Královská krev

Vzpomínka na Skotsko

Zatímco jsme čekali na otcovu odpověď z Francie ohledně toho Sofiina sňatku. Tak Antonine si to vyřídil se služebníky, kteří se měli postarat o doručení toho jedu na jeho stůl. A dle toho také vypadaly jejich tresty. Zatímco Thomas se hned po matčině pohřbu sebral a opět někam odjel, vůbec jsem nepochyboval o tom, že to bylo někomu podříznout krk, tak Antonine řešil tohle. Nakonec z toho vyklubala jedna veřejná poprava a dvě bičování. Navarrský král nad nimi neprojevil žádný soucit a zdálo se, že by je tak nejraději na místě sám uškrtil. Netroufl jsem si proto raději odhatnout, jak dopadne ten, kdo to vymyslel a něco mi říkalo, že dobře ne. Hrabě se nakonec po týdnu vrací a dle dárečku, který si přivezl s sebou, usuzuji, že cesta byla úspešná. Takže bylo docela zajímavé, jaké informace Antonineovi přiveze. Nad tímhle vším uvažuji, když se na chodbě náhodou střetnu s Mary. "Mary...totiž královno." Opravím se okamžitě, přestože se nezdá, že by byl někdo poblíž, ale jeden nikdy neví. Zvláště v téhle době. Situace u dvora je skutečně chaotická. Antonine už nechal potrestat pár svých služebníků, ale na samotného viníka ještě nepřišel. Očividně má k tomu ale dostatečně našlápnuto. Zrovna odchází chodbami z kaple, kde se byla pomodlit, když narazí na Bashe. Už dlouho spolu nemluvili v soukromí, jelikož tady je to příliš riskantní. A navíc je tu s nimi na návštěvě i Francis. "Bashi...," napřímí se Mary a sjede ho pohledem. "Měl bys vyslovit celý můj titul," vybídne jej s chladným výrazem na tváři. Bashe to trochu zarazí a už se chystá promluvit, avšak ona ho zastaví tím, že se zasměje. "Připadá mi divné to slyšet... od tebe."

Nejdříve mě vybídne, abych použil celý její titul, což mě trochu překvapí, ale to už se začne smát, takže je očividné, že si dělala legraci. Následně dodá na vysvětlenou, že jí to připadá divné, abych ji tak oslovoval. "Mě taky..." Přiznávám s úsměvem, ovšem pomerně brzy se mi do tváře vrátí vážný výraz. "Vzhledem ke vztahu, který mezi námi je." Zašeptám potichu. To už stojíme těsně vedle sebe a můj pohled přitom bezděky sjede k jejím rtům. "Co myslíš Mary...s jakou se asi dnes Hrabě vrátil? Dle toho zavazadla, které se přivezl s sebou, tak usuzuji, že mise asi byla úspěšná." Stočím řeč k tomuto, abych odalal touze Mary pevně chytnout a sevřít ve svém náručí. "Nejspíš," odpoví na jeho slova s výdechem. Její srdce začíná zběsile tlouct, reagujíc tak na Bashovu těsnou přítomnost. Nedokáže s ním pomalu ani navázat konverzaci, jelikož je nervózní z toho, jak oba touží po tom samém... a nemůžou to získat. Rozhlédne se kolem sebe, a když nikoho neuvidí, chytne Bashe za paži a zatáhne ho do stinného koutku, kde by je nikdo z příchozích nemohl vidět. To už se natáhne k jeho rtům, aby ho mohla políbit, a přitiskne se přitom ke studené zdi chodby. Dělá mi celkem potíž soustředit se na její odpověď a ne na nic jiného. Nakonec je to právě ona, kdo využívá toho, že jsme spolu sami a vtáhne mě na místo, kde nás nikdo nemůže vidět, i kdyby procházel těsně vedle. Když se natáhne, zády opřená o zeď, aby mohla spojit naše rty, tak jsem to já, kdo tak učiní. Ten polibek byl tísíckrát krásnější, než jak jsem si pamatoval ze Skotska. Pouštím v té chvíli, veškeré myšlenky z hlavy a jediné, co jsem ochoten vnímat je ona. Francis, Antonie, Lola...to všechno jde náhle mimo mě. Zatlačím ji svým tělem na tu stěnu a pevně ji k sobě přitisknu. "Ani nevíš, jak moc mi chybělo se tě takhle dotýkat. Na můj vkus to bylo až moc dlouho." Zašeptám mezi polibky, kterými ji začnu obdarovávat. Rozhodně nemám v plánu ji do nejbližších cca 30 minut pouštět. Ovšem, že jsme to neměli dělat, ale oběma nám to bylo úplně jedno...

Nechá se unášet jejich polibkem, jež ji zcela pohltil. Tak moc jí tohle chybělo, stejně jako jemu. Být v jeho přítomnosti s myšlenkou toho, že se k němu nemůže rozběhnout, políbit ho nebo jej alespoň obejmout, ji ničí. Už i to formální oslovení jí pořádně leze na nervy. Přitiskne se co nejvíce k němu a vychutnává si každičký dotek jejich rtů, doufajíc, že je přitom nikdo nevyruší. Nevím přesně jak dlouho to trvalo. Mohlo to být sice jen pár minut, ale pravděpodobně to bylo dýl. Řekl bych totiž, že jsme oba trochu ztratili pojem o čase. Každopádně trvalo nějakou dobu, než jsme se od sebe opět odtáhli. "Chtěl bych, abychom mohli tohle zažívat častěji." Vypravím ze sebe a přitom jí zastrčím pramen vlasů za ucho. "Nemiluji tě kvůli tvé koruně Mary, ale kvůli tobě samé." Řeknu nakonec a přitom jí pohladím po tváři. Věděl jsem, že bychom se měli, co nejdříve vrátit do každodeního života, ale pravdou bylo, že se mi do toho pramálo chtělo. Nesnášel jsem to, když jsem se musel k ženě kterou jsem miloval, chovat s chladnou zdvořilostí, jako bych k ní vůbec nic necítil.

"Nápodobně," odpoví Mary. Její dech je stále po tolika polibcích zrychlený. Nejraději by od polibků přešla dál, ale.... už tohle bylo špatné a hlavně riskantní. Klidně je tu někdo mohl najít. "Měla bych jít, než mě začnou hledat," šeptne nakonec. Ještě se k němu však natáhne, aby ho naposledy políbila na rty. A tento polibek si patřičně vychutná. "Uvidíme se," zamumlá a pousměje se. Ještě předtím, než se obrátí k odchodu, se na něj zadívá. Až poté se rozejde chodbou, cestou si upravujíc vlasy, které jí Bash trochu rozcuchal.