Královská krev

Thomas??

Chvíli to sice trvalo, ale nakonec Francis bratra našel. Držel se dostatečně daleko, aby si ho nevšiml, ale aby se mu zároveň neztratil z dohledu. Zdálo se, jako by někam spěchal. Několikrát se rozhlédne kolem, takže se musí schovat, aby nezjistil, že ho sleduje. Očividně mu velmi záleželo na tom, aby nikdo nevěděl, kam jde. Proč takové tajnosti? Napadne ho okamžitě ta otázka. A opět se automaticky ihned vrátí k Mary. Že by...?  Dost bylo dohadů! Však už se brzy dozví víc. Nebo v to aspoň doufal. Bashovi kroky vedly do zahrad a ven z hradu. S kým vlastně by si zde mohl dát schůzku? Jasná volba nebyla možná, ač některé osoby šli rovnou vyloučit např. Navarrský král. Ti dva se nesnášeli, těžko by se proto vůbec setkávali a ještě v tuhle hodinu. To už je kolem skutečná tma, že je velmi obtížné bratra sledovat. Naštěstí to už netrvá dlouho. Ve chvíli, kdy se dostávají na samou hranici hradního areálu, se Bash konečně zastaví. Naposledy se rozhlédne kolem a když usoudí, že je to bezpečné, přejde ke kamenné zdi, o kterou se opře a čeká. „Takže jsem se nemýlil, skutečně se jedná o schůzku." Probleskne mu hlavou. Na druhého účastníka nemusí čekat dlouho, objeví se pár minut po bratrovi. Ze stínů kolem, vyjde postava, která se v nich do té doby skrývala. Už dle pohybů, je zřejmé, že se jedná o muže, což vylučovalo veškeré ženské osazenstvo hradu. Aspoň jedna dobrá zpráva, schůzka s Mary, to nebyla. Jenže...pokud se nejedná o Skotskou královnu, tak kdo to může být? Že by Louis? Pochyboval, s tím by přece nedělali takovéhle tajnosti nebo ano? Ani už nevěděl, čím vším si může být u bratra jistý. Vždyť pokud mu Bash tají své kontakty, tak v čem dalším mu ještě něříká pravdu? Ten druhý se rozhlédne stejně pečlivě jako bratr. Teprve pak stáhne z hlavy kapuci, která mu halila obličej a on v něm poznává...Thomase, Antonineova levobočka, Hraběte de Castra! Tak počkat! Bash má schůzku s Thomasem? PROČ? Co ti dva mohou mít společného? Na to neměl odpověď, ale zdálo se, že brzy už bude vědět víc. Dle bratrovi reakce poznává, že právě na něj, tam čekal, protože na rozdíl od něj, není jeho přítomností nikterak překvapen.

Thomase nikterak nepřekvapilo, když Sebastian projevil zájem o jejich setkání. Tu žádost dříve, či později očekával a kdyby k tomu nedal podnět on, sám by ho brzy vyhledal. Přesto i nadále bylo velmi riskatní se osobně setkat. Mohl jen doufat, že se nic z toho nedonese jeho otci. Proto bylo naprosto nezbytné tu dnešní schůzku utajit před, co největším počtem lidí. Idiálně, aby o ní věděli jen oni dva. Proto si dává velký pozor, aby nikdo nezjistil, kam přesně má dnešní noc namířeno. Když dorazí, Bash už je na místě. Teprve, když si je jistý, že jsou skutečně sami, tak se mu ukáže. „Sledoval tě někdo?" Zeptá opatrně a naposledy zkontroluje pohledem okolí. Vše se zdá být v pořádku. „Jsem rád, že jsi přišel. Ne, nikoho jsem si nevšiml." Odpovím na jeho otázku. Hned se ho také zeptám na to samé.

„Ne, nezdá se." Zakroutí odmítavě hlavou. „Nemusím snad vysvětlovat, že to, co jsme rozehráli, je velmi nebezpečný podnik." Upozorní Hrabě se vší vážností. Dobře si vědom následků, které z toho mohou vzejít. „Toho jsem si vědom a doufám, že z toho nechceš vycouvat?" Pronesu varovně. Měl by si uvědomit, co dává v sázku také on.

„Copak mám na výběr?" Ušklíbne se Thomas ironicky. „Ne, Bashi, co jsem vám slíbil, to platí. Nevycouvám z toho, to přísahám." Ujistí ho okamžitě. „Dobrá. Potom bychom možná měli probrat pár věcí." Pokývnu hlavou. „Jinak...to s tvojí matkou mě mrzí." Pravím upřímně. Možná mě měl tenhle člověk zabít, ale...zatím byl náš spojenec a navíc jsem si dobře dokázal představit, co to znamená, přijít o rodiče.

„Co se stalo, stalo se." Mávne nad jeho slovy ohledně smrti matky. Přitom dobře zaregistruje jeho pohled, kterým ho obdaří. Byla to v podstatě nevyřčená otázka. „A ano. Je to moje práce." Přiznává nakonec odpovědnost ohledně Španělska.