Královská krev

Plán

Když už jsem to nemohl na té svatbě vydržet, tak jsem odložil pohár a prostě jsem odešel. Mám teď důležitější věci na práci, než lítat z jedné oslavy na druhou. A navíc bude bohatě stačit ta, kterou budu muset vydržet až dokonce. Jestli se můj odchod nebude určitým osobám líbit, mají prostě smůlu. Cestou do svého pokoje potkávám člověka od Navarrského dvora, který má u sebe dopis. Automaticky předpokládám, že bude pro mého otce, zvláště, když je na něm Antonineova pečeť a proto mě překvapí jeho slova, že adresát psaní není Francouzský král, ale já. Ujistím se nejdříve, že se nejedná o omyl, ale když na tom trvá, dopis si od něj převezmu. Jakmile k tomu dojde, on odejde, jelikož na odpověď zřejmě čekat neměl. Rozhlédnu se kolem, zda nás někdo neviděl, ale když zjišťuji, že je chodba prázdná, tak psaní uschovám do oděvu s tím, že si ho přečtu, až budu u sebe. V komnatě se posadím do křesla a zapálím svíčku, abych měl více světla, vzhledem k tomu, že už se pomalu stmívá. Když začnu číst, brzy pochopím, oč se jedná. Psaní možná má oficiálně pečeť Antoninea, ale autorem je ve skutečnosti Thomas. Otcovu pečeť použil schválně, aby nebyla mezi námi, tak očividná spojinost. Přitom mě hned napadne, kolikrát asi ten stejný trik už v minulosti použil. Pochybuji totiž o tom, že by to dělal prvně. Zmiňuje se o událostech, které se v Navaře stali po jeho návratu a taky o tom, co má jeho otec v plánu. Dle jeho slov bychom v nejbližší době měli očekávat někoho od Navarrského krále s určitou nabídkou. Blížší podrobnosti však nemá. Zdá se, že mu Antonine po jeho návratu ze Skotska moc nedůvěřuje a ani se nedivím. Zajisté se mu právě dvakrát nezamlouvalo, že jsme se jak já tak Mary navzdory jeho předpokladům vrátili místo v rakvích živí. Když dopis dočtu, zmuchlám ho a hodím do krbu, kde začne okamžitě hořet. Usoudím, že bude lepší být, opatrnější zvláště, k tomu, že zde nikdo neví, k čemu ve Skotku došlo mezi námi a Hrabětem. A vážně nestojím o to, aby z toho někdo vyvozoval, nějaké mylné závěry. Chvíli pak ještě postojím na balkonu. Jakmile se následně vrátím dovnitř a začnu se chystat do postele, tak se dostaví neočekávaná návštěva...Francis. "Bratře...čemu vděčím za tvoji přítomnost?" Zeptám se, když otevřu dveře. Slova Claude Francise přivedou k přemýšlení. Ještě chvíli za ní hledí, jak odchází, a brzy se rozejde svým směrem. Co by mohlo Sebastianovi ležet na srdci? Po posledním tanci, který překvapivě věnoval Mary, se rozhodne bratra najít. Zeptá se několika služebných, které mu však sdělí, že Bash už slavnost dávno opustil. Jeho chování je skutečně víc jak podezřelé. A s Anglií to nejspíš nemá nic společného. Krátkým kývnutím poděkuje, načež se vypaří ze slavnosti, vzhledem k tomu, že by mu to otec jinak nedovolil. V nejhorším se vymluví na to, že se mu udělalo nevolno. Brzy už prochází dlouhou chodbou, kde není ani živáčka, jelikož všichni jsou v sále a oslavují svatbu jeho sestry. Zaklepe na dveře. Po krátkém vyčkání mu bratr otevře. "Bashi," pousměje se. "Neruším? Rád bych si s tebou promluvil. Nejedná se o nic vážného, tedy..., alespoň doufám."

Vůbec mě nenapadá, co by mi mohl bratr chtít, ale raději ho pozvu dál. Jen doufám, že se to netýká nějak Skotska. "Vůbec ne Francisi, pojď dál." "O čem bys chtěl tedy mluvit?" Zeptám se, jakmile za ním zavřu dveře a vyčkávám, co odpoví. Psaní od Thomase mezitím shořelo na popel, takže šlo těžko dokázat, že jsem ho vůbec dostal. Když jej bratr pozve dál, Francis neváhá, a vejde dovnitř. Zastaví se před rozpáleným krbem a obrátí se k Sebastianovi. "O tobě. Je všechno v pořádku, Bashi? Od tvého návratu..., Claude se mi zmínila o tom, že si všimla tvého podezřelého chování," začne opatrně. "Můžeš se mi se vším svěřit, vždy, Bashi. Jestli se něco stalo..., řekni mi to. Víš, že naše sestřička se nespokojí s výmluvnou odpovědí." To jsem si mohl myslet. Claude byla vždy až nezdravě všímává, přestože dělá, že ji nic kolem nezajímá. A ostatní ji díky tomu považují za naivní husičku. Dalo se předpokládat, že si dříve, či později něčeho všimne. "Proč by nemělo být?" Položím tu otázku a nahodím přitom něco, co by se dalo nazvat úsměvem. "Jsem zpátky doma, tvá snoubenka je dál Skotskou královnou, navíc oba žijeme, což považuji docela za úspěch. Navíc ve Skotsku se toho stalo tolik, že bys měl být se svoji otázkou trochu...konkrétnější." Odpovím bratrovi a opřu se přitom rukou o sloup postele, abych si promyslel, co všechno můžu o tom Francisovi říci, pokud by přišla řeč na moje budoucí záměry, což bylo více, než pravděpodobné. Zahledím se přitom přes bratrovo rameno na praskající oheň.