Královská krev

Změna

Bylo to už několik dní, kdy jsme odráželi Španělské útoky. Začínalo mi to připadat jako nikdy nekončí koleběh, sotva jsme odrazili jednu vlnu už následovala druhá. "Vážně by mě zajímalo, co tímhle útokem Philip sleduje břatře. I když u některých lidí, to lze dost těžko odhadnout. Každopádně musí mít hodně lidí, když může posílat stále další a další..." Pronesu zamyšleně k Francisovi. Král nakonec souhlasil s Anglickou pomocí, i když dost neochotně, možná se však jeho názor změní ve chvíli, až se dozví, že jeho levoboček zachránil dauphinovi život. To se popřít nedalo, kdyby nezasáhl, Catherinin syn mohl být mrtvý a něco Narcissovi říkalo, že by to asi jeho bývalou milenku Lolu moc nepotěšilo. Řekl by totiž, že k němu něco cítí, alespoň podle toho, jak se chová. A taky by ho velmi zajímalo, jak mohl ten bastard zjistit, že nařídil pozdržet tu Anglickou svatbu, zničením části katedrály. Ale očividně to věděl a Elizabeth též, jinak by mu nezakázala cestu do Anglie. Ne, tedy že by se tam narozdíl od...někoho...tak hrnul. Stejně by ho zajímalo, jak to bude probíhat, až tahle válka skončí. V což doufá co nejdříve, když má mnohem důležitější věci na práci, než ukazovat jednomu debilnímu Španělovi, kde je jeho místo. Např. najít si nějakou bohatou nevěstu. "Španělsko je mocná země, navíc i s koloniemi v Novém světě. Nedivím se, že má proto dostatek prostředků na vedení téhle války a zřejmě i dost těch, co za něj bojují. I když se asi shodneme na tom, že by se nikdo z nás nezlobil, kdyby jich bylo o trochu méně. Obojího. Každopádně Francie je vděčna za to, že jste nenechal daphina umřít." Ta slova vyslovuje velmi neochotně, i když jsou pravdivá. "Netuším.. Zrejmě si neuvědomuje, že vojáky, které sem posílá... Sem posílá leda tak na smrt," odvětí Francis zamyšleně a zakroutí hlavou. "Zřejmě už nemají k čemu využit prostředky.." poznamená ke slovům Lorda Narcisse, načež se obratí k Sebastianovi. "Vážím si toho, co jsi udělal, bratře," pokyne k němu hlavou. To, že mu však zachránil život, neznamená, že mu již odpustil to ohledně Mary. Prsty přejede po rukojeti svého meče. "Nechť tato valka brzy skončí..." povzdychne si. Všichni už se těší domů na své milované. Nejen oni, ale i vojaci, kteří bojují ve jménu Francie.

"To nestojí za řeč bratře. Ty bys jistě udělal, to samé, kdyby to bylo naopak. Ne, očividně neuvědomuje. Ale to není u náboženských fanatiků nic neobvyklého, málokdy si dohlédnou dále, než na špičku nosu. Možná by mu to chtělo připomenout, trochu originálnějším způsobem." Ušklíbnu se přitom záludně, protože už mě napadá způsob, jakým by šlo Philipa přesvědčit, aby s touhle nesmyslnou válkou, kterou sám vyprovokoval, skončil. Podle toho jakým pohledem mě Narciss obdaří, tak je jasné, že přesně ví, o čem mluvím. "Její konec si přejeme všichni, bez vyjímky." Reaguji na bratrova další slova. Ano sice až skončí, tak bude má budoucnost značně nahnutá, ale hlavní je, že Francie bude v bezpečí. Na ničem jiném nezáleží. To je pravda. Ačkoli matka jeho vztah k Bashovi nikdy neschvalovala, nezáleželo mu na tom. On by pro svého bratra zemřel. "Originálnějším způsobem?" nadzvedne obočí. "Co tím máš na mysli, Bashi?" zeptá se jej, zároveň shlížejíc pohledem i Lorda Narcisse stojícího vedle nich. "Španělský král nechápe, že posílat vojáky na druhou stranu Pyrenejí je chyba. Na druhou stranu, nemůžeme se mu divit, nevidí, co se tu děje. Takže by to možná chtělo nějakou názornější úkázku, než jen zprávy o porážce jeho lidí. Jak si myslíte, že by mu zamlouval pohled na useknutou hlavu nějakého Španěla?" Všimnu si bratrova překvapeného výrazu, když ta slova řeknu. Narciss se už tváří méně zaraženě, jeho výraz spíše vypovídá něco o tom jako, jak tohle mohlo napadnout obyčejného bastarda? "Ty dva měsíce v Anglii mě něco naučily, pokud chcete dosáhnout svého, občas musíte jednat i proti morálním pravidlům." Dodám na vysvětlenou. Ano pobyt v Anglii mě změnil. To z toho také Narciss pochopil.

