Sebastian je levobočkem Francouzského krále Jindřicha II. z Valois a jeho milenky Diany de Poitires. Na rozdíl od své matky nemá žádné ambice na to, aby se stal králem. Původně jej návštěva bratrovi snoubenky Marie vůbec netěší, ale čím více, dotyčn...
Thomas sedí ve výklenku opřený o zeď a bedlivě poslouchá, vše, co otec říká. Podle toho, že jsou v místnosti sami, tak předpokládá, že nebude chtít, aby o jejich rozhovoru někdo věděl. Přitom vyhazuje do vzduchu svoji dýku, kterou vzápětí hned chytá dříve, než stačí spadnout na zem, ale zároveň tak opatrně, aby se neporanil. „Mohl by sis laskavě přestat hrát s tou zbraní? Znervózňuje mě to!...Takže Claude si zřejmě myslí, že je to jen tak najít falešné svědky, zajistit, aby řekli, co mají a ještě zajistit odhalení, těch původních. To vše, bez toho, aniž by na tebe padl, byť jen nejmenší stín podezření. Je mnohem snazší nějakou intriku vytvořit, než ji později napravovat." „Jak si přejete Veličenstvo." Vyhodí naposledy dýku do vzduchu a stejně obratným pohybem ji zachytí. Poté ji uklidní zpět do pouzdra. „Pokud bys chtěl, aby ty přítěže zmizeli, víš, že stačí říct." Usměje se tajemně, přičemž si rukou prohrábne vlasy. Rozhodně by to nebylo poprvé, kdy by něco takového pro otce zařizoval. V dnešním světě musíte být velmi přizpůsobivý a tvrdí, pokud chcete přežít. Na nějaké zbytečné sentimentality zde není místo. To velmi brzy pochopil. Od otce se naučil, že i pro dobro ostatních jsou občas zapotřebí jisté oběti. Jinými slovy, dělat vše, co je v danou chvíli potřeba, bez ohledu na morální stránku věci.
„Vím, že bys to dokázal, Thome. Ale mohlo by to být podezřelé, ani král by to neměl s těmito příkazy přehánět. Zvláště ne v současné době, pokud mi chceš vážně pomoci, sežeň mi ty nové dva svědky, kteří budou oponovat těm původním. Nebude to moc složité? Postaral bych se o to sám, ale zrovna jsem těsně před rozvodem s Jane. Chybí pár závěrečných kroků, aby se povedl." Usměje se jeho směrem a založí si ruce v bok. "Také jsem velmi spokojen, jak jsi to v Navaře zvládl za dobu mé nepřítomnosti. Předpokládám asi správně, že, když soudím, že Henry se k mému trůnu ani nepřiblížil." Ušklíbne se král spokojeně. U Thomase si žádný neúspěch, ani nepřipouští. "Mohu Vás ujistit Vaše Veličenstvo, že můj nevlastní bratr nezahlédl Váš trůn, ani koutkem oka." Reaguje pohotově s pokorou Thomas. S Henrym se nikdy neměl v lásce a dalo by se říci, že spolu i dost soupeřili. Antonivův dědic a manželský syn byl rozmazlený fakant, který si myslel, že musí dostat vše, co si zamane. A díky své výchově velmi toužil po tom být Navarrským králem, na což měl podle svých představ nárok. Na tom se Hrabě s otcem zcela shodoval. Henry se nikdy nesmí stát králem, pokud to nemá znamenat konec země. On však sám dědit nemohl, protože byl bastard, ale proto se mu také zamlouvala Antoninova snaha o rozvod s Jane. Pokud by se otec znovu oženil a měl syna... Pomalu se zvedne a pro jistotu zkontroluje, že jsou obě jeho zbraně na svém místě. „Jako by tu už byli, otče. Nech to na mě. Ale pro tentokrát, by možná bylo vhodné své slovo dodržet." Odvětí, než vyjde se dveří.
To si král rovněž uvědomuje, bylo by nebezpečné zradit hned čtyři lidi, když po všech chcete něco jiného. Ač nerad, tentokrát své slovo dodrží, ne jako u těch prvních. Nebo se alespoň při nejmenším bude snažit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
