Sebastian je levobočkem Francouzského krále Jindřicha II. z Valois a jeho milenky Diany de Poitires. Na rozdíl od své matky nemá žádné ambice na to, aby se stal králem. Původně jej návštěva bratrovi snoubenky Marie vůbec netěší, ale čím více, dotyčn...
Po době strávené u Anglického dvora se Diana vrací zpět do Francie i se svoji dcerou Katarínou. Jsou to úplně jiné okolnosti, než za kterých probíhal jejich odjezd. Tenkrát utíkali v noci a tajně. Teď se vrací přes den a s veškerou pozorností, která náleží jejich postavení. Náhle jí to přijde, jako by Francii nikdy neopustila, jako by celý ten exil v cizině byla obyčejná dovolá v rámci jejího života královské metresy. Že k němu přece jen došlo, dokazuje dceřin vzhled. Při jejich odjezdu byla novorozeně a teď už ji bude pomalu rok. Je velmi zvědavá a také krásná. Vůbec nepochybuje o tom, že jednou bude mít velmi přitažlivý vzhled jako ona sama. Skutečně totiž v Anglii strávili takový čas. Ale nelituje toho ani v nejmenším. Kdyby to neudělala, syna by jí popravili dříve, než by vůbec stihlo vyjít najevo, že se jednalo o sebeobranu a nikoliv o vraždu, jak se mylně domnívali. Kdyby stála před stejným rozhodnutím znova, jednala by naprosto stejně. A ještě jedna věc, která jí při pohledu na tu roztomilou tvářičku vykouzlí úsměv na rtech. Nejen že ten krok zachránil Bashovi život, ale rovněž...je teď matka budoucí Anglické královny. Ano, jejich spojenkyně v Anglii Elizabeth, která jim poskytla azyl, porodila syna budoucího krále. A Katarína je s ním čistě náhodou zasnoubená. To bude zpráva pro Francouzskou královnu. Ona v jejích očích děvka a matka královny. Vychutnává si ten slastný pocit, když kočár vjíždí na nádvoří zámku. Ten pohled bude k nezaplacení. Přitáhne si své dítě více na klín a čeká, až kočár zastaví a ohlásí je. Je den, kdy se má vrátit matka a sestra. Král trvá na tom, abychom je všichni přivítali. Což mi nedělá problém, přece jen je to moje rodina. Přesto jsou však všichni zvědaví s jakou Diana přijde. V tohle dobu už musela Anglická královna porodit a otázkou stále zůstává, zda se jedná o dceru či chlapce. Hodně už vypovýdá chování strážných, kteří doprovázejí kočár. Jejich jednání je stejné jakoby by uvnitř cestoval člen Anglické královské rodiny a ne pouze mentresa Francouzského krále se svým dítětem, která se vrací domů. Což mohlo znamenat pouze jedinou věc...Elizabeth má syna. A to se potvrdí hned jakmile matka s dcerkou v náručí vystoupí a začnou upozorňovat na její postavení. Neskončí totiž pouze s tím, které jí náleželo ještě před odjezdem z Francie, ale zmíní se o ní rovněž jako o matce Anglické korunní princezny. Zřetelně přitom cítím, jak se změnila atmosféra kolem. Zvláště ve chvíli, kdy to matka ukončí slovy: „Dovolte mi, abych vám představila Katarínu de Poitires, snoubenku prince Williama a budoucí královnu Anglie." Francouzská královna se tváří, jako by spolkla něco velmi nechutného, většina přihlížejících jen nevěřícně kroutí hlavou a nebo si začnou špitat a ukazovat směrem, kde stojí matka a sestra. Diana přitom nezapomene rozdávat vítězné úsměvy, které jasně značí něco v tom smyslu: „Podívejte, co jsem dokázala..." Já raději odvrátím pohled na stranu, aby nebylo tak očividné, že se usmívám. V hlavně si stále dokola přehrávám, co to znamená a nemohu tvrdit, že by se mi takový vývin nezamlouval. Už totiž nejsem jen bastardem krále Francie, ale rovněž také vlastní bratr součastné korunní princezny a v budoucnosti také Anglické královny. Což je dle mého názoru, více než slušná změna. Ač mi to přijde spíše jako sen, než skutečnost, ale přesto tomu tak je.
Nastal den s velkým D. Tedy, jak pro koho. Milenka Henryho se navrací do Francie. Jako by v exilu nemohla strávit o něco delší dobu... Všem jim tu bez ní bylo mnohem lépe. Obzvláště teď, když se bude naparovat s tím, že je její dcera zasnoubená s Williamem, synem Anglické královny. Její příjezd by jí byl ukradený, avšak Henry zařídil, aby se na její počest všichni sešli a přivítali ji. Původně si chtěla najít něco, aby se tomu vyhla, ale později to zavrhla. Proč ne? Podívá se jí přímo do tváře s neskrývaným úsměvem, aby jí dala najevo, že jí to nezajímá. Ona sama porodila princů několik. Nejlepší bude, když se odebere do Anglie na věčnost a už se ve Francii nikdy neukáže. O její přítomnost tu totiž stojí nejspíše jen Henry, který nadšeně čeká, až ji znovu vtáhne do postele. Nad touto myšlenkou prohodí očkem, ale nepřestává se usmívat. "Jak úžasné je znovu tě vidět, Diane," usměje se od ucha k uchu. V jejím úsměvu je neskrývané pohrdání. "Všem si nám tu opravdu chyběla. Měla by sis však pospíšit..., venku je chladno. Aby nám budoucí královna neprochladla," poradí jí posměšně. Diana se podívá se na Francouzskou královnu s hrdým výrazem ve tváři. A místo provokativního úšklebku jí věnuji ten nejmilejší úsměv jakého je schopna. "I já Vás opět ráda vidím, královno. Doma je prostě doma, nemám pravdu?" Usměje se přitom od ucha k uchu a pohladí svoji dcerku po vlasech. "Nemějte o její zdraví obavy. Sama vím, co je pro ni nejlepší." Odpoví na její posměšné upozornění. "Já Vám také neříkám, jak máte vychovávat vlastní děti. Ale v jednom máte pravdu, cesta byla namáhavá, asi si půjdu trochu odpočinout." Tentokrát se posměšnému ušklébku neubrání a s pohledem královny zabodávající se jí do zad, se vydá do zámku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