Na tváři se dauphinovi rozlije neskrývané překvapení. Netušil, že by něco takového mohlo napadnout zrovna, Bashe. Je vidět, ze Anglie ho skutečně změnila.. Neví však, jestli k lepšímu, či horšímu. "Nebráním ti v tom to realizovat," poznamená k tomu a zakroutí hlavou. Ani Stéphane Narcisse nevypadá, že by proti tomu nějak bůh ví jak protestoval. Je zkrátka třeba posunout válku někam dál. Než se jen navzájem zabíjet a způsobit tak velkou škodu oběma stranám. Tahle válka nemá žádný význam... Je to jen hloupé umanutí krále, které nasvědčuje tomu, že to nemá v hlavě příliš v pořádku.

...

Následující noc se opět sejdeme a tentokrát i s useknutou hlavou mrtvého Španěla, kterou jsem přinesl. Byl to zvláštní pocit připravit o život cizího člověka tím samým způsobem, jako jsem měl před dvěma měsíci umřít sám. Má lidská část se s tím jen těžko smiřovala, ale jako syn krále Francie a polorodý bratr dauphina jsem to chápal jako nutnost. Nešlo to jinak. Pokud bych to neudělal, nebyla by tu žádná vyhlídka na konec tohoto nesmyslného konflitku. Stačilo si proto pouze vzpomenout, že to byl právě Philipe, který válku vyprovokoval a veškerý soucit byl potlačen. "Jedna speciální zásilka pro jistého fanatického blouznivce." Pravým odměřeně a při těch slovech hodím tu zakrvácenou trofej Narcissovi k nohám. Pravdou je, že já nevypadám o moc lépe, i když mám na rozdíl od toho Španěla hlavu stále na krku. Oblečení mám špinavé od protivníkovi krve, která vystříkla hned, jakmile jsem oddělil jeho hlavu od těla. Nutno však dodat, že se jí zcela přirozeně nechtěl dobrovolně vzdát a na památku toho, mi po něm zbyla krvává jizva na tváři. "Občas je lepší, zabít jednoho člověka, než aby to odnesli desítky nevinných." Přestože jsem se tvářil působit vyrovnaně, byl klid to poslední, co jsem cítil. Zabít někoho v sebeobraně bylo mnohem snaží, než to samé udělat ve válce a pro rodnou zemi, i když se jednalo o nepřítele. A myslím si, že to na mě i Francis jako bratr poznal. "Postarám se o to." Ujistí Stephane levobočka, když hlavu mrtvého muže zvedne ze země. Překvapuje ho jeho chladnokrevnost. S jakou ten čin vykonal. Vůbec mu to nesedí na člověka, který před dvěma měsíci Francii opouštěl. Francis sjede bratra pohledem. Bash byl vždycky silná osobnost, ale ví, že tohle pro něj bylo neskutečně těžké. I na tohoto muže doma zřejmě čekala žena s dětmi. To však na všechny vojáky v této válce, nehledě na čí straně stojí. Jeho smrt možná dokáže ušetřit smrt dalších. Kývne na Lorda Narcisse, jakmile oznámí, že se o tuto věc postará. Zvedne se ze židle, přejde blíže k bratrovi a všimne si šrámu na jeho tváři. "Je to pro dobrou věc, Bashi," odvětí k němu, jakmile se mu postaví bokem. Nepatrně jej sjede pohledem, poté však svůj pohled znovu upře na Stéphana. "Zařiďte, ať se to španělskému králi dostaví...." podívá se krátce na sťatou hlavu "... co nejdříve," pokyne hlavou a opře si ruku o rukojeť svého meče.

"Vím, že ano, ale to ten čin, nedělá o nic lehčí." Řeknu, jakmile je Narcisse i s mým vzkazem pro Španělského krále pryč. "Půjdu si lehnout." Odvětím bratrovi, když si opláchnu obličej. Dnešek byl pro mě příliš náročný.

Z naivního a veselého kluka, se za ty dva měsíce exilu stal dospělý muž, který se naučil i intrikovat, pokud je to potřeba a je připraven čelit dnešnímu tvrdému světu, ať už se stane cokoliv.