Královská krev

Dědic pro Anglii

Den korunovace Elizabetina manžela Roberta se ona sama drží stranou. Chce, aby ostatní viděli, že její Robby nebude pouze král-manžel, ale její rovnocenný partner, jak v soukromém životě, tak v řízení země. Že jeho slovo bude mít stejnou váhu, jako rozhodnutí Anglické královny. Pár šlechticů sice stále ještě proti její volbě remcá, ale většina už se s ní smířila, když konečně pochopili, že neustoupí. I Cecil se naučil být ve svých výtkách opatrnější, naštěstí mu došlo, že by ho velmi rychle mohla zbavit své přízně, pokud by dál provokoval a vykázat ho ode dvora. Tu noc trvá na tom, aby se pod palácovým balkónem shromáždilo veškeré obyvatelstvo, protože hodlá oznámit zprávu, která bude velmi důležitá, pro budoucnost její země. Předstoupí ruku v ruce se svým manželem před lidi, a začne: „Mí milovaní poddaní. Bůh nám opět jednou prokázal svoji přízeň, když vyslyšel naše motlitby a seslal Anglii krále a mě dobrého manžela Roberta Dudleyho, dříve Hraběte z Licesteru. Rozhodně nehodlám brát jeho přízeň, jako samozřejmost a nadále udělám vše, abych si jí zasloužila stejně tak, jako celá Anglie. Nemohl už ani dát jasněji najevo, jak moc je spokojený s pravou vírou, kterou s jeho pomocí zavedl už můj otec velký král Henry VIII. a jak správné bylo rozhodnutí se k ní vrátit..." Následně sklopí oči ostýchavě stranou, aby byla zřejmá její pokora a vděčnost za zázrak, který se stal. „...Jsem proto ráda, že vám svému drahému lidu mohu oznámit tu šťastnou novinu. Všemohoucí se Anglii rozhodl totiž poctít ještě jedním požehnáním, aby nám dokázal svoji přízeň. Rozhlaste to po celé zemi, ať to vědí i v té nejposlednější vísce, že Anglická královna Elizabeth I. z rodu Tudorovců, čeká dědice Anglického trůnu. A stejně tak ať se to dozví i celá Evropa! Anglie patří Angličanům a nikomu jinému! Můj potomek usedne na zdejší trůn a naši zemi si nenecháme NIKÝM vzít! Protože mi máme na své straně boha! Není důležité, jakým způsobem svoji víru praktikujete, ale její upřímnost, přesvědčení a to, zda v ní věříte ve svém srdci. Nejsme dva tábory protestantů a katolíků, kteří se sváří mezi sebou. Jsme jeden jediný silný národ a to Angličanů! A mě je ctí, že mám tu možnost být vaši královnou a udělat něco, pro naši krásnou zemi." To už se ozývají ze všech stran radostné výkřiky, procítěné skutečnou podporou. Otec měl pravdu, láska lidu je důležitá a ona dokáže, že si jí zaslouží. Celá Evropa uvidí, že zůstane královnou i bez jejich pomoci. Sami za ní budou lézt a žádat ji o spojenectví, až uvidí, jak silnou zemí Anglie je. Poté pronese svá závěrečná slova: „Snad nám bude i nadále nakloněn a shlédne příznivě na naše krajany, kteří se vydali bránit Francii proti Španělsku. Věřím tomu, že s jeho pomocí a přispěním zatlačí obě země společnými silami chtivého dobyvatele tam, kam patří. Dobří lidé, pomodleme se teď společně za jejich šťastný návrat a úspěch." Kdyby to šlo, tak by jí snad po tomhle i líbali nohy. Nikdo neprotestuje proti jejímu návrhu a všichni společně prosí o podporu pro ty, které vyslala do Francie.

Pak se s Robertem otočí a vrátí se do hradu.