Královská krev

Asi miluji Skotskou královnu...

Po rozhovoru s bratem mám v hlavě pěkný zmatek, že se místo do svých komnat odeberu do zahrad. Zde si sednu na kamennou lavičku, podepřu si hlavu a přemýšlím, o všem, co se tenhle večer stalo. Čím dál více jsem si jistý tím, že i když jsem dal králi slib, tak ho asi stejně nebudu schopen dodržet. To, co mě táhlo k Mary bylo velmi silné. Přesto jsem si kladl otázku, co se to s Francisem stalo. Proč je najednou tak odměřený? To, co se mezi námi odehrálo, se až moc podobalo hádce, alespoň zpočátku. A kvůli čemu vlastně? Jen kvůli tomu, že ignoruje svoji snoubenku a já jsem se odvážil mu naznačit, že to není zrovna ten nejlepší nápad? Co bych však sám dělal, kdybych byl na jeho místě? No, pokud by tou snoubenkou byla Skotská královna, tak by mi to zase tolik nevadilo, ale s jinou...tak to bych se nesmířil. Zatraceně! Zakleji podrážděně. Proč se vlastně musela tak změnit? Proč nemohla zůstat taková, jaká byla? Bylo by to poté mnohem jednodušší, nic necítit! „Přece si nesmím dovolit chovat takovéto city k budoucí Francouzské královně!" Zamumlám potichu. Vědom si toho, že jsou moc nebezpečné. Úplně poprvé ve svém životě jsem si přál být na Francisově místě. Ne, kvůli trůnu, nebo moci, ale kvůli jeho snoubence! Ta skutečnost byla hrozná, ale zcela pravdivá. Záviděl jsem bratrovi, že si má Mary vzít. Jsem si vědom toho, že se o tomhle nesmí nikdo z rodiny dozvědět, VŮBEC nikdo! V opačném případě by bylo zle a to dost. Milovat někoho s kým nikdy nemůžeš být a ještě jsi si toho vědom. Neexistuje nic horšího! Přestože to v tuhle chvíli ještě nebyla láska v pravém slova smyslu, tak o několik dní později už ano. Zamiloval jsem se do Francisovi snoubenky a už to nikdy nebude, jako dříve. A jak se zdálo,...bohužel ani mezi námi. Nedovedl jsem se zbavit pocitu, že bratra sice pomalu, ale jistě ztrácím. „To není dobré, vůbec to není dobré." Šeptám potichu se skloněnou hlavou, když...tu mi do ní drcne studený čenich psa, který se mi pokusí olíznout obličej. „Jak pak ses sem zatoulal příteli?" Zasměji se a kleknu si ke zvířeti. To se na odpověď převalí na záda a čeká, že ho budu drbat. „Kdepak máš páníčka?" Zajímám se, zatímco mu rukou jemně přejíždím po břiše...Tehdy blízko nás zašustí křoví a z něj vystoupí Mary. Bratr bratrovi závidět bude. Proč všechny střípky poukazují na pouto mezi Francisem a jeho nevlastním bratrem Bashem? Co když se věštba skutečně vyplní? Stačí jen chvilku nedávat pozor... Vydechne, jakmile jí Stirling vyškubnu vodítko z ruky a rozběhne se pryč. "Stirlingu!" zavolá za ním, nadzvedne svou sukni a následuje jej. Koho by to překvapovalo? Stejně jako jí mu v srdci bije divoké Skotsko. Zastaví se, jakmile spatří Stirlinga a Sebastiana sedícího vedle na lavičce. Zadrží dech, přejde blíže a pousměje se na Bashe. "Moc se omlouvám, utekl mi," šeptne omluvně. V tu chvíli se Stirling zvedne a přejde poslušně k jejím nohám. Kdyby to byl někdo jiný, než-li Sebastian, možná by mu to mohlo vadit.

"Nic se neděje, Mary. Ten je tvůj?" Zeptám se, zatímco psa drbu za ušima. "Ano," Mary krátce přikývne a pousměje se. "Jmenuje se Stirling," pohladí ho po hlavě. Ten ji na oplátku olízne obličej, nad čímž se zasměje. "Hezké jméno." "Já psa nemám, ale mám koně, jmenuje se Oříšek, dostal jsem ho od otce, když mi bylo sedm." Což mi připomíná, že ho někdy budu muset zase navštívit, určitě se diví, že jsem se dlouho neukázal. "Mám ho moc rád a nevyměnil bych ho, ani za všechno bohatství světa. Ale, co děláš ty tak pozdě v noci venku? Jakto že nejsi ve svých komnatách?" Zeptám se a přitom si zkřížím ruce do sebe. Dělám to tak vždycky, když jsem nervózní. "Mám ráda koně," řekne hned, jakmile se o tom zmíní. Lehce se nad tím pousměje a pokroutím hlavou. "I to je hezké jméno," zašeptá a sehne se ke Stirlingovi. Stirling je pojmenován dle hradu ve Skotsku, kde byla korunována. "Nač být zavřená uvnitř, když je venku tak hezky?" zeptá se a dotkne se červených kvítků na své hlavě. "Když jsem byla v klášteře, byla jsem zvyklá venku trávit mnohem více času. Je to skvělá příležitost k přemýšlení. A navíc... uvnitř hradu se cítím nesvá. Kromě mých přítelkyň mě tu nikdo nezná. Připadám si jako něco vzácného, k čemu všichni hledí s pouhým údivem...." zvedne k Bashovi pohled, který čiší pobavením. "Myslela jsem si, že se zde budu cítit lépe, když jsem tu prožila dětství. Ale.. připadám si tu jako někde, kde nemám co dělat. Jako někde, kde o moji přítomnost nikdo nestojí," odvětí sklíčeně. Naráží na Francise.