Královská krev

Nevěsta pro Anglii

Anglie nás přivítala svým typickým podmračeným počasím. Pořádnou mlhou a o nic slabším deštěm. I když byste neměl žádné znalosti, co se týče její polohy, tak mi můžeš věřit v tom, že je to ta nejzamračenější země v Evropě. Pokud se vás někdo zeptá jak v té zemi je a vy odpovíte, že prší, tak věřte tomu, že se z 99% trefíte. Jinak řečeno, se slunečnou Francií, na kterou jsem byl zvyklý, nešla vůbec srovnávat. Na druhou stranu, „darovanému koni na zuby nehleď", nebo spíše v tomto případě „darované zemi na počasí", ale nebyli jsme s matkou zrovna v situaci, kdy bychom si mohli některak vybírat. Brzy nato jsme se setkali s Elizabeth a jejím snoubencem Robertem.

Královna věděla, že by měli dneska dorazit. Zvolila si proto na sebe své rudé šaty s vysokým zlatým límcem. Červená je barvou Anglie a ona teď musím dát jasně najevo, které země je vlastně královna. Docela se těší, když před pár týdny byl doručen vzkaz od metresy Francouzského krále Diany, nevěděla, jak si ho má vyložit. Ta v něm prosila, o pomoc, ochranu, podporu a útočiště pro své děti a sebe. Na oplátku jí nabídla dceru Katarínu pro jejího syna a dědice Anglického trůnu, až ho bude mít. Nebude lhát. Ta nabídka ji velmi zaujala. Přesto si nebyla jistá, zda té Francouzce může věřit, přece jen se ji někdo tam při její návštěvě pokusil byť neúspěšně otrávit. Na druhou stranu to byl právě zásah jejího syna, který tomu zabránil. A ona mu jako Anglická královna slíbila své přátelství. Probírali to chvíli s jejím snoubencem Robbym, který se za nedlouho stane i jejím manželem a nakonec se shodli na tom, že by nebylo na škodu Dianinu nabídku přijmout. Přeci jen Anglie je opět protestantská, což kapánek zhoršilo vztahy s ostatními panovníky, ale rozhodně ji to nepřinutí ustoupit. Jen říká, že výběr potencionálních partnerů pro její děti nebyl díky tomu zrovna velký. Proto také souhlasila s Dianinou nabídkou. Teď sedí na svém trůnu v čele svých rádců, po boku svého snoubence a čeká, až Sebastiana a jeho matku, uvedou.

To, že na Roberta ostatní rádci královny stále hledí s nenávistí v očích, už začal ignorovat. Nejdůležitější pro něj je, že může být konečně po boku své milované. Natáhne se k ní, něco jí pošeptá do ucha, a když se odtahuje, všimne si, jak se v jejich přítomnosti několik lidí napjalo. Ušklíbne se nad tím, pokoukne po Elizabeth a stejně jako ona vyčkává, co se bude dít.

...

„Vítejte drazí přátelé, je mi líto, že vás Anglie musela přivítat zrovna tou svoji zamračenější stránkou, ale skutečně ráda vás vidím. Doufám, že cesta proběhla v pořádku? Nevyskytly se snad nějaké problémy?" Ujišťuje se starostlivě, ale jak oni, tak Angličané, které jim poslala na doprovod, zakroutí odmítavě hlavou, že vše proběhlo v pořádku. „To slyším ráda. Mrzí mě, že se musíme setkat zrovna za takovýhle podmínek, ale to se nedá nic dělat. Ráda bych teď slyšela přesný popis toho, co se stalo." Požádá je s úsměvem, zatímco se opře o opěradlo a pohodlně rozloží ruce na opěrky. Matka i já tedy vylíčíme Anglické královně, vše co se toho týká a následně čekáme na její odpověď.

Přítomnost těch Francouzů ho nezajímá tolik, jako Elizabeth. Snaží se však být duchem přítomný a pokyvuje nad Elizabethinými slovy. "To je velmi nepříjemné.." poznamená sám, ve chvíli, kdy jeho láska mlčí. "V Anglii jste samozřejmě vítáni."

Jednou rukou si promne bradu, což dělá vždy, když přemýšlí. I když už je dávno nakloněna tomu, jim vyhovět, nechce, aby to vypadalo, že se nechá tak snadno přesvědčit. Před svými rádci musí vystupovat, jako hrdá a silná panovnice, která bere ohledy na jejich názory, přestože konečné rozhodnutí je na ni. Především u jednoho z nich jí záleží na tom, aby si nemyslel, že ho obchází. Jedná se o Cecila. Od té doby, co dala jasně najevo, že se Roberta nevzdá a zasnoubili se, tak měl určité výtky proti některým jejím rozhodnutím, včetně té chystané svatby. Konečně vrátí ruku zpátky na opěrku, zapře se o ně a postaví se. Dělá to tak vždy, kdež se chystá pronést své rozhodnutí. Vyřazuje z ní v těchto chvílích takové množství energie a odhodlání, že se jí málokdo odváží odporovat. I Vil to v těchto chvílích málokdy riskne. „Požádala jste Anglii a její královnu o pomoc a podporu a tady je její rozhodnutí. Mě Anglické králově Elizabeth I. z dynastie Tudorovců, dceři velkého krále Henryho VIII., je ctí a potěšením vaší žádosti vyhovět. Anglie vám stejně jako její královna nabízí pomoc a ochranu. Máte mé královské slovo, slib Anglické královny, že ani jednoho z vás nevydám zpátky Francii...Diano de Poitires metreso Francouzského krále, matko jeho nejstaršího syna, uzavřeli jsme spolu dohodu, která doufám, že je pro Vás stejně závazná jako pro mě. Nabídla jsem vám Anglické pohostinství a ochranu své země, výměnou za sňatek svého syna, kterého mi bůh jistě dopřeje s vaši dcerou Katarínou. A já souhlasila. Přestože vám věřím, tak však musím trvat na písemném potvrzení vašich slov. Nedělám tak kvůli sobě..." Zamrká omluvně očkama a přitom ukáže na své rádce. „...ale kvůli nim. A především budoucnosti Anglie! A právě z tohoto důvodu musím mít ještě dva vlastní požadavky. První: Podpoříte můj nárok na trůn a ten druhý uděláte to přede všemi. Tohle jsou mé podmínky." „Jak si přejete, královno." Ukloní se Diana Elizabeth a syn udělá to samé. Nemají, co víc ztratit. I když se to Henrymu zajisté donese, teď je pro ně Elizabetina podpora nanejvýš důležitá. „Výborně!" Zatleská radostně rukama. „Jsme tedy dohodnuti. Vyřídíme to hned, ať se pak můžeme věnovat příjemnějším záležitostem. Přineste smlouvu!" Přikáže svým lidem.