Rozhovor s královnou

44 4 0
                                    

„Posaďte se." Nabídne Elizabeth Sebastianovi, když vyhoví jejímu přání a přijde za ní. Před tím požádá své sluhy, aby počkali přede dveřmi, stejně tak i Roberta. Nemá náladu na nějakého jeho žárlivé scény. „Dáte si něco k pití?" Zeptá se dále. Všímám si toho, že mě hrabě pouští ke SVÉ královně jen s velikým sebezapřením. Očividně žárlí, že mě chce Elizabeth přijmout v soukromí, i když k tomu nemá jediný důvod, ale zamilovaní lidé málokdy jednají racionálně. „Ne, zatím děkuji." Odmítnu její nabídku na pohár, když se posadím. „Takže Sebastiane, smím Vám tak říkat, ne? Jaké to je být královým levobočkem?" Ptá se ho s přimhouřenýma očima, zatímco sama opatrně upíjí z poháru. Jako královna je neustále ohrožená ze strany svých nepřátel.

„Pozvala jste mě jen kvůli tomu, abyste se zeptala, jaký je život parchanta? Ne, nevadí, Vaše Veličenstvo, většinou slýchám pouze, bastarde." Usměji se. „Asi to není nic snadného. Sama to znám, když vámi ostatní opovrhují, když Vás považují za hrozbu pro vlastní postavení. Zvláště, když je tou osobou Vaše sestra, i když nevlastní. A jsem Elizabeth, smím-li prosit. A přesto mě vlastní otec prohlásil za nemanželskou. Teprve na smrtelné posteli mi přiznal nárok na trůn po smrti Edwarda a Mary. Jako by tušil, co se jednou stane." Pronese zamyšleně a napije se vína. „Neměla jsi lehký život, Elizabeth a pak se ti ostatní diví, když jsi podezřívavý." „Neříkám, že souhlasím se všemi rozhodnutími svého otce, ale byl to silný panovník. Chci být jako on! Ukázat krajanům, že to že jsem pouhá žena, ještě neznamená, že jsem slabá. Jsem především Anglická královna Sebastiane, a ráda bych, kdyby to pochopili, i ostatní. Ráda bych, aby mezi námi bylo jasno. Nikdy se nevzdám toho, co je moje! Za žádných okolností! Ať se jim to líbí nebo ne, jsem právoplatná Anglická královna po svém otci a hodlám jí zůstat, až do své smrti! Není snadné, mít královnu za nepřítele, zvláště když si přeje tvoji smrt, že?"

„Už jsem si zvykl. A máš pravdu, není to lehké. Ale ještě mnohem problematičtější je taková, která má velké nadání na jedy." Ušklíbnu se přitom. „Doneslo se mi už. Ale zdá se, že zatím úspěch neměla?" Probírají pak ještě nejrůznější věci, jak politické, tak rodinné. Nakonec z něj vytáhne i to, že Mary skutečně miluje a ona se mu na oplátku přiznává se svými city vůči Robertovi. Odchází, až k ránu. „Ráda jsem tě poznala Sebastiane, je příjemným zjištěním, že taky občas někomu, jehož otcem je král, nezáleží pouze na koruně, ale jsou pro něj, i jiné věci důležitější." Vyprovází ho s úsměvem. „Nápodobně, Elizabeth." Zní odpověď. Hrabě má sice trochu podrážděné poznámky, týkající se toho, o čem jsme se tam tak dlouho bavili. „Nemusíte se bát, nebylo v tom nic nevhodného. Je jenom Vaše, do zelí vám rozhodně nepolezu." Odvětím a o rozhovoru s Elizabeth povím hned matce.

„Mělas pravdu, ta žena se na trůně udrží, nevzdá se ho za žádných okolností..."

Královská krevKde žijí příběhy. Začni objevovat