Královská krev

Bella

Cestou tam mezi námi čtyřmi panuje dost napjatá atmosféra. Z nějakého důvodu se mi pořád vtírá takový nepříjemný pocit, že tohle dobrodružství navždy změní můj dosavadní život. Zvláště při vzpomínce na ty slova, která Nostradamus pronesl předevšemi před odjezdem: Syn zradí otce svého. Tam, kde by to nikdo nečekal, spojenci povstanou. Pohár trpělivosti tvůj dávno přetek. Běda tomu, kdo ublíží těm, na niž ti záleží! Bouře nevídaných rozměrů zemi zasáhne. Levoboček proti králi se vzbouří. Ten, kdo zasel vítr, bouři sklidí. Své rozhodnutí už zpátky nevezmeš. Ač sama to ještě neví, srdci svému dávno přednost dala... V podobném duchu pokračoval ještě nějakou chvíli, dokud nepronesl ta poslední slova: „...Člověk, jemuž zde nic nepatří, se jako dědic vrátí." Zdálo se, jako by se zmínil ještě něco, ale pokud tomu tak skutečně bylo, tak to vyřkl tak potichu, že to bylo sotva postřehnutelné. Jediná slova, kterým jsem z toho stěží rozuměl byla: potomek a trůn. Kéž bych v tu chvíli tušil jejich plné znění, které bylo: Potomek lilie a měsíce na trůn usedne. To jsem se však dozvěděl až později a tenkrát jsem o tom vůbec nevěděl. Věštec totiž naznačoval, že teď možná odjíždím jako králův parchant, ale vrátím se jako otcův následník a dědic celé Francie.

...

„Je mi ctí, že vás můžu přivítát v Navaře. Předem se omlouvám, že jste museli vážit tak dlouhou cestu a věřte, že kdyby to bylo jen trochu možné přijel bych sám. Bohužel v současné chvíli si nemohu dovolit zemi opustit. Důvod mé žádosti probereme při večeři, na kterou jste srdečně zváni...všichni." Usměv Antonieovi trochu pohasne, když se jeho pohled střetne s tím Sebastianovým. Vzduch kolem nich zhoustne tak, že by šel klidně krájet. Ukloní se mu sice, ale dost strojeně a jeho oči jasně naznačují, že by ho s chutí zabil při první příležitosti, kterou by k tomu dostal. V tom pohledu je zřetelná skutečná nenávist, které se může jejich okolí dobře všimnout. „Pokoje jsou připravené a kdybyste cokoliv potřebovali, stačí říci. Rád Vás zase vidím královno Skotská." Obrátí se přitom k Mary. Králův levoboček ho celou dobu sleduje jak ostříž a král má pocit, že by ho klidně i napadl, kdyby vyhodnotil, že pro snoubenku jeho bratra znamená nebezpečí. „Lady Lolo, jak jste se změnila za tu dobu, co jsme se viděli naposledy. Jak se zdá, jste stále krásnější a krásnější. Velmi by mě potěšilo, kdybyste zde byla spokojena a máte mé slovo, že udělám vše pro to, aby tomu tak bylo." Ukloní se dvorní dámě. Samozřejmě se mu už doneslo o vztahu mezi ní a Dauphinem a proto usoudil, že bude jenom dobře na ni udělat, co nejlepší dojem. Ta před ním udělá pukrle se strojeným úsměvem, u kterého je hned jasné, že byl použit jen ze zdvořilosti a kvůli jeho vyššímu postavení. „Co se týče mého bratra, připojí se k nám později. Má zrovna nějaké povinosti mimo zámek." Při slově povinosti se neubrání mírnému úšklebku. Louis si zase vyrazil mezi lidi, aniž by ho o tom dopředu informoval a na něm je teď, aby omlouval jeho nepřítomnost. Je si však jist, že se do večera vrátí, zvláště když dorazil i jeho přítel. „Představovat Vám princeznu Kennu a Její Veličenstvo královnu Greer je asi zbytečné, nemám pravdu?" To už se obrátí ke své manželce stojící po jeho boku a jemně chytne její ruku do své. V tu chvíli se otevřou dveře na druhé straně místnosti a vstoupí Hraběnka.

Po náročné a především dlouhé cestě se všichni čtyři ocitají v Navařře. Mary si oddychne, jelikož netuší, jestli by dokázala strávit několik dalších hodin v tak napjatém tichu. "Potěšení je na mé straně," věnuje široký úsměv Antoinovi, který je vítá. Mnozí ji možná považují za slabou královnu, avšak i ona dokáže být odhodlaná a projevit svou krutost. Především ve chvíli, kdy někdo chce ohrozit nejen ji, ale i ty, kteří jsou ji velmi blízcí. "To je od Vás velice pozorné, děkujeme," odvětí na jeho slova ohledně toho, že v případě pomoci se na něj mohou obrátit. Svá slova vyřkne s upřímností, ale tak skvěle hranou, že není znatelné, zda-li to myslí skutečně vážně, či nikoliv. To už sjede pohledem své bývalé dvorní dámy, Greer i Kennu. Jsou snad ještě krásnější, než když je viděla naposledy. Ty obdaruje skutečně upřímným úsměvem, jež doplní pohnutím rtům, kterým mlčky naznačí, že je ráda znovu vidí.

