Královská krev

Mary vs. Elizabeth

Elizabeth využívá zdejší návštěvy k tomu, aby si s Mary promluvila přímo. Upozorní ji, aby se spokojila se svým Skotskem a na nějaké své nároky na JEJÍ trůn urychleně zapomněla. V opačném případě, by se totiž musela bránit. „Obě dvě jsme královny, Mary. Obě máme zodpovědnost za své země. Pro ženu není lehké zastávat, takové postavení zvláště ne ve světě, kde je považována za méněcennou. Každý tvůj čin se hodnotí o to přísněji, než kdyby ho udělal muž. Dennodenně jim dokazovat, že to, že jsi žena, ještě neznamená, že jsi neschopná, že jsi slabá. Mary, královno Skotská, nechci tě děsit, osobně proti tobě nic nemám. Pokud..." Na chvíli se odmlčí, aby ta slova nabyla na významu, a pokračuje. „...nevzneseš nárok na MŮJ trůn. Potom bych se přirozeně musela bránit. Hodlám si Anglii udržet, víš? A nevzdám se jí, nikdy! I když mně mnozí považují za parchanta. Na oplátku ti dávám své slovo...slovo Anglické královny, že nikdy nepůjdu po Skotsku. Ovšem pouze v případě, že necháš MOJI zemi napokoji. Jsem Anglická královna a tou hodlám zůstat, až do své smrti. Ten, kdo by mi chtěl trůn sebrat, by mě nejdříve musel zabít! A věř mi, sestřenko, nechtěla bys ve mně mít protivnici." I když se přitom usmívá, tak její tón jasně naznačuje skrytou hrozbu, která by se dala přeložit slovy: sáhni po Anglii a zničím tě! Jakmile si Elizabeth vyžádala setkání, neodmítla. Posadí se do křesla naproti ní v černých šatech se zlatě vyšitými ornamenty. Její vlasy zdobí jemná zlatá čelenka s drobnými kamínky. Složí si ruce na klíně a napřímí se. Překvapuje ji, jak milá k ní je. Nechce na Anglii vznést nárok. Kdyby to však znamenalo ztrátu podpory nebo spojenectví s Francií? Co jiného by jí zbývalo? Potřebuje zachránit Skotsko a v tu chvíli by zase ona musela respektovat to, že by neměla jinou možnost. Když poslouchá její slova.. Dojde jí, že má ke své zemi stejný vztah, tak, jako ona ke Skotsku. Zmínka o tom, že nechá na pokoji Skotsko, ji překvapí. To Anglie dopomohla tomu, aby Skotsko bylo tam, kde je teď. Lidé panikaří, Skotsko je samotné velmi slabé a proto potřebuje francouzskou armádu, aby se případně dokázala ubránit. Aby se dokázala ubránit před Anglií. "Znamená to, že nabízíš Skotsku mír?" zeptá se překvapeně, zatímco se natahuje pro číši s červeným vínem. "Pod podmínkou, že se vzdám Anglie.." konstatuje, když odkládá číši zpátky na stolek.

Anglická královna upije ze svého poháru a souhlasně pokývne hlavou. "Anglie bude mít nepřátel, už tak dost, Mary. Potřebujeme mír, alespoň s jednou zemí. Má sestra udělala chybu, když zaútočila na Skotsko. Stejně jako byla chyba, dopustit, aby země přišla kvůli její pošetilé válce o poslední přístav na pevnině Calais. Ale s tím jsem se ochotná smířit. Nejdříve musím napravit Maryiny chyby a nastolit v Anglii pořádek. Což se mi ztěží povede, pokud bych musela válčit na několika frontách. Mám pouze jediný cíl, vrátit zemi tam, kde byla za vlády mého otce. Udělat z Anglii mocný a bohatý stát, bez NĚČÍHO nátlaku!" Tím naráží na Římského papeže. Vždy byla a bude přesvědčená protestantka, přestože je ochotna katolíky tolerovat, pokud nezajdou do exktrému, ale víra v zemi bude takováto. "Udělám vše proto, abych zemi postavila znovu na nohy. Nechci Skotsko. Jde mi, o to, aby v Evropě uznali, že jsem jedinou právoplatnou Anglickou královnou. Chci mít kolem sebe lidi na které se mohu spolehnout, důvěřovat jim. Takové, na kterých mi záleží a vím, že mě nezradí." Řekne Skotské královně. Mlčky poslouchá její slova. Přejde kolem nich služebná, která se slušně zeptá, jestli jim nic neschází. Pouze zakroutí hlavou. Pravděpodobně budou mít více společných zájmů, než myslela. "Dobře," kývne nakonec. Může jí opravdu věřit? Co když se jí snaží podvést ve svůj vlastní prospěch. "Je to jediná důlěžitá podmínka k míru?" zeptá se nakonec.

Zamyslí se nad jejími slovy. A potvrdí jí to. "Ano, pokud nevzneseš nárok na Anglii, já na oplátku nechám na pokoji Skotko. Teď můžeš jít." Propustí ji.