moc do smíchu. "Lady Lolo," osloví ji a následně i pozdraví. "Dauphine" Pozdraví ho, jak se sluší a opětuje jeho úsměv, i když se jedná spíše o ten nacvičený, než ten upřímný. Jiný v poslední době vůbec nepoužívá. "Na procházce?" Je trochu zvědavá na důvod jeho přítomnosti a taky chce využít chvíle, kdy si s ním může pohovořit, dlouhou dobu totiž k tomu určitě zase příležitost nebude, podle toho, co jí čeká. Jak ráda by vyměnila pozornost Lorda Narcisse za tu jeho. Jakmile ji ta myšlenka napadne, tak by si nejraději jednu vrazila, ale co naplat... Francouzský dauphin ji ze všech mladíků u zdejšího dvora přitahuje úplně nejvíce, přestože ví, že to žádnou budoucnost nemá. Nemůže si však v těch představám zabránit, ale postará se, aby zůstalo jen u představ, nehce Mary ublížit. Tak ráda by cítila jeho rty na těch svých...Nemůže být vůbec pochyb o tom, že se se do Francise zamilovala. "Tak trochu," vydechne a rozhlédne se kolem. Svítí slunce a je příjemně, což je skvělou příležitostí k tomu si trochu vyčistit hlavu. "Jsem na cestě k pobřeží.. Mám tam rozdělanou nějakou práci," slabě se nad tím pousměje a sjede Lolu pohledem. Teď, kdy její pleť i vlasy ozařují sluneční paprsky, je krásnější než obvykle. "Kdybyste chtěla, někdy Vás na to místo můžu vzít. Na pobřeží je to opravdu kouzelné."

Nechce se někam cpát, ale nemůže si moc pomoci. Vystřelí to z ní naprosto automaticky mnohem dříve, než stihne začít uvažovat nad tím, co právě říká. "Zrovna mám volno, takže pokud by Vám to nevadilo, ráda Vaší nabídku přijmu." Tentokrát je úsměv kterým ho obdaří naprosto upřímný. V jeho společnosti naprosto zapomíná na okolní svět,...na své starosti...problémy..."Ne, naopak," přikývne mile, načež poukáže hlavou, aby jej následovala ke stájím. "Jezdíte na koni, Lady Lolo?" zeptá se jí, když se ocitnou uvnitř stájí. Pohladí svého bílého koně po hřívě. "Pokud ne, můžete jet společně se mnou na tom mém," poznamená a nandá koni uzdu. Pravdou bylo, že Lola ještě na koni neseděla. Od příjezdu do Francie k tomu nebyla ani příležitost a ve Skotsku ji to nikdo nenaučil, prý jsou pro dívku důležitější věci, než je jízda na koni. "Asi budu muset, nikdy jsem na tom neseděla." Přiznává ostýchavě a nesměle sklopí pohled k zemi. "Máte moc hezkého koně." Pochválí ho, když odlepí oči od podlahy. Vážně je dobrý nápad s ním někam sama chodit? Honí se jí přitom v hlavě další neodbytná myšlenka, kterou rychle zatlačí do pozadí. Celý dny jen něco předstírá, tak si snad zaslouží chvilku bez té přetvářky ne? 

"Dobře," tiše se zasměje, načež vyvede koně ze stájí. "Děkuji," odhalí při úsměvu své bílé zuby. Poté ji váhavě a opatrně chytne kolem pasu. Jejich pohledy se přitom střetnou. "Tady.. chytněte se tu," řekne tiše a vyhoupne ji na koňský hřbet. Následně se vyhoupne na koně za ní, proplete ruce kolem jejích boků a uchopí do ruky uzdu. "Všechno v pořádku?" zeptá se, zatímco je obličejem těsně vedle toho jejího. Cítí, jak jí začnou okamžitě rudnout tváře, když má svůj obličej těsně vedle jeho. Je to tak...příjemné moci mu být tak blízko. "V naprostém." Ujistí ho s úsměvem. Jak ráda by byla, kdyby ta chvíle nikdy neskočila, když vyjíždějí ze zámecké brány, a jí její pozice dovoluje, abych se o něj trochu zapřela. Má pocit, že jí snad srdce vyskočí z hrudi. Už dlouhou dobu se necítila tak šťastně. Vítr, který vane kolem, si jí pohráva s vlasy. Nakonec se nahlas uvolněně rozesměje bez ohledu na to, co se sluší a co ne. Už dlouho se nechovala tak spontálně bez ohledu na pravidla. Je to tak uvolňující pocit... Pousměje se, jakmile jej ujistí, že je vše v pořádku. Vybídne koně do kroku, a když se ocitnou za hranicemi dvora, tak do klusu. Projíždí planinou bez jediného stromu, tudíž je zde silnější vítr. Poté, co se Lola zasměje, se zasměje i on sám. A to po dlouhé době. Od toho incidentu, kdy se Bash přiznal ke svým citům k Mary.. se necítil tak uvolněně a šťastně. Zastaví u pobřeží, sesedne s koně a poté ji znovu chytne kolem pasu, aby jí pomohl dolů. Když tak učiní a sundá ji, ocitnou se až příliš blízko u sebe.

...

"Děkuji...za pomoc." Vykoktá ze sebe, jakmile stojí pevně nohama na zemi. A rychle udělá krok do zadu. Tak blízká vzdálenost mezi nimi by mohla být dost nebezpečná, za předpokladu, že by trvala déle. Není si jistá, zda by se i pak dokázala tak dobře ovládat. Navíc předpokládá, že ani jejímu milenci Narcissovi by se to nelíbilo, kdyby se o tom dozvěděl, což mu rozhodně říkat nehodlá. I když si je jistá, že ani on nepočítá s tím, že by se z jejich vztahu vyvyvinulo něco více. Což jasně dokazují ty jeho pohledy na každou ženu s titulem. Lady je pro něj moc málo. Ten chce minimálně Hraběnku. Aby se uklidnila, tak se zahledí na hladinu za jeho zády. "Je tu krásně." Odpoví zasněně. Zdejší vzduch jí přijde mnohem čistší, lepší...ne jako ten s těmi jedovatými výpary u dvora. Krátce přikývne. "To ano.. přímo kouzelné," poznamená Francis, když uvazuje svého koně ke stromu. Přejde vedle Loly a zadívá se na hladinu moře. "Už jste se někdy plavila po moři, Lady Lolo?" zeptá se jí s úsměvem, když přejde k rozestavěné loďce na břehu v písku. Jelikož je tu horko, sundá si vestu a zůstane tak jen ve slabé bílé košili. "Je to jeden z mých koníčků," odvětí a dotkne se dřeva, z něhož loďku zhotovuje.

"Pouze jednou, když jsem cestovala ze Skotska do Francie." Odpoví mu. Dobře si tu chvíli pamatuje, většina posádky měla mořskou nemoc, ale jí se to líbilo. Museli ji hodně hlídat, aby se nerozběhla v těch nejprudších bouřích na palubu. Neví proč, ale vždy ji zvuk hromu přímo magicky přitahoval. "To jste udělal sám?" Zeptá se ho a v jejím hlase je jasně patrný obdiv. Přitom přejde k rozdělané práci a jemně se jí dotkne rukou. Těší ji, že může poznat i tuhle stránku jeho povahy. Nezdá se, že by na tohle místo bral každého a proto je ráda, že ji ano. Bude tuhle vzpomínku opatrovat jako oko v hlavně. Netušila, že jí bude po pár setkáních, tak věřit. "Ano," zasměje se a souhlasně přikývne. "Jsem toho názoru, že král by měl umět i něco dalšího, než se jen vrtat do politiky," poznamená, načež ťukne kladívkem do jednoho hřebíku, kterým potřebuje připevnit dva kusy dřeva k sobě. "Kromě toho ještě rád vyrábím meče," odvětí a sjede ji pohledem. Čeká, jaká bude její reakce na tohle. Zasměje se nebo ho za to bude obdivovat? Odfoukne si blonďatý vlas z obličeje a přivře oči, když ho oslní sluneční paprsky.

"To je velmi zajímavé. Málokdo by byl dnes asi toho názoru, že by měl král umět i něco jiného, než řídit stát. Rozhodně to považuji za hodno obdivu. Myslím si, že každý z nás by měl něco umět, bez ohledu na svůj původ." Možná očekává, že si teď sedne a bude ho pozorovat. Nebude říkat, že jí ta myšlenka původně nenapadla, ale ta druhá ji zaujme víc. "Smím se připojit?" Položí nakonec tu otázku. Krátce se na ni usměje. Její požadavek jej však mírně zarazí. "S tím nemám sebemenší problém, Lady Lolo," odhalí při smíchu sněhobílé zuby a natáhne k Lole ruku, ve které drží menší kladívko. Když jí ho podává, dotkne se přitom omylem její dlaně. Stáhne ruku zpátky, ale i přesto se nepřestává usmívat.

Odpoledne, které s Francisem strávila bylo naprosto nádherné. Proto ji trochu zklame, když přijde čas návratu. "Velmi ráda bych si to někdy zase zopakovala." Přiznává upřímně. Neodolá tomu pokušení, když mu vrací kladívko, aby nenechala svoji ruku v té jeho trochu déle, než by bylo slušné.