Královská krev

Musím s vámi mluvit!

Přestože máme ve Skotsku na vyřizování spousty věcí, i tak jsme si schopni najít s Mary chvíli, abychom mohli být spolu sami, takže rozhodně nezůstane jen u jediné noci. Jednou mě k mému velkému překvapení vyhledá Hrabě a dost naléhá na to, abychom si promluvili. Prý je to důležité a kdybych o tom mohl říci i Skotské královně. Jeho výraz jasně značí, že se nejedná o žádný žert. Ale co to může mít společného s Mary? Je však pravda, že jeho chování v poslední dny bylo,...zvláštní. Mírně řečeno. Přijde mi, jako by bojoval sám se sebou, když ke mě promluví. Přesto mu slíbím, že dám Mary vědět. Nejpodivnější na tom je, že žádá soukromou schůzku jen s námi dvěma. Jakmile mám proto příležitost zmíním se o tom Mary. "Co si myslíš o chování Hraběte de Castra v posledních dnech?" Zaptám se své milenky, jakmile mám k tomu příležitost. Mary je ráda, že i přes všechen ten rozruch si k sobě najdou cestu, byť i setkání na malý okamžik. To, s jakým dotazem na ni však přijde, ji mírně řečeno zarazí. "Trochu... neobvyklé, ale nic víc. Proč? Děje se něco?" zeptá se s o něco vážnějším výrazem, který teď na její tváři panuje. Bash se určitě neptá jen tak bez důvodu. Přejde ke svému toaletnímu stolku, zadívá se na sebe do zrcadla a sundá si z uší honosné náušnice ze zlata. Přitom se snaží nespouštět oči z Bashova odrazu v zrcadle. Nakonec se otočí čelem k němu, aby si mohla plně vyslechnout jeho odpověď.

"Určitě se něco děje. Jinak by nežádal soukromou schůzku s námi dvěma. Beze svědků. Ač mě vůbec nenapadá proč." Připouštím neochotně. Thomas je možná dobrá posila, ale je to syn Antoninea a ten mě nemá zrovna dvakrát v lásce. Proto jsem i v důvěře jeho levobočkovi značně opatrný. "Zdá se, že se jedná, o něco, o čem se nechce bavit před ostatními." Poznamenám k tomu. Mary se nepatrně se zamračí. Netuší, co by od té schůzky mohla očekávat. Co jim může chtít? Je tak důležité, aby se s ním setkali sami? "To vše zjistíme, až se s ním setkáme," odvětí, zvedne se od stolku a přejde blíže k Bashovi. "Nejraději bych už se nevracela do Francie..." vysloví svou myšlenku do ticha. Tam už nebude tak jednoduché jejich vztah skrývat, než tady ve Skotsku.

"Dobře, dám mu vědět, že souhlasíš, až s ním budu mluvit." Odpovím Mary. "Čteš mi myšlenky, lásko. Tam bude mnohem obtížnější nás vztah utajit, nemluvě o té svatbě." Souhlasím s tím. Toto oslovení použiji z důvodu, že jsme spolu sami. Je více nežli pravděpodobné, že k ní dojde velmi brzy po našem návratu. To už abych si začal hledat pomalu nějakou výmluvu, proč se jí nezúčastním. Nedokážu prostě vidět, jak se stává bratrovou manželkou. Přejdu k ní a spojím naše rty. "Někdy budu muset dát vědět do Francie jak to tu jde. Ale upřímně nevím, o čem bych se měl zmínit. Řeší se to na můj vkus moc pomalu a až jim řeknu, že se tě pokusili byť neúspěšně zabít, vyvolá to jistě spousty dotazů. Na druhou stranu pořád lepší, než jim vysvětlovat náš vztah." Uznávám. Bylo jisté, že až se dozví o atentátu na Skotskou královnu, kterému jsem zabránil tím, že mě to málem stálo život, vyvolá to plno dotazů. Zvláště ta chvíle, kterou jsem strávil v jejích komnatách. Je nebude zajímat, že jsem byl zraněný. Navíc, když teď skutečně milenci jsme.

U francouzského dvora nebude jednoduché něco takového skrýt. Catherine de Medici má totiž oči i uši všude. A jakmile by se to dozvěděla.... pro oba by to dopadlo mnohem hůř, než by vůbec čekali. Budou se spolu muset vídat minimálně, ne-li vůbec. Obzvláště, když už bude provdaná za Francise. Mary zažene své myšlenky, když Bash spojí jejich rty. Cukne koutky rtů do úsměvu. Hned co je jejich polibek přerušen, si položí ruku na jeho hruď. "Jednou by se to stejně dozvěděli," odvětí, chytne druhou rukou tu jeho, a jemně jej políbí na klouby prstů. Nedokáže si představit, kdyby ta rána, kdy ji chránil, pro něj byla osudnou..."Asi máš pravdu, raději jim dám vědět, to málo, co je možné. Určitě už si dělají starosti, co se tu děje. Především jak znám Claude." Usměji se nad tím. "Kdy si tedy myslíš, že by byla nevhodnější doba na schůzku s Hrabětem?" Zeptám se. "Jak tak přemýšlím nad tím důvodem,...myslíš si, že by o nás..." Napadne mě. Co když ví, že jsme milenci?