Královská krev

Žádost

„To není dobrý nápad. My dva a spolu do Skotska? Trvám na tom, aby jel Francis, nebo KDOKOLIV jiný kromě mě!" Odmítám okamžitě, jakmile mi ten návrh Mary předloží. Ne, že by mě to netěšilo, ale mám strach, že by mohlo k něčemu mezi námi dojít, pokud nebudeme ve Francii. Tam nebudou sledovat každý můj krok a nemám už v sebe takovou důvěru, abych si mohl být jist, že k něčemu nedojde. "Francis o to nestojí. Navíc.. má zde povinnosti," zavrtí Mary hlavou a povzdychne si. "Bashi, prosím," šeptne prosebně a o krok k němu přistoupí. "Jsi jediný, komu mohu věřit. Navíc.. Ve Skotsku nikoho neznám. Potřebuji tam někoho, v koho můžu vložit důvěru," pokračuje. Doufá, že ji neodmítne. "Uvědomuješ si, jak velký risk to pro oba bude? Ten dvou měsíční exil v Anglii na mých citech vůči tobě nic nezměnil, Mary. Stále tě miluji." Zašeptám potichu. "Já...nechce tě ohrozit, i když bych se do tvého Skotska velmi rád podíval. Jen si nejsem jist, jak by na to reagoval král, dauphin, že bych jel já a ne Francis." Upozorním ji na tuhle skutečnost, přestože bych její zemi velmi rád viděl.

Mary přejde ke svému stolku a otočí se tak k němu na malý moment zády. "Já jsem Skotská královna. Henry mě nemůže ovlivnit v tom, koho s sebou chci vzít do Skotska, a koho ne," odvětí a porovná si na stolku věci. "Zřejmě mi však nezbude nic jiného, než jet sama.." šeptne zklamaně a až teď se k němu otočí čelem. "Když jinak nedáš, dobrá, pojedu s tebou. Pravdou je, že se mi tě tam nechce pustit samotnou. Ne za situace, která tam je. Henry s Francisem se s tím holt budou muset smířit." A nebudou jediní, myslím si v duchu. Královně se to určitě taky nebude zamlouvat, když chybělo tak málo ke splnění jejího snu a býval bych přišel o hlavu. Nic na našich vztazích nevylepšilo ani to, že jsem Francisovi ve válce zachránil život. Mary věděla, že tohle na něj bude fungovat. "Dobře. Můžeme vyrazit už zítra?" zeptá se jej, když se u stolku posadí na nízkou židličku. "Francis se s tím jistě smíří v přítomnosti Loly..." zamumlá a odvrátí pohled.

"Kdykoliv budeš chtít Mary." "Jo, všiml jsem si..." Připouštím, když se zmiňuje o Lole a bratrovi. Ti dva skutečně využívali každou volnou chvíli, kterou spolu mohli být. A pak si bratr stěžuje, že jsem poblázněný do jeho snoubenky a přitom se sám očividně zakoukal do její dvorní dámy. "Dobře," přikývne Skotská královna. Nezáleží jí na tom, co Francis k Lole cítí. Klidně se může stát jeho milenkou - nezajímá ji to. Ale nesnese ty pohledy všech na veřejnosti, kteří si všímají toho, že se Lole věnuje více než-li své snoubence. 'Ani samotný dauphin se na ni nepodívá! Asi za to nestojí.' A ve Francii se cítí mnohem a mnohem více jako cizí člověk. Proto chce do Skotska. Doufá, že tam najde domov, který zde postrádá. Drsná skotská krajina... která bije hluboko v jejím srdci... "Buď připravený. Pošlu pro tebe, až bude čas," kývne na něj nepřítomně.

"Jak si přeješ Mary. " Ukloním se jí a po jejím svolení vyjdu z místnosti.