Regent

4 0 0
                                    

Skotsko, hrad Edinburgh

Margaret procházela palácovou chodbou a v duchu se zaobírala vlastními myšlenkami.

Byla to už doba kdy na ni tenkrát prvně spočinul králův pohled a stala se jeho milenkou.

Nechtělo se jí ani věřit, že už je to tolik let. Dnes byl sice již mrtvý a ona dávno vdaná za jiného, ale jedno pojítko mezi nimi stále zůstávalo: jejich syn James.

Usmála se přitom spokojeně. Ano, byla matkou i jiných dětí, ale...on měl v jejím srdci vždy vyjímečné místo. Stejně jako ona u jeho otce.

To jí připomnělo ještě jednu věc. Čím dříve se mu poohlédne po nějaké vhodné nevěstě tím lépe.

Co ji však docela znepokojovalo, bylo jeho vytížení. Zatímco sestřička si většinu času trávila ve Francii a zde se ukázala jednou za uherský rok, veškeré problémy musel řešit on.

Většinu svého času proto trávil zavřený v královských komnatách a snažil se udržet zemi alespoň v relativně bezpečném stavu. Což byl dle jejího skromného názoru dost obtížný úkol pro jednoho člověka.

Když by se měl navíc o to správně starat někdo úplně jiný. Zaskřípala v duchu vztekle zuby. Ne, že by ji jako matku netěšilo jaký význam jeho slovo v zemi má, ale...také viděla jak moc ho vyčerpává současný stav udržet. A to jí dělalo starosti.

Mary možná měla na hlavně korunu, ale občas jí spíše přišlo, že skutečným vládcem Skotka je spíše její syn než ona.

Rozhodně se lépe vyznal v místních záležitostech. Pomyslela si.

Teď tedy mířila do zmínených pokokojů, abych svého syna navštívila. Služebnictvo se jí úslušně klanělo a samo ji uhýbalo z cesty.

Nakonec byla matka Skotského regenta a také Hraběnka Douglasová.

„Její milost Hraběnka Douglasová," ohlásil ženu Jamesův služebník. Hrabě po jeho slovech odložil dopis, který právě pročítal a promnul si rukou unavené oči. „Ať jde dál," pokynul rukou muži a vrátil se zpátky ke psaní.

Když Hraběnka vstoupila dovnitř. Našla ho sedět za stolem, kde se najedné straně kupily vyřízené záležitosti a na té druhé zase ty, které se dožadovaly jeho pozornosti. Akorát svoji pozornost věnoval dalšímu dopisu, ale celý jeho postoj jasně naznačoval, že by si nejraději teď hned zalezl zpátky do postele a prospal minimálně týden.

„Co bys potřebovala matko?" Položil tu otázku, aniž by odtrhl pohled od psaní ve svých rukách. „Přišla jsem se podívat, jak se má mé dítě." Odvětila rychle a následně si ho s rukama důrazně založenýma v bok prohlédla: „A jak tak na tebe koukám, jsi zralý na hodně dlouhou koupel a tak minimálně týden v posteli."

„Řekni mi něco, co nevím." Odpověděl on a dopis položil na desku stolu. „Já mluvím vážně, Jamesi. Nejsem slepá a dobře vidím, že jsi přepracovaný. Jestli hodláš tímhle stylem pokračovat dál – zničí tě to." Upozornila naprosto vážně na tu skutečnost.

„Však já také. Ale to by se nejdříve musela místní šlechta umět dohodnout bez prostředníka a nevytahovat zbraně při sebemenší prkotině." Ušklíbl se nad tím kysele, ale nakonec jen mávl odmítvě rukou. „Ale, co to vlastně povídám. To je asi stejně tak pravděpodobné, jako že dojde vůbec kdy k tomu sestřenýmu sňatku."

To už se opřel zády do křesla, ve kterém seděl a zavřel přitom oči.

„O tom bych si také ráda promluvila," začala zatímco k němu pomalu přešla.

Královská krevKde žijí příběhy. Začni objevovat