Královská krev

Rivalita

Francis se ten den vzbudil s prvními slunečními paprsky. A to první, co se mu okamžitě prohnalo hlavou, bylo: Jak to bude dál? Znal své povinnosti vůči svému králi a zemi. Ty hovořili jasně. Nebylo to prvně, kdy stál před podobným problémem a vždy dokázal dospět ke správnému řešení. Teď to však bylo jiné. Na jedné straně král, jenž byl také jeho otcem, ale rovněž také bratrovým. Bash byl více než ti druzí, byl rodina, i když byli jen nevlastní sourozenci. Ač jeho matka velmi ráda pronášela formulace typu: „On není tvým bratrem, je pouze synem tvého otce." On to vždy bral jinak. Možná právě to, byl kámen úrazu, nikdy se do té doby nemusel potýkat s něčím takovým. Volit mezi závazky k zemi, jejíž byl dauphinem a vlastní rodinou. Přesto bylo konečné rozhodnutí jen na něm. V tomhle mu nemohl poradit nikdo.

Ztracen ve vlastních pocitech se zvedne z postele a začne se pomalu oblékat. Co má dělat? To byla skutečně složitá otázka. Na jedné straně bratr a na té druhé Francie. Dát přednost jednomu, automaticky znamenalo, zradit druhého. Co je za dané situace správné? Co by bylo nejlepší pro všechny? Jako dauphin nikdy nemůžete myslet jen na sebe, máte své závazky, kterým je potřeba dostát. Kterých si byl vědom. Ale copak mohl? Mohl to udělat? Dozvědět se otec nebo matka jen o polovině z toho, nedopadlo by to pro nikoho ze zúčastněných dobře. V podstatě se jednalo o vzpouru a...to zatím nebral v potaz, co bylo mezi ním a Mary, jeho snoubenkou. I jedno z toho, by stačilo na to, aby přišel o život. Jenž teď měl ve svých rukách.

Proč to jen musí být tak složité? „Ach, Bashi, nepostavil jsi mě vůbec před lehkou volbu. Vím, co bych měl udělat, ale...copak mohu?" Povzdechne si a opře se čelem o okenní tabuly, ke které přešel. „Jedna možnost znamená, popřít vše, k čemu jsem byl vychováván. Dát v sázku budoucnost Francie, na které mi záleží víc, než si umíš představit. Chránit tě, by znamenalo, zradit nejen svého krále, ale i své vlastní přesvědčení. Mám snad raději obětovat své srdce a zničit i ten pozůstatek vztahu, který jsme kdysi mezi sebou měli?" Položí si pro sebe tu otázku a s neskrývanou bolestí, tentokrát stočí pohled na stále ještě spícího bratra.

Rty se mu semknou do úzké linky, když si vzpomene na tu chvíli, kdy znovu řekl, že miluje Skotskou královnu. „Možná...bláhově...ale přesto jsem věřil, nebo spíše doufal, že jsi tuhle nesmyslnou lásku dávno vyhnal z hlavy. Asi jsem si však nechtěl připustit, že bys mohl lhát. Že by mohla být pravda to, že jsi na ni nikdy nezapomněl a pouze ses tak tvářil. Pokud však mám být upřímný, asi jsem to někde v srdci tušil, ač jsem si to nechtěl připustit." Zašeptá potichu. Možnost toho, že Mary bratrovy city opětuje, byla pro něj mnohem horší, než samotná skutečnost, že mu na ní stále záleží.

„Budeme si muset promluvit a to, co nejdřív." Dospěje nakonec k přesvědčení, které nebylo vůbec snadné. Že bude mít jednou v bratrovi v čemkoliv soka, Francise do té doby nenapadlo, ani ve snu. Ač na tu možnost poslouchal narážky už dříve, zvláště v souvislosti s následnictvím po jejich otci.

Mary sice nemiloval, to, co k ní cítil, byl přinejlepším respekt, ale...jednou to byla jeho snoubenka a Skotská královna. Budoucí Francouzská a jeho žena. Musel se s ní oženit, ať se mu to líbilo nebo ne a to i přesto, že by v tomto ohledu dal mnohem raději přednost Lole, kdyby měl na výběr. To ji miloval, ona byla žena, které patřilo jeho srdce. Naštěstí pro něj, aspoň neplatilo, že svatba s Mary musí nutně zabránit jejich společné budoucnosti. Byl v té chvíli už rozhodnut, že i v případě, že by Skotská královna byla jeho ženou, Loly se nevzdá a učiní z ní svoji milenku.

V čemž mu nic nebránilo. Příklad jeho vlastního otce a Diany mluvil za vše.

V tomto ohledu...Francis bratrovi rozuměl. Zdálo se totiž, že přesně tytéž city, které jeho táhly k dvorní dámě Skotské královny, on sám cítil k Mary. Jenže...takto to vnímal jako bratr, ne budoucí král. Pokud to měl brát z tohoto úhlu pohledu. Musel v tom chtě nechtě vidět možné nebezpečí pro zemi.