Otočím hlavu, když se sálem rozlehne cvaknutí dveří. Ve dveřích se objeví postarší žena s výraznými plavými vlasy s mírným rusým nádechem a bohatě zdobených šatech. Oči má spíše světlejší, než tmavší. Když přechází k Navarrskému králi, pohybuje se s takovou elegancí a noblesou, která jasně svědčí, že je zvyklá se pohybovat ve společnosti. Když se zastaví před Antoninem, vysekne před ním skutečně dokonalou úklonu, zatímco nám věnuje přátelský úsměv. Dobře si všímám toho, že Navarrský král je její přítomností očividně potěšen, dle toho, jak spokojeně se při pohledu na ni tváří. A brzy pochopím proč...žena je nám totiž představena jako Isabell, Hraběnka de Castro, bývalá Antonineova milenka a matka Thomase a Isoldy. Jakmile mám proto možnost srovnat její vzhled s Greer, je mi hned jasné, proč právě ona Antoninea tak zaujala. Ty dvě si byly skutečně velmi podobné. Přesto ji král věnuje pozornost jen chvíli a pak už se opět soustředí na manželku, která je teď pro něj očividně nejdůležitější. Dokonce Greer nabídne, že nemusí být přítomna při večeři celou dobu, pokud nebude chtít. Vážně jsem moc neviděl, že by na někoho bral někdy takové ohledy. Zdálo se, že mu na ní stále záleží jako v době, kdy byl ve Francii. A tento zájem sňatkem rozhodně nevyprchal.

"Naopak, to já jsem poctěn, že jste přijali mé pozvání." Opětuje Antonie Skotské královně úsměv. Mezitím dorazí Isabell, která se k nim rovněž připojí. I když její příchod, očekával nejdříve u večeře. Její přítomnost ho skutečně těší, kdysi bývala jeho milenkou, ale to už bude nějaký ten rok zpátky, přesto se vídají i nadále, i když teď už je to spíše na úrovni vzájemné spolupráce a důvěrného přátelství. Je však pravda, že...poslední rozhovor mezi nimi byl trochu...prudší. Isabell se zrovna nezamlouvaly zásahy, které podnikl proti jejich společnému synovi Thomasovi a podle pohledu, který mu věnuje, usuzuje, že tohle téma napovažuje zdaleka za uzavřené. Když k jejich hostům na uvítání promluví, je zcela zřejmé, že není rodilá Francouzska. I za ty roky se nezbavila lehkého Španělského přizvuku ve své řeči, který jasně značí její původ. Mary zprvu netuší, o koho by se mohlo jednat, ale poté jí to dojde ještě dřív, než jim je žena představena. Bývalá milenka Navarrského krále. Antonine jí však věnuje pozornost jen malou chvíli. Brzy se totiž obrátí zpátky ke Greer, která bezmezně touží po jeho pozornosti. Kdyby jej neznala...., kdyby nevěděla, co vše udělal..., při pohledu na něj a Greer by si myslela, že se jedná o milého muže. Opak je ale pravdou. Netuší, jestli je to jen přetvářka, nebo své city ke Greer myslí skutečně vážně. Každopádně Greer je jedním z důvodů, proč je při pomstě vůči Navarrskému králi tak zdrženlivá. Věnuje Hraběnce i Antoinovi vřelý úsměv, jakmile se vzpamatuje ze svého zamyšlení. Greer vypadá tak moc šťastně. A stejně tak i Kenna... Zadívá se na Bashe, kterému očividně hned dojde, nad čím tak úpěnlivě přemýšlí.

Při pohledu, který si následně s Mary vyměníme, je zcela zřejmé, že oba přemýšlíme nad tou stejnou věcí. Normálně bych byl sice schopen se jí dívat do očí mnohem déle než pár vteřin, ale v přítomnosti bratra a ostatních by to nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Proto také ten kontak co nejrychleji ukončím a nutno dodat, že s velkým sebezapřením. Bylo zcela jisté, že kdybych s ní byl býval sám, tak bych si ji přitáhl k sobě a začal líbat. Je to už tak dlouho, co jsem naposledy mohl přitisknout své rty k těm jejím. Pak už nás postupně zavedou do našich přidělených komnat. Dostávám společnou s Francisem, zatímco Mary zůstává s Lolou. Při našem odchodu si všímám toho, jak si následně Hraběnka odvede svého bývalého milence stranou a začnou se spolu o něčem dohadovat. Přijde mi to totiž spíše jako tichá hádka, než normální rozhovor.