Královská krev

de Villacerf

Po tom dřívějším a dosti nečekaném návratu jsme si šli s Francisem každý po svém. Sejít jsme se měli až na ten večerní bál, který Antonine uspořádal. Do pokoje jsem se tedy vrátil až na to, abych si vybral nějaký ten vhodný oděv pro tu příležitost.

Bratr už uvnitř byl. Zpočátku se nezdálo, že by se o mě příliš zajímal, dokud nepronesl ta slova: „Zdá se, že se náš otec už vyjádřil ohledně toho sňatku. Alespoň dle toho, co je mi známo."

Nejdřív jsem si nebyl jistý, zda jsem se nepřeslechl. Aspoň po té naší malé ranní výměně názorů.

To jako vážně mluví na mě?

Přesto se však teď zdálo, že čeká na nějakou moji odpověď, protože více se už k tomu sám nevyjádřil. „Takže už se ví něco konkrétního?" Položil jsem tedy ten zdvořilý dotaz, zatímco jsem zvažoval ze svých možností, které jsem měl zde k dispozici, tu nevhodnější.

To už jsem na sobě ucítil jeho pohled. Chvíli si mě velmi pozorně prohlížel, než pokračoval: „Nejdřív si prý stěžoval na stejným problém jako navarrský král, ohledně vážného nedostatku vhodných ženichů, ale nakonec se řešení, jak se zdá, našlo."

A zase ten zvláštní pohled na mě.

Nedalo mi to a musel jsem se ozvat.

„Dost chybnej předpoklad, pokud si vážně myslíš, že o tom vím něco bližšího. Víš, takovým jako jsem já, se tyhle věci zásadně nesdělují. Což bys měl jako dauphin vědět." Musel jsem ho na tenhle důležitý detail upozornit.

Nikdy mi tyhle věci neříkali s tím názorem, že do nich nemám jako levoboček, co mluvit. Bylo tudíž více než jasné, že Francis bude o téhle záležitosti mnohem více informovaný než já.

Nezdálo se však, že by ho to odradilo, protože ve svých otázkách pokračoval. „Ani vlastní matka?"

Co s tím má společného Diana? Vyskočila mi v hlavě okamžitě ta otázka.

Tím jediným slovem matka si ihned získal moji pozornost a tak jsem se otočil zpátky, přestože jsem do toho okamžiku byl k němu zády.

„Cože?" Bylo to jediné na co jsem se v ten okamžik zmohl.

„Víš, Bashi, ani já nejsem tak hloupý, jak si někteří možná mylně myslí. Takže předpokládám, že jméno de Villacerf ti nic neříká?" Už dle tónu jakým to pronesl, bylo zřejmé, že bych ho znát měl.

A pravdou bylo, že jsem přesně věděl, na co tím naráží.

Bylo nějak všeobecně známo, že v celé zemi se vyskytují pouze 2 rody, které moji matku otevřeně podporují. A to: 1) Hrabata Landgraabové (Jasmine, vdova-hraběnka Landgraabová byla Dianina nejlepší kamarádka) a 2) Colbertové, oficiálně Markýzové de Villacerf.

Jak přesně se zná s nimi jsem sice nevěděl a jediné, co mi bylo známo, že i oni jsou na její straně.

Důvod proč tomu tak je a proč zrovna oni však zůstával záhadou a to nejen mě.

„Ano, vím, o koho se jedná. Ale poslyš, jestli jako předpokládáš, že vím něco o záměrech své matky, tak tě asi budu muset zklamat, protože je mi toho známo asi tolik co tobě. Nepopírám sice, že je velmi pravděpodobné, že se mohla za toto spojení přimluvit, ale pokud ano tak o tom nevím. Abys věděl, o svých záměrech mi zásadně neříká." Upozornil jsem důraně, aby pochopil.

Zvláště, když bych s většinou z nich nesouhlasil.

Francis zřejmě nakonec usoudil, že by to mohla být pravda, protože  opatrně pronesl. „Sám uznej, že je to zvláštní, že ze všech možností, co měl král k dispozici, se nakonec rozhodne pro tu, kterou téměř jistě podpořila ona."