Královská krev

Neutíkej!

Po návštěvě Elizabeth Stephan usoudil, že vše, co se bude týkat Anglie, by bylo dobré, aby věděli král a královna. Proto také, když se dozvěděl další zajímavé informace, tak se s nimi okamžitě vydal na hrad. „...Elizabeth se ihned po návratu do Anglie pustila do toho, aby všem ukázala, že pouze ona je jedinou pravou tamější královnou. Dala šlechticům jasně najevo, že to ona vládne zemi a bez její přízně nic neznamenají, tudíž by se o ni měli snažit. Žádnou neposlušnost tolerovat nebude. Vezme sice v potaz jejich názory, ale konečné rozhodnutí bude na ní. Podařilo se jí získat si na svou stranu i své poddané. Její proslov, o tom jak je především Angličanka jako oni a že už nikdy po ní nepřijde žádný jiný král, který svůj lid miloval více. Muselo to být značně působivé, když jsou teď ochotni ji podpořit naprosto ve všem. Možná to nebylo z její strany tak úplně nezištné a připravuje si tím cestičku pro svůj budoucí sňatek s Hrabětem, ke kterému určitě jednou dojde. Pokud by totiž měla podporu lidu, těžko by se proti němu mohli její rádci postavit. Zdá se mi, že čím dál víc se jí daří dokazovat, že je skutečně dcerou svého otce, protože její povaha, ta je celá Henry. Anglie se přesně podle očekávání vrátila k protestantismu, který byl vyhlášen za oficiální náboženství země. Katolíky přesto toleruje, pokud nezacházejí do extrémů a podpoří ji, jako Anglickou královnu. Na reakci papeže vzkázala, že ať si dělá, co chce v Římě, ona tak učiní v Anglii, protože nemá právo jí cokoliv nařizovat a i sňatek uzavře, až to uzná za vhodné ona a s tím, který bude vyhovovat Anglickým zájmům, ne Římským. To jsou přesně její slova. Jinak řečeno, ani k uzavření manželství ho nepotřebuje, protože si ho klidně podle protestantských pravidel, může povolit sama, když je zároveň, i hlavou Anglikánské církve. Veškeré záležitosti země, jak státní tak domácí se budou řešit v Anglii. Ať už se jedná o manželství, či vztah k ostatním evropským zemím. Přesto však jednu změnu, oproti otcově politice udělala. Rozvod už nebude výsadou pouze králů a přesto, že je jako za časů Henryho VIII. zakázáno odvolat se proti rozsudku, který byl vynesen v Anglii do Říma, tak..." Na chvíli se odmlčí, aby byl jasně patrný přelomový význam těch slov. „...pokud některý Angličan bude chtít anulaci svého sňatku, tak může normálně královnu požádat, aby rozhodla, zda je jeho žádost oprávněná, či nikoliv. Když dodá dostatečné důkazy, Elizabeth ho prostě rozvede a hotovo." Je zřejmé, komu tohle nové nařízení prospěje nejvíce a proč Henryho dcera trvala na tom, aby v téhle věci měla konečné slovo. Až se bude chtít za hraběte provdat, prostě schválí rozvod s manželkou a následně si povolí jejich vlastní sňatek. Musí uznat na ženu...skutečně velmi vynalézavá. Zdá se silnější, než se na první pohled zdá. Co když se přeci jen navzdory předpokladům na trůnu udrží? Potom by nemuselo být rozumné, aby šla Francie proti Anglii. V něčem mu ta kacířka připomíná Antonina, stejně jako on i ona udělá vše, pro dobro země, kterou považuje za svou. „A ještě jedna věc." Pokračuje a poté se obrátí směrem ke Skotské královně. Z oděvu vytáhne dopis, který dostal od Anglického vyslance. „Oficiální nabídka míru od Anglie pro Skotsko. Zdá se, že Elizabeth nechce ve válce své sestry pokračovat." Raději neopakoval označení, které Elizabeth v hněvu po svém návratu do Anglie pro Mary použila. Jedním z těch slušnějších bylo stará ochechule, vyschlá babizna, protivná ježibaba ty další by ze slušnosti nerad opakoval. Velmi ochotně proto přizvukuje těm, kteří Mary nazvali Krvavou a fanatickou bláznivkou. Země se obrátila proti své bývalé královně, která v ní nikdy nebyla oblíbená a dělá teď vše proto, aby se zalíbila Elizabeth, která svoji nevlastní sestru upřímně nenávidí. Ale co by se dalo jiného očekávat, když ta jí ve své žárlivosti hrozila popravou? Jakmile předá Mary dopis, tak do sálu vpochoduje Anglický vyslanec, od kterého dopis prve převzal. Poté, co mu pokyne hlavou na pozdrav, tak se ukloní panovníkům a začne: „Královno, králi, přináším přátelské pozdravy od mé paní královny Anglie Elizabeth. Díky přátelství, které jí při její návštěvě zde Francie prokázala a taky díky sympatiím, které ke zdejší zemi vždy chovala, tak také chce, abyste byli první, kdo se o tom dozví. Její Veličenstvo anglická královna Elizabeth se zasnoubila s Hrabětem z Liecesteru Robertem Dudleym, který se nedávno rozvedl se svoji ženou Amy." I když se přitom usmíval, nebylo vůbec žádných pochyb o tom, jak je mu vlastně ta zpráva ve skutečnosti příjemná. Ale zřejmě se v tomhle řídil stejným názorem, jako ostatní Angličané, lepší jeden protestant, nežli deset katolíků. Evropského ženicha by Anglie nikdy nepřijala, Elizabetin manžel musel být protestant a také domácí člověk, obojím těmto požadavkům Hrabě vyhovoval, až na to, že má jeho rodina pověst zrádců. Ale to Elizabeth očividně nevadilo, schválně jak dlouho bude trvat, než přijde na svět Anglický dědic a nároky Mary Stuartovny, pak budou moc jít do kytek. Zpráva o Elizabetině zasnoubení všechny přítomné očividně překvapí. Krále dokonce tak moc, že vstane z trůnu. Pouze Diana se netváří šokovaně, jako by to čekala. Místo toho otočí hlavu na stranu, jako by skrývala smích. Její pohled jasně naznačuje, to se dalo čekat a vy se teď tváříte, jaké je to překvapení? Bylo přece zřejmé, že se jejich sňatek uskuteční. Královna to při zdejší návštěvě dala jasně najevo. Brzy jí však úsměv zamrzne na rtech, do pár minut se chytne za břicho a vykřikne, podlaha pod ní je očividně vlhká. Králova metresa začala rodit.