V hradě panuje zmatek a chaos. Všichni se připravují na velkou a důležitou událost příjezd Mary královny Skotské. Přesto to však někteří berou volněji, než ti ostatní. Jedním z těch byl právě králův syn Sebastian. Slíbil sice otci, že bude přítomem při jejím příjezdu, ale to mu rozhodně nezabránilo v tom, aby si před tím ještě na chvíli nevyjel...
Zrovna jsem se vrátil z projížďky. Miluji ten pocit volnosti, když mohu hnát svého koně po lukách a nemusím nikomu skládat účty za to, jak dlouho tam jsem. Nic se nevyrovná tomu, když vám ve vlasech vlaje čerstvý vítr. Normálně bych tam sice ještě chvíli pobyl, ale můj otec Henry trval na tom, abych se dneska vrátil dřív, než obvykle, protože čekáme velmi důležitou návštěvu Mary, královnu Skotskou. Navíc není zrovna moudré se mu protivit zvláště, když se jedná, o Francouzského krále. Přesto však následníkem nejsem. A upřímně? Nevadí mi to. Má matka Diana de Poitires je už dlouhá léta královou milenkou, což otcova manželka Catherine de Medici nesnáší zrovna moc dobře. I když jsem pouze levobočkem a budoucím králem se jednou stane můj nevlastní bratr Francis, takovéto uspořádání mi zcela vyhovuje. Na rozdíl od matky. Ta by naopak vůbec nebyla proti takové změně. Však jsou taky na sebe s královnou, jak dvě háravé kočky a jedna druhou nemůže, ani vystát. Možná Francisově matce vadí vliv, který Diana na mého otce má. Ten je totiž mnohem větší, než má ona sama. O tomhle všem přemýšlím, když slézám ze hřbetu zvířete. To je očividně nespokojené s krátkostí času, který jsem mu věnoval a tak mě podrážděně drcne hlavou do zad. Otočím se proto zpátky k němu, hladím ho po šíji a přitom mu jemně šeptám do ucha: „Neber si to tak osobně Oříšku. Kdyby záleželo pouze na mně, cválali bychom spolu, až k sousednímu městu a možná, i k Paříži. Slibuji ti, že ti to příště vynahradím starý brachu. Ale král se poslouchat musí, to se nedá nic dělat. Čekáme dnes velmi důležitou návštěvu, víš...Chápu, jak se cítíš, taky bych mnohem raději ten čas strávil s tebou, ale otec na tom trvá, abych tam byl. Jedná se o Skotskou královnu Mary a Francisovu snoubenku." Ušklíbnu se přitom, jakmile vyndám svůj obličej z hnědákovi hřívy. Mám-li být upřímný, nějaká Skotská návštěva je mi úplně ukradená, i když se jedná, o královnu. Vážně nejsem, ani v nejmenším zvědavý na nějakou upištěnou a hlučnou holku, jak si jí pamatuji z našeho posledního setkání. Možná vám přijde divné, že se bavím se zvířetem, jako by to byl člověk, ale pravdou je, že Oříšek, kterého jsem od otce dostal, když mi bylo sedm, je můj věrný přítel. Tehdy to bylo ještě malé hříbě, takže jsme spolu vyrostli. Vím, že bych ho nevyměnil, ani za všechna království světa. „Co bys řekl malé omluvě, příteli?" Usmívám se a vytáhnu přitom z kapsy jednu mrkev, kterou jsem si vzal s sebou. Kůň se nenechá dlouho pobízet a brzy ji už z mé natažené ruky spokojeně chroupe. „Beru to, jako že byla přijata." Zažertuji. Pak už se chystám k odchodu, musím se jít ještě do zámku upravit, než se setkám s ostatními. Těžko se tam totiž mohu ukázat, když vypadám, jak kdybych prolít nějakým roštím. V té chvíli zaslechnu poblíž něčí kroky a tak automaticky sahám po meči. Během chvíle pak mířím dotyčnému na krk. „A to jsi ty? Pak je to v pořádku." Uklidním se, když ho poznávám a následně zbraň uklízím zpátky do pochvy. Jedná se, o Francise. Za ty roky jsem se totiž naučil být neustále ve střehu, zvláštně, když je vašim nepřítelem Catherine. To se pak rychle naučíte spát i s otevřenýma očima, za předpokladu, že chcete přežít.
Mezitím...
Jelikož se všichni připravují na velký příjezd skotské královny, ve hradu je chaos. Každý z toho dělá takovou slávu, kromě toho, kterého se to nejvíce týká, francouzského dauphina Francise. Příjezd Mary pro něj znamená konec poměrně volnému životu, který doteď prožíval. S jejím příjezdem přijdou jen povinnosti. Založí si ruce za záda, seběhne kamenné schody a vydá se po trávníku směrem ke stájím. Tak nějak předpokládal, že tam najde svého bratra Bashe. Vždy ví, kde jej hledat. Již z dálky slyší ržát koně. Vejde dovnitř, ale čeká ho překvapení. Bash svírající v ruce meč, mířící na jeho krk. Přizpůsobivě pokloní hlavu dozadu, abych se co nejvíce oddálil čepeli, a zvedne obě ruce do vzduchu. "Předpokládal jsem, že ten meč použiješ k jiným účelům," poví mu s neskrývaným úsměvem a šťouchne do hladké plochy meče prstem. Je to ten, který mu sám vyrobil, přímo pro něj. Málo lidí však ví o jeho koníčku. Příjemně ho překvapuje, že meč nosí u sebe. "Jak moc ti závidím, bratře," poví se zasněným úsměvem, načež pohladí Bashova koně. "Můžeš si jezdit kdekoli chceš, dělat, co se ti zlíbí." Složí ruce na hrudi a opře se, o dřevěný sloup. "Mé volnosti je ke dnešku konec," poví s povzdychem. "Skotská královna tu bude co nevidět." Slétne pohledem k zemi. Možná byli jako malí přátelé a společně zažili hezké chvilky, ale to se změnilo. Je předurčeno, aby se stal jejím mužem a zároveň králem Skotska a později, i Francie. Ale, co když se to dá změnit? Stále pochybuje, o tom, že by byl pro Francii tento sňatek výhodný. "Předpokládal jsem, že tě najdu tady. V hradu už se po tobě shání." "Tohle už mi příště nedělej, vždyť jsem tě mohl zabít!" Šťouchnu do bratra pobaveně. "Jo, být levobočkem má své výhody." Pokrčím přitom rameny, i když ty nevýhody převažují, většinou. Okolí vámi pohrdá, pokud si vás tedy vůbec všimne. A někdy i hůře. Podobné myšlenky však většinou pouštím v bratrově společnosti z hlavy a tak tomu je i nyní. "Však už jdu, i když bych tu mnohem raději zůstal, ale co tu děláš ty?" Usměji se.
ČTEŠ
Královská krev
Narrativa StoricaSebastian je levobočkem Francouzského krále Jindřicha II. z Valois a jeho milenky Diany de Poitires. Na rozdíl od své matky nemá žádné ambice na to, aby se stal králem. Původně jej návštěva bratrovi snoubenky Marie vůbec netěší, ale čím více, dotyčn...