Královská krev

Tichá voda...

O pár dní později...

„Jsi tak úžasná..." Šeptá jí ten muž, zatímco má svůj obličej zabořený na princeznině hrudi a tiskne jí zády ke stěně. Ona má omotané nohy kolem jeho pasu a potichu se chichotá. Kdyby ji takhle viděla matka, určitě by na místě měla infarkt. Pochybuje, že by věděla o jejím chování, i přes svoji armádu špiclů. Zřejmě by o ni prohlásila, že je děvka a nechová se vůbec jako princezna. Hlavně, ať si její budoucí choť nestěžuje, že už není panna, protože o to už přišla dávno. „Ani ty si nevedeš špatně." Usměje se svůdně, zatímco mu rukama prohrábne vlasy. Brzy ho však mírně odstrčí a začne. „A teď k naší dohodě. Máš pro mě to, co jsem chtěla?" „Vážně chcete jen to?" Zeptá se ironicky a znovu se jí přitom rukou pokouší máknout do výstřihu. „Ale, ale...já byla k tobě milá, teď chci protislužbu." Usměje se koketně, zatímco trochu poodstoupí a rovná si rukou pomačkanou sukni. Když zahlédne v jeho očích nepatrné zklamání, opět se k němu přiblíží, chytne jeho ruku do své a položí si ji na ňadro. „Víš, že jsem ochotna nabídnout víc, pokud budu spokojená. Takže?" Nadzvedne tázavě obočí, zatímco ten slastně vzdychne. Když pochopí, že to rozhodně nemusela být jejich poslední soukromá schůzka, brzy se dozví, vše co potřebovala. „Děkuji za tvoji ochotu a já své sliby plním. Už se moc těším, na naši další schůzku krasavče." Obdaří ho tajemným úsměvem, když kolem něj projde pryč a přejede mu přitom rukou po rukávu. Konečně má vše, co potřebovala. A pak, že není schopna myslet, když chce. Jen jsou její cesty k cíly, trošku složitější. Musí se pro sebe usmát, když kráčí dlouhou chodbou ke svým komnatám. Je tak snadné jednat s muži, pokud se naučíš, jak na ně. Když po nich něco chceš, musíš jim nabídnout něco, o co by měli zájem, co ve většině případů jsi ty sama. Dávno nepočítá, kolika náručemi už prošla, ale vždy jí tento přístup pomohl k získání toho, co chtěla, zrovna jako teď. Ať si matka říká, co chce, ale jednou je to její bratr i když nevlastní a proto rozhodně nehodlá sedět s rukama v klíně a je rozhodnuta zjistit, co se tam stalo a především, kdo je v pozadí toho všeho, dříve, než Bash přijde o život. Většinu z toho už věděla, do její mozaiky chyběl pouze poslední střípek, aby mohla ukázat na konkrétní osobu, a ten právě získala. Teď přišel čas na plán B. Konfrontovat Navarrského krále se svým zjištěním a přesvědčit ho, aby toho nechal. Což je ta složitější část. Nechce se jí za ním chodit sama, ale naštěstí se jí podaří při cestě narazit na svoji starší sestru Elizabeth. Mohla by sice požádat Greer, ale nepřijde jí rozumné ji do toho zatahovat, když má o ni zájem, což jí došlo. Výhoda těch, kteří se chovají, jako by je nezajímalo nic jiného, než vlastní zábava a potěšení. Ostatní je přestanou brát brzy vážně a nedávají si před nimi pozor na jazyk. Úplně nejlepší by asi bylo jít za Antoninem s Mary, ale nemá tolik odvahy, abych o něco takového požádala Skotskou královnu. Navíc jí to přijde dost nevhodné. Ta si může dobře všimnout, i přes její částečně upravený zevnějšek, že je v tváři červená. „Sestro, jsem ráda, že se potkáváme, musíme si o něčem promluvit. A čím dříve, tím lépe." "Claude, sestřičko," obdaruje ji úsměvem. Všimnout si toho, jak je červená, nestojí žádné úsilí. "Samozřejmě. Vzhledem k tomu vážnému tónu tvého hlasu usuzuji, že se to netýká tvého milostného života," ušklíbne se a nakloní hlavu do strany, což způsobí, že jí do obličeje spadne několik tmavě hnědých, až černých pramenů.

"To máš pravdu Eli, ani náhodou." Následně se rozhlédne zda v okolí není nikdo, kdo by je mohl slyšet a když zjistí, že ne, tak přejde se sestrou ke straně chodby kde se shovají do výklenku. "Potřebovala bych navštívit Navarrského krále v jisté záležitosti, ale nechce se mi tam chodit sama. Byla bys ochotna mě doprovodit?" Zeptá se a zamrká přitom prosebně očkama. Trošku nakrčí obočí, jakmile na ni přijde s takovým požadavkem. "Co bych pro tebe neudělala," usměje se. "A.. kvůli jaké, že záležitosti?" zeptá se. "Když jdeš za mnou, předpokládám, že je to něco, o čem by neměli vědět naši rodiče," odvětí podezřívavě. "Pro tuhle chvíli určitě ne. Týká se to...našeho bratra Bashe. Možná se to tak na první pohled nezdá, ale souvisí to s panem dokonalým..." Tím myslí Antonina. "...Mnohem více, než by mělo. Potřebuji s ním tu záležitost probrat a ráda bych tam měla někoho, kdo by mi mohl při nejhorším potvrdit, že k tomu rozhovoru došlo. Kdyby se to rozhodl popřít." "Myslím si totiž Eli, že se to skutečně odehrálo tak, jak bratr tvrdil. Tudíž nikoliv vražda, ale nutná sebeobrana." Řekne Elizabeth.

Chvilku hledí trochu zaraženě, poté se její výraz o něco změní. Takže má v Bashově vině prsty on? "Dobře. Půjdu s tebou," souhlasně na to přikývne. „Výborně! A...vezmi si své nejlepší šaty, bude to potřeba. Sejdeme se zde, tak za dvě hodiny?" Požádá sestru, ještě než se odejde převléci. "Ano," souhlasí. "Za dvě hodiny," přikývne, než se i ona rozejde převléknout do svých komnat, které odsud nejsou daleko.