Královská krev

K té svatbě nesmí dojít!

Jako kdyby přišla vlna. Přesně takový účinek to mělo.

Hudba ztichla a všechny pohledy se stočily směrem ke dveřím, ve kterých stála mladá žena s vlasy barvy zázvoru a tvářila se dost naléhavě.

Nebyl semeneší pochyb o tom, že to ona pronesla ta slova.

Po těle Mary okamžitě přejel skutečný mráz a ona si náhle uvědomila, ze stejný pocit už jednou měla. Tenkrát ve Franci, když Nostradamus...ale jak to?

„K té svatbě nesmí dojít!" Zopakovala znovu se stejně velkým důrazem.

To už měla pozornost všech kolem včetně samotného krále, který vůbec nevypadal, že by ho to nějak moc překvapovalo.

S naprostým klidem hodným velkého panovníka pokynul rukou jejím směrem, ta na jeho gesto přešla až k němu a padla před ním na kolena.

„Sňatek nesmí být uskutečněn, pokud nemá dojít k tomu, čemu se jím snažíte zabránit. Pokud k němu dojde, území získá Španělsko."

Mluvila sice velmi naléhavě, ale zároveň s jistotou někoho, kdo vůbec nepochybujeo tom, co říká.

Jakoby přesně věděla, že k tomu skutečně dojde pokud...

Antonina to však nijak, jak se zdálo, neznepokojilo. Místo toho ji požádal stále značně klidným tónem, aby mu řekla detaily.

Vážně to Skotské královně přišlo neuvěřitelné. Ale opravdu se zdálo, že jejím slovům věří.

„Říkám jen to, co mi bylo dovoleno vidět, můj pane." Začala omluvně.

A v Mary v tu chvíli pořádně hrklo. Nevěděla přesně proč, ale silně jí svými slovy připomínala Nostradama.

Navíc...jak jinak by mohla vědět o něčem, co se ještě nestalo a ona se neubránila vzpomínkám na věštcova slova ohledně sebe a svých kamarádek.

U Greer řekl dávno před tím, než začal být zřejmý Antonineův zájem o ní, že se stane Navarrskou královnou. Stalo se

Lola...ta se měla zamilovat do Francise a dnes? Májí spolu nikterak skrývaný vztah.

Kenna ta je princeznou de Conde a co se týče Aylee...

Ta zatím neměla příležitost se s princi setkat, protože pobývali mimo dvůr. Nějaký neurčitý pocit jí však říkal, že pokud by k tomu došlo...určitě by se zamilovali.

A pak...lilie a lev...vybavila si náhle z paměti ta slova. Bylo tu tolik náhod a zvláštních shod.

Opravdu by v tom snad neměla vidět něco víc?

„Jen se neboj a pokračuj. Proč by vlastně mělo Španělsko získat území kněžny Jiménezové, pokud se ta dříve provda za Markýze de Villacerf?" Vyzval ji a přitom se dotkl povzbudivě rukou ženina ramena.

„Když jsem naposledy měla vizi ohledně té války se Španělskem, považovala jsem to za nejhorší, co jsem kdy viděla, ale teď..." významě se odmlčela.

Tak počkat! Ona měla vidění o té válce, která byla??? Mihlo se Mary okamžitě hlavou.

„Vojsko. Pochodující armáda pod zástavou Španělska. Jsou jako lavina, smetou vše, co se jim postaví do cety. Nic jim neodolá. Chovají se jak dobyvatelé na zabraném území a..." pokračovala dál.

Každé její následující slovo ji děsilo víc. Jako by sama měla před očima tu samou scénu co ona.

„...Na věži hradu Castelldefels vlaje vlajka Španělského království. Důvod, na který jste se ptal, jak k tomu může dojít je prostý. Z manželství nevzejde žádný syn a jedinou dědičku pojme za ženu Španělský šlechtic." Skončila žena svoji řeč.