Královská krev

Divadlo

Matka Claude kvůli té veledůležité Anglické návštěvě poslala do kuchyně, aby zařídila občerstvení na večer. „...Ano, to by bylo dobré. A ještě trochu támhle toho, a když už v tom budete tak můžete přidat i toto." Ukazuje na nejrůznější zásoby tam. To by jeden nevěřil, kolik se na jednom místě může sejít vůní, barev...Připadá si najednou zase jako ta malá holčička, která teprve začíná poznávat skutečný svět. Vzrušeně pobíhá od jedné police ke druhé a snaží se poznat, co tam na ní, asi je. „Počkám tu, než to bude hotové." Rozhodne se nakonec. Vyhoupne se proto pomocí rukou na jeden z dřevěných stolů a sedne si na něj. Přitom si spokojeně pobrukuje a nohama houpe do rytmu. Matka by určitě řekla, že se takové chování nehodí na princeznu, ale ona je prostě taková. Otec na mě začíná naléhat, abychom se dohodli na určitém termínu mé svatby s Greer. Proto se také poslední dny snažím být, co nejvíce zaneprázdněný, abych se tomuhle tématu, které mě pranic netěší, vyhnul. A teď do toho ještě ta návštěva Anglické královny. Kéž by aspoň krále zaměstnala natolik, aby neměl čas zabývat se mnou. I když dost pochybuji, král byl vždy schopen zvládat více věcí najednou, za což ho musím na jednu stranu obdivovat, ale na tu druhou...to může být dost velká komplikace, jako v mém případě. Zatím mě nenapadla jediná možnost, jak by se šlo z toho sňatku, který se mi vyloženě příčil, vyvléct. Vypadalo to, že k němu přece jen i proti mé vůli dojde. Ne, že bych měl něco proti Greer osobně, ale...není to Mary. Dnes už vím, že jsem do ní zamilovaný, až po uši a proto si nemohu představit, být s nějakou jinou. Rozhodnu se proto nakonec stavit za Leithem v kuchyni, kde se setkávám s Claude, která je právě na odchodu. Není to poslední dny, má první návštěva, takže jakmile mě vidí, tak už ví, že budu chtít něco na uklidnění.

Zrovna se chystá odejít, když se tam objeví Bash, přijde jí, že od té poslední hádky s otcem a od jeho zasnoubení s Greer, je mezi bratrem a králem jistý druh napětí. Jako by se jeden druhému vyhýbali. Sebastian se s ní určitě oženit nechce, ale jak zná tátu, neustoupí od toho. Bohužel jsou tvrdohlaví oba dva, takže by to viděla ještě na pokračování. Nakonec to nemůže vydržet a zeptá se ho přímo. „Greer se vyhýbáš schválně, ty ten sňatek nechceš. Nejsi tak zaneprázdněný, jak tvrdíš, jsou to pouhé výmluvy, že? Abys nemusel být se svou snoubenkou!" Vyjede na něj. „Taky tě rád vidím, sestra a možná máš pravdu. Třeba jsem člověkem, který nemá rád, když se mu někdo cizí montuje do života a říká mu, co má dělat." Usměji se přitom. Takže se nemýlila. A pokud se nevzdá, ani jeden z nich, bude to ještě velmi zajímavé. „To je šílenství vzdorovat takhle králi! Mohl bys mít z toho problémy, bratře!" Vydechne nevěřícně.

„Nebylo by to prvně." Prohodím lhostejně. „Každý má právo na své rozhodnutí a je pouze na tobě, jaká uděláš." Můj pohled jasně naznačuje, že se nenechám dotlačit do manželství, které nechci. „Jak myslíš. Jen doufej, že tvůj vzdor nevezme, jako vzpouru proti sobě. Co by se v takovém případě stalo, ti snad nemusím vysvětlovat." Vzdá to nakonec, když pochopí, že to nikam nevede. „Pokud bych ještě něco potřebovala, tak se stavím." Obrátí se před svým odchodem na Leitha. Následně si vezme věci, které jí připravil a odchází. „To vím, i bez ní. Ale k tomu sňatku prostě dojít nesmí! Ne, že bych měl osobně něco proti Greer, jen si prostě nedokážu představit, že bychom mi dva byli manželé. Ani nevíš, jak v takovýhle chvílích závidím, vám obyčejným lidem, kteří si nemusí dělat s takovýhle mi věcmi, jako je politika a aliance, žádné starosti. Jsou okamžiky jako třeba teď, kdy bych se toho nejraději všeho vzdal. Prostě to hodil za hlavu a odešel. Je mnohem lehčí představovat si, jaké by to bylo být královým synem, než pro toho, kdo jím skutečně je Leithe. Nevybral jsem si tenhle život, je dán mým původem, a přesto se mu musím přizpůsobit. Hnusí se mi tahle každodenní přetvářka. Tohle...divadlo, protože nic jiného to není. Usmívat se na ně, i když moc dobře víš, že tě nenávidí, nebo přinejmenším pohrdají. Kolik z nich se mě už pokusilo, byť neúspěšně zabít? Dávno jsem to přestal počítat. Někdy mi přijde, že obyčejný útěk, by byl vážně to nejlepší řešení. Co je to vlastně jiného, než neustálý boj o přežití, který nikdy neskončí? Vždy mě budou považovat za hrozbu a pokoušet se mě odstranit. Každý večer, kterého se dožiješ, je malý úspěch. A pak se král diví, že nemáš šlechtu právě v lásce a chováš se k ní odměřeně. Možná...kdyby, o tom věděl. Nahlížel by na to jinak. Možná jsem blázen, když se mu takhle stavím, ale nemohu jinak...Ale teď musím vymyslet nějaké neodkladné věci na zítra, které mi rozhodně zabraňují trávit čas s mojí snoubenkou." Ušklíbnu se přitom, zatímco se posadím a čekám na ten odvar, který mi dělá. Leith je jediný ze služebnictva zámku, kterému jsem ochotný věřit. U těch ostatních si nemůžu být jistý, kolik z nich je podpláceno královnou.

Začne pro princeznu Claude shromažďovat jídlo a vše, oč ho požádala, aby připravil. Vloží jídlo do košíků z ratanu a přitom po očku sleduje ji i Bashe, který teď do kuchyně dorazil. Nechce být neslušný a poslouchat, ale nedá se to, když je jejich rozhovor tak na dosah. "Zajisté, princezno," pokývne na ni hlavou na náznak poklony, když se společně s košíky vydá pryč z kuchyně. Ještě chvilku za ní hledí, než mě z přemýšlení vytrhne Bash. "Vím, jak se cítíš, Bashi," přikývne, přičemž pokračuji v přípravě odvaru. "Mít takové postavení má své výhody i nevýhody.." zavrtí hlavou. "Kdybych ti mohl pomoci, udělal bych to," usměje se, přejde k němu a dá odvar v hliněné misce na stůl. "Ale jsem jen kuchař. Takže ti můžu pomoct leda tak ztloustnout, aby před tebou lady Greer utekla," zasměje se. "Přijde mi, že ty nevýhody značně převažují. Musím přijít na způsob, jak se tomu sňatku vyhnout, i když zatím vůbec nevím jak. Ten útěk si nechám, až jako poslední možnost, nechci ztratit svoji rodinu. I když mi občas leze na nervy. Díky, že jsi mě vyslechl." Odvětím a přitom obejmu rukama hlíněnou misku. "Návštěva anglické královny bude pořádně zajímavá." Pronesu přitom zamyšleně. Zatímco si beru trochu toho odvaru. "Nikdy jsme se doteď takhle s otcem nehádali."