Královská krev

Slib

Někdo by možná mohl namítnout, že jsem Francisovi ustupovat neměl.

Pravdou však bylo, že jsem to udělal hlavně kvůli Lole a pak...i když jsme se spolu hádali, stále jsem ho bral jako svého bratra.

Takže ano, možná jsem tak jednal z obou důvodů.

Lehl jsem si pod strom v zahradě, podložil hlavu rukama a zadíval se na hvězdy na obloze. Měl jsem v tomhle ohledu štěstí, po nebi neplul jediný mrak a noc byla klidná a jasná.

Jak ten čas letí? Pomyslel jsem si, když jsem hleděl na noční oblohu.

Tolik věcí se do dneška změnilo a dnes ti nepřijdou vůbec zvláštní ty, které by tě dříve ani nenapadli.

Kdo by si tenkrát pomyslel, při jejich příchodu ke dvoru, že se bratr zakouká do Loly? Stejně jako mě by nikdy do té doby nenapadlo, že se jednou zamiluju do Mary. Pousmál jsem se nad tím.

Má bývalá snoubenka je Navarrskou královna a matka...ta zase může očividně zajistit svým známým sňatek s jednou z nejžádanějších nevěst v Evropě.

Z toho všeho mě asi nejvíce znepokojovalo právě tohle. Stále mě to totiž nutilo se vracet k otázce, kdy vlastně Diana získala takový vliv? Nebo ho mohla uplatnit vždy a jen do do téhle chvíle nedělala?

No, možná by po návrátu do Francie nebylo na škodu, se na něco z toho podívat blíže. Dospěl jsem nakonec k tomu názoru.

Je pravdou, že jsem se nikdy příliš nezajímal o to, jak přesně se matka s těmi rodinami zná, ale náhle jsem měl pocit, že je to z nějakého důvodu nesmírně důležité a že bych měl o tom vědět víc.

Když jsem začínal pociťovat, že se mi pomalu klíží oči, měl jsem v úmyslu nechat podobné myšlenky na ráno.

Už jsem skoro usínal, když mě ten neurčitý pocit přiměl, se rychle probudit.

Mé tušení se ukázalo jako správné, když jsem poměrně brzy zaznamenal, směrem od zámku kráčet postavu mým směrem.

V mžiku jsem byl na nohou a v hlavě se mi honila jediná otázka. Co může chtít v tuhle dobu?

Teprve když přešel blíž, jsem poznal, že se jedná o jednoho ze sluhů.

Zdálo se, že má docela naspěch, protože hned spustil: „Jeho Jasnost Dauphin si vyžádal Vaši přitomnost. Hned!" Sotva řekl, co chtěl, obrátil se ke mně zády a vydal se na zpět.

Buď očekával, že půjdu rovnou s ním a nebo měl prostě jen vyřídit ten vzkaz a tím to pro něj skončilo.

Osobně bych se přikláněl k té druhé možnosti.

Co mi může bratr chtít? Vždyť to není tak dlouho, co jsme se viděli...necelou hodinu? Možná ani to ne...

Koneckonců pokud si žádá moji přítomnost, měl bych mu vyhovět. Dospěl jsem k tomu názoru a tak jsem se chvíli po služebném vrátil do zámku rovněž.

Byl jsem také velmi zvědav na důvod, proč si mě vlastně zavolal.

...

Vstoupil jsem do našeho pokoje. Lola spala na Francisově posteli a teď už podstatně klidněji oddechovala.

Sám bratr seděl v křesle u krbu a v ruce, kterou měl položenou na opěrce držel zapečetěný dopis. Jakmile slyšel, že jsem vešel, otočil se mým směrem.

„Prý jsi chtěl se mnou mluvit." Začal jsem sám.

„To ano, potřeboval bych s tebou probrat něco dost důležitého. A ne, tentokrát se to netýká, Skotské královny." Upozornil hned. Nad tím jsem jen nadzvedl jedno obočí a čekal, co přijde dál